Jinonický zámek

V rámci druhé etapy developerského projektu Jinonický dvůr započaly v polovině tohoto roku stavební práce v klíčové části tohoto rozvojového území – historickém Jinonickém zámečku. Základní ideou celého projektu je citlivá renovace nemovité kulturní památky se zachováním unikátních dobových architektonických prvků.

Jinonický dvůr je pojat jako uzavřený rezidenční areál v klidné části Prahy 5, v blízkosti přírodního parku Košíře – Motol a Prokopského údolí. Zároveň se ale tato dosud zanedbaná oblast nachází jen 10 minut autem od Anděla. Na brownfieldu Jinonického zámečku, jehož nejstarší vrstvy sahají až do 11. století.

Tehdy pod stolovou horou zvanou Vidoule stával dvorec, který padl za oběť třicetileté válce. V 17. století zde Pavel Michna z Vacínova vybudoval barokní zámeček, který je ve své podobě po klasicistních úpravách z 19. století jedinečnou nejstarší vrstvou rezidenční výstavby.

Úcta k minulosti

Od počátku bylo jasné, že 46 bytů včetně 4 ateliérů a komerční prostory se společným podzemním parkovištěm bude vznikat z úzké vzájemné komunikace investora, architektů a památkářů.

„Pokud každá ze stran hraje při tvorbě projektu svou roli, vzniká nakonec lepší architektura. Památkáři by měli definovat parametry pro uchování historického odkazu objektu či místa a případně přinášet možné přístupy řešení. Architekt by potom měl v souladu s těmito parametry navrhnout funkční objekt reflektující genius-loci místa či objektu. Pokud tyto dva předpoklady fungují, tak může vzniknout kvalitnější architektonický návrh,“ komentuje Michal Honěk, projektový manažer společnosti V Invest.

Unikátní architektonické prvky a stavební elementy, které dávají místu jeho genius loci, jako jsou barokní a klasicistní nosné konstrukce, nádherné stropy a klenby, sanované krovy, původní barokní portál ke schodišti, obnovené sluneční hodiny nebo věžička s ciferníkem, zůstanou zachovány.

Byty, mnoho z nich mezonetových, byly se značnou mírou kreativity vkládány do těchto zachovaných konstrukcí, a žádné dva proto nejsou stejné.

Jak na to

Samozřejmě i zde došlo v některých případech ke sporům o vhodné podobě úpravy takovéto památky. Nové komunikační prostory jsou pojaty jako přiznaný celoprosklený tubus z 21. století, celoprosklené vikýře však památkáři nepovolili.

Velkým problémem se také stalo umístění podzemních garáží, kde se projekt musel třikrát předělávat, než byla nalezena vhodná poloha. Původní logické umístění pod celou plochou uzavřeného nádvoří nebyl možný, protože archeologický průzkum místa objevil skutečně unikátně zachované pozůstatky tvrze z 11. století.

Ty byly sice zakomponovány do zahradně-architektonického pojetí společného venkovního prostoru, značně to však zkomplikovalo situaci s umístěním aut rezidentů. Velké developerské společnosti mají naštěstí výhodu ve svých poměrně velkých kapacitách, které jim umožňují lépe reagovat na požadavky památkové péče.

„Investoři disponují zpravidla lepšími odbornými znalostmi a také odborníky na dané téma než malí stavebníci. A jelikož každé výsledné řešení je založeno na dobré argumentaci, realizovaných příkladech a jasných představách investora, tak z hlediska nutných úprav projektu je pozice velkého investora lepší než menšího stavebníka,“ uvádí Honěk.

Nakonec byla situace vyřešena vytvořením „schodu“ na dosud mírně skloněném nádvoří, na jehož povrchu vznikne park s obnovenou pískovcovou kašnou.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 6/2019.