Hrad Helfštýn po rekonstrukci překvapuje moderními prvky oblečenými do gotického kabátu

Hrad Helfštýn byl v poslední čtvrtině 14. století čerstvou novostavbou. Na nejvyšší části hřebene nad řekou Bečvou, chráněné strmými svahy, byl postaven slezským šlechticem Fridušem z Linavy tehdy ještě jako nevelký objekt.

Výstavnou a nedobytnou gotickou pevností s velkým strategickým významem se stal až na přelomu 14. a 15. století. A i když je z něj dnes již pouze zřícenina, stále patří svou rozlohou mezi nejrozsáhlejší hradní komplexy v Evropě.

V České republice jde o druhý největší hradní areál, hned po Pražském hradu. Jeho silueta na skalnatém vrcholu nad údolím Moravské brány působí stále majestátně, ovšem zub času je silnější. Aby zde zůstal jako pamětník dob minulých i pro další generace, bylo nezbytné přikročit k významnějším opravám.

Rekonstrukce zříceniny není vůbec protimluv

Roku 2014 musel být uzavřen jeden z významných objektů hradního celku, torzo renesančního paláce. Jeho chátrání zrychlovalo, padající zdivo bylo navíc nebezpečné pro návštěvníky. Zakázka byla zadána architektonickému studiu atelier–r.

Plánované záchranné práce zahrnovaly nejen opravy, ale také zakomponování nových prvků. „Samotná příprava projektu byla svým způsobem unikátní,“ popisuje Miroslav Pospíšil, hlavní architekt projektu.

„Detailní 3D model hradu, vytvořený z tisíců dronových fotografií, nám umožnil zmapovat neobvyklé tvarování zdiva, veškeré typy omítek a povrchové úpravy konstrukcí. Základním požadavkem vlastníka hradu, kterým je Olomoucký kraj, bylo statické zajištění a zastřešení paláce. Památkový ústav podmínil rekonstrukci zachováním torzálního charakteru objektu. Zastřešení paláce bylo povoleno pouze částečné a nesmělo přesahovat úroveň koruny obvodového zdiva.“

Jasně odlišitelné soudobé prvky

Autoři návrhu se však nesoustředili pouze na sanační a rekonstrukční práce, historickou stavbu si přáli oživit funkčními i estetickými prvky současné architektury a přiblížit tak návštěvníkům historický vývoj původního renesančního paláce.

„Do již existujících otvorů palácového torza jsme vložili konstrukci nové prohlídkové trasy,“ pokračuje Miroslav Pospíšil, „která propojila přízemí s dosud nedostupnými úrovněmi stavby. Nové prvky, navržené v soudobém designu, jsou v historické konstrukci jasně čitelné. Pro zastřešení byly zvoleny skleněné střechy na ocelových nosnících. Konstrukce schodišť a lávek o úroveň níž je řešena materiálem corten. V přízemí paláce vede trasa po chodníčcích z leštěného betonu.“

To vše zní v kontextu s opravou hradní zříceniny možná trochu jako sci–fi. Ovšem architekti ze studia atelier–r svou představu kombinace starého s novým realizovali s citem i jistotou, získanými svědomitou mnohaletou praxí. Téměř ploché skleněné střechy jsou vsazené mezi zdivo těsně pod jeho horní hranu.

Prostor pod nimi si tak ponechává výhodu otevřené oblohy i přehlednost umístěných expozic s dostatkem přirozeného světla během celého dne. Pro zastřešení bylo vybráno pískované sklo, rozptýlené světlo totiž vytváří pro expozici vynikající světelné podmínky.

Pouze kaple má střechu z čirého skla s ohledem na symboliku otevřeného nebe. „Sklem nezastřešujeme paušálně všechny prostory, pouze pět vybraných. Prostory schodišť jsou zastřešeny vyhlídkovými plošinami z cortenu. V několika místnostech je zastřešení zcela vynecháno, což umocňuje vyznění paláce jako torza. Pohledy vzhůru jsou navíc v kontextu se starými zdmi velice působivé.“

Corten jako symbol starého i nového v jednom

Nové konstrukce v místech původního stropu v úrovni druhého podlaží zprostředkovávají podrobnější poznání stavebních detailů původního paláce. Současně se tak otevírají výhledy do okolí hradu, několikrát je návštěvník veden až nad korunu palácového zdiva.

Nové elementy jsou z patinující oceli s obchodním názvem Corten, jenž si autoři vybrali pro jeho soudobost na straně jedné, a zdání opotřebovanosti, jež velmi dobře komunikuje s historickými stěnami, na straně druhé. Použití železné konstrukce bylo z pohledu architektů logickým krokem i proto, že hrad Helfštýn je velmi úzce spjat s fenoménem uměleckého kovářství.

V přízemí paláce zaujme také zdánlivě náhodná, ale ve skutečnosti precizně navržená síť pochozích ploch a chodníčků z desek z hlazeného pohledového betonu. Pohledový beton je ohraničený přesnými cortenovými profily, které vytváří odstup od nerovných a nepravidelných stěn. Plocha v této mezeře je vysypána tvarově neutrálním kamenivem.

Celý proces rekonstrukce byl veden respektem k historickému objektu a snahou o zachování jeho charakteru. V hradním paláci vznikla atraktivní prohlídková trasa. Umožňuje poznávat historii stavby paláce a díky novým vyhlídkám v úrovních původních stropů, hradeb a střechy také krajinu v okolí hradu. Současná architektura spolu s historickou budovou tvoří moderní architektonický celek představující symbiózu dějin a současnosti.

O studiu

Architektonické studio atelier-r z Olomouce působí pod vedením architekta Miroslava Pospíšila na poli architektury již téměř 20 let. Zabývá se současnou architekturou a urbanismem s důrazem na kvalitu a užitnou hodnotu staveb i jejich okolí.

Předmětem činnosti jsou projekty úprav stávajících objektů i návrhy nových budov, a to z nejširšího spektra jejich velikostí i možného využití. Práce tady nekončí architektonickou studií. Na navržené stavby si atelier vždy sám zpracovával všechny stupně projektové dokumentace a zajišťoval autorský dozor, aby bylo vše dotaženo do konce podle původního záměru.

Realizace atelieru obdržely hlavní cenu v kategorii novostavba v soutěži Grand Prix architektů 2018 za stavbu Vista Optik a čestné uznání soutěže Grand Prix architektů v roce 2013 za dostavbu Slovanského gymnázia. Stavby jsou často oceňovány také v rámci soutěže Stavba roku Olomouckého kraje.