Elektrárna na pražském ostrově

26. září 2008

Partneři sekce:

Nerozměrná, ale výrazná architektura v cípu pražského ostrova Štvanice připomínající zámeček je jednou z dvojice vodních elektráren budovaných v letech 1907-1914. Tato technická památka navržená Aloisem Dlabačem byla znovu uvedena do provozu v roce 1988.

Alois Dlabač, který projektoval hydroelektrárnu na Štvanici, byl v době její realizace již osvědčeným architektem. Měl za sebou například účast na jednom z asanačních bloků v Křižovnické ulici, které byly budovány v letech 1895-1905. Kromě toho provedl v Praze na Starém Městě řadu návrhů činžovních domů. Za pozornost stojí například trojice domů z roku 1902: U sv. Valentina (U Procházků) ve Valentinské ulici s fasádou pokrytou freskami, dům U Tří mečů na rohu Platnéřské ulice se sochou sv. Václava a sousedící dům U Tří Turků. Kromě toho se Dlabačovy návrhy realizovaly také v Nuslích a na Vyšehradě, projektoval například Vyšehradskou záložnu ve Vratislavově ulici.

Konzervativní přístup odpovídal tradicionalistickému chápání pražského centra, návaznost na historické slohy byla pro novou zástavbu vznikající v sousedství historických památek chápána téměř obligátně. Dlabač se společně s dalšími architekty starší generace Janem Koulou, Rudolfem Kříženeckým či Janem Vejrychem podílel na dodnes často diskutovaném asanačním řešení Pařížské (původně Mikulášské ulice), které šlo cestou historizmu poplatného tvarosloví gotiky, renesance i baroka. Dlabač na Pařížské, jedné z nejnákladnějších částí asanačního projektu, hlavní komunikaci Josefova, projektoval tři domy, které historizmus kombinují dokonce s folklorními prvky, konkrétně lomenicemi na štítech.

Elektrárna na Štvanici je coby industriální architektura pozdní secese ve srovnání s těmito okázale reprezentativními realizacemi v centrální, obytné části města slohově mnohem jednodušší. Dlabačův jinde honosný, dekorativní eklektizmus se zde omezuje především na elementární citace renezančních motivů přejatých ze zámecké architektury. Dominantou stavby je západní průčelí, orientované směrem k centru města. Čtyřhranná věž vysoká 22 m, zastřešená kruhovou kupolí s vysokou špicí, kontrastuje se zastřešením strojovny. Východní průčelí jednoduše komponované ve třech vertikálních osách akcentuje současně renesanční východiska i technickou funkci stavby.

Vodní dílo

Vodní elektrárna na Štvanici vznikla jako součást regulačního plánu Vltavy v úseku Holešovic a Karlína. Tato elektrárna při nejdelším pražském jezu (Helmovském jezu) dodávala jako součást rozsáhlejšího vodního díla elektřinu domácnostem a sloužila veřejnému osvětlení. Paralelně byla podle Dlabačová návrhu budována druhá, nedochovaná elektrárna, která stála do konce 20. let minulého století poblíž bývalého nádraží Praha – Těšnov, v těsné blízkosti Hlávkova mostu. Dochovaná budova elektrárny v západním cípu Štvanice byla z této dvojice výkonnější, byla vybavena třemi Francisovými vertikálními turbínami se svislými hřídelemi, jejichž celkový výkon byl 1,2 MW. Její obvodové zdi mají vtokové i odpadní kanály ústící přímo do řeky.

Elektrárnu postavila firma Kapsa a Müller. Byla to jedna z prvních betonových staveb v Praze. Z technického hlediska byla pozoruhodná zejména převodovým kolem s dřevěným ozubením, které vydrželo v provozu až do roku 1972, kdy byl provoz elektrárny přerušen. V rámci rekonstrukce se zjistilo, že základy budovy byly uloženy pouze na dřevěných pilotách ve štěrkopísku. Jediné dochované kolo unikátní Francisovy turbíny bylo po dokončení umístěno na sokl v nábřežní zdi ostrova. Nové zařízení ovládané dálkově je umístěno do podzemí i mimo půdorys budovy.

Alois Dlabač (1863-1930) – inženýr, architekt. Narodil se v rodině stavitele, studoval inženýrské stavitelství na pražské technice, byl členem SAI a JUV. Je reprezentantem konzervativní, secesní architektury prvních let 20. století. Jeho tvorba následuje barokní a renesanční tvarosloví. Účastnil se řady soutěží, mimo jiné dvakrát na Staroměstskou radnici v Praze (1900, 1905), podílel se na asanačním řešení pražského Starého města historizujícími domy v Pařížské ulici, V Kolkovně, Křížovnické či Valentinské ulici.

1898