Bauerova vila – kubistický skvost nedaleko Kolína

5. června 2008

Partneři sekce:

Libodřická vila Adolfa Bauera a jeho rodiny patří k vynikajícím ukázkám české kubistické architektury. Místní velkostatkář Bauer zadal její návrh architektu Josefu Gočárovi pravděpodobně v roce 1912. Přibližně ve stejném roce vyprojektoval J. Gočár také lázeňský dům v Bohdanči nebo dům U Černé Matky Boží v Praze. Stavba Bauerovy vily byla dokončena o dva roky později, tedy v roce 1914.

Doba kolem roku 1910 se v Evropě pojila s nástupem nových avantgardních hnutí – kubistických, futuristických, expresionistických. V Praze se základnou této nové avantgardy stala Skupina výtvarných umělců, kterou v roce 1911 založili stoupenci Picassova a Braqueova kubismu – malíři Emil Filla, Antonín Procházka, Josef Čapek, sochař Otto Gutfreund, spisovatel Karel Čapek, architekti Pavel Janák, Josef Gočár, Vlastislav Hofman a Josef Chochol.

Kubismus neznamenal radikální rozchod s tradicí, naopak inspirace v gotických, barokních či klasicistních předobrazech se projevuje na mnoha místech a posílila snadné zapojení kubistických novostaveb do souborů historických měst jako v případě Gočárova domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze nebo přestavby Fárova domu v Pelhřimově od Pavla Janáka. Všichni kubističtí architekti věřili tomu, že jejich nový styl má vtisknout jednotný ráz celému lidskému prostředí. Dům a jeho vnitřek se měly stát „souborným dílem uměleckým“, jehož nedílnou součást bude tvořit kubistický nábytek a svítidla, kubistické kávové a čajové soubory, vázy, dózy a popelníky, kubistické obrazy na tapetách s kubistickým dekorem. Architekti Gočár, Chochol a Janák založili za tím účelem v roce 1912 Pražské umělecké dílny a navrhovali pro ně nábytek, výrobě drobných kubistických předmětů se začalo věnovat družstvo Artěl. Tento slibný rozběh přerušila první světová válka, došlo k útlumu většiny stavebních podniků, umělci často narukovali na frontu.

Rok 1918 přinesl zásadní obrat na politické mapě Evropy a vznik Československa vedl bývalé kubisty k novým stylovým projevům.

Bauerův dům

U svých starších prací v kubistickém stylu, vyprojektovaných na samém počátku roku 1912 – u domu U Černé Matky Boží v Praze a u lázeňského domu v Bohdanči – využil architekt svislé i vodorovné konstrukční prvky. U vily v Libodřicích se naproti tomu uplatnilo blokové stereometrické členění, blízké neprovedeným Gočárovým kubistickým projektům školy v Chotěboři a divadla v Jindřichově Hradci ze září 1912. Pro vzhled Bauerova domu je charakteristické, že se tu kubistické formy neomezují jen na dekorativní hvězdicové orámování oken a na zešikmenou formu hlavní římsy. Kubisticky tu chtěl Gočár vytvarovat celý objem vily, jak to dokládá srostlice tří polygonálních rizalitů na jižní straně budovy. Prostorová skladba domu už má tradičnější ráz, třebaže i v interiéru nalezneme kubistické detaily. Jádro obytného prostoru tvoří centrální schodišťová hala, jež se stala oblíbeným typem uspořádání rezidencí po vzoru anglické vilové architektury. Překvapivě odlišně je však vyřešeno rozvržení denních a nočních sfér, když je v přízemí, v přímé návaznosti na halu ne zcela tradičně připojena i ložnice s koupelnou, kterým bývá zpravidla vyhrazeno místo v prvním poschodí.

Muzeum kubistického designu

Po smrti majitele Adolfa Bauera v roce 1929 vila přešla na jeho dědice, o deset let později ji jako židovský majetek zabavily protektorátní úřady. Po druhé světové válce v ní dlouho sídlila správa obce. V roce 1987 byla vila zapsána na seznam kulturních památek. Obec Libodřice se roku 2002 rozhodla chátrající objekt prodat. Vilu zakoupila Nadace českého kubismu se záměrem dům rekonstruovat do původní podoby a následně zde otevřít Muzeum Josefa Gočára a galerii kubistického designu.

Vila nabídne návštěvníkům dobovou atmosféru kubistického interiéru. Exteriér i interiéry jsou proto rekonstruovány se snahou přiblížit se co nejvíce původnímu stavu. Dochované prvky jako krbové zařízení, dřevěná vestavěná skříň či knihovna se stanou nosnými body expozice, včetně dochovaného interiéru i zařízení koupelny a technického zázemí vily. V rámci stavebně-historického průzkumu byly objeveny vzorky tapet, podle kterých budou vyrobeny a postupně instalovány repliky pro obývací pokoj, halu a jídelnu. Interiér přízemí bude doplněn dobovým mobiliářem a dalšími exponáty výtvarného a užitého umění ze soukromé sbírky.

Muzeum je pro veřejnost otevřeno od července letošního roku.

Josef Gočár
(13. března 1880, Semín u Přelouče – 10. září 1945, Jičín)

Narodil se v Semíně u Přelouče v rodině pivovarského sládka. Na Uměleckoprůmyslové škole byl v letech 1902 až 1905 žákem Jana Kotěry. Po Kotěrově smrti byl jmenován v roce 1924 profesorem a v roce 1928 rektorem Akademie výtvarných umění. Od roku 1911 byl předsedou Skupiny výtvarných umělců a později členem a předsedou Spolku výtvarných umělců Mánes. Spolu s Pavlem Janákem založil v roce 1911 Pražské umělecké dílny. V roce 1925 získal pařížskou Grand Prix a o rok později francouzský řád Čestné legie. Byl členem České akademie věd a umění a korespondenčním členem Královského institutu britských architektů v Londýně.

Dílo:
•    Domy na Pospíšilově a Jiříkově třídě, Hradec Králové, 1908–09
•    Schodiště při kostele Panny Marie, Hradec Králové, 1909–10
•    Wenkeův obchodní dům, Jaroměř, 1909–11
•    Věž vodárny, Bohdaneč, 1910
•    Dům U Černé Matky Boží, Ovocný Trh 19, Praha, 1911–12
•    Lázeňsky dům, Bohdaneč, 1912–13
•    Vila P. Bauera, Libodřice u Kolína, 1912–13
•    Legiobanka, Poříčí čp. 1046, Praha, 1921–23 (sochařská výzdoba J. Štursa, O. Gutfreund) Anglobanka, Hybernská ul. čp. 1034–36, Praha, 1923–25
•    Okresní dům, banka, Hradec Králové, 1924–25
•    Dům Zemědělské osvěty, Slezská 100/7, Praha, 1924–26
•    Gymnázium J. K. Tyla, V Lipkách, Hradec Králové, 1925–27
•    Ambrožův sbor církve československé husitské, Hradec Králové, 1926–29
•    Grandhotel, Pardubice, 1930
•    Koželužská škola, Hradec Králové, 1923–24
•    Československý pavilón na mezinárodní výstavě dekorativního umění, Paříž, 1925
•    Regulační (územní) plán Hradce Králové, 1926–28
•    Ředitelství státních drah, Ulrichovo nám., Hradec Králové, 1927–32
•    Památník bratranců Veverků, Rybitví u Pardubic, 1927
•    Průčelí paláce Fénix, Václavské nám., Praha, 1928
•    Budova okresních a finančních úřadů, Jiřího třída, Hradec Králové, 1931–36
•    Bytový dům, Bubenská ulice 421, Praha, 1933–36