Libušín je znovu ozdobou Beskyd. Zuhelnatělé torzo útulny zachránili architekti

Může se zdát zvláštní, ale objekt oceněný čestným titulem Stavba roku 2020 Zlínského kraje byl vlastně postaven už v srpnu 1899. Jak tedy mohl aspirovat na takové aktuální hodnocení? Proto, že se loni znovu „narodil“.

Turistickou útulnu s jídelnou, Libušín, jednu z ikonických staveb radhošťských Pusteven, totiž před časem zle poničil požár. A na architektech z ateliéru Masák & Partner bylo, aby jí znovu navrátili její někdejší podobu.

Jak vlastně dlouho zdobí sestava pohádkových roubenek sedlo beskydských Pusteven? Málo se ví o tom, že stavby, kolem nichž prochází davy turistů, jsou vlastně o 40 let starší, než nynější ikonická socha pohanského boha Radegasta. Pamatují už 121 let. A ve své podstatě jsou asi tím nejznámějším souborem secesně lidových staveb předmětného valašského folklóru.

K jejich zbudování bylo přistoupeno v roce 1897 podle návrhu slovenského architekta Dušana Samuela Jurkoviče a stavitelské práce se tehdy zhostil Michal Urbánek ze Vsetína. Byť byla dostavba spojena s velkou slávou a nadšením, další osudy Libušína, vlastní útulny s jídelnou, nepatřily k nejradostnějším.

Nezapomenutelná a přesto opomíjená

V 80. letech se stala majetkem státu a k jaru 1994 byl její stav, slušně řečeno, havarijní. Jen o rok později přitom byla vyhlášena národní kulturní památkou a svěřena do péče Valašského muzea v přírodě. Naděje na návrat k někdejší kráse a slávě ale utnul požár, který v roce 2014 Libušín zlikvidoval. Totálně. Zachováno zůstalo víceméně jen torzo obvodových zdí a interiér slovutné jídelny byl poničen s nenávratnou platností.

To, že od 30. července 2020 opět stojí a je jako nová, se proto dá přirovnat k malému zázraku. A pokud na zázraky nevěříte? Pak jistě doceníte řemeslnou dovednost, s jakou se téhle nelehké rekonstrukce, po stránce zpracování projektové dokumentace, zhostili architekti ze studia Masák & Partner.

Katastrofální situace fragmentů objektu, z něhož po požáru zůstalo v nejpostiženější části zachováno jen asi 7 % původního materiálu, si přitom žádala vysoce sofistikovaný přístup. „Po vyhoření bylo cílem zadavatele projektu obnovy dodržet takové architektonické a technologické postupy, které zaručí, že stavba bude v detailu i celku odpovídat období vzniku,“ dodávají architekti.

Libušín se nicméně od svého vzniku stavebně vyvíjel, rozšiřoval a adaptoval na turistický ruch, a proto byl jako referenční bod zvolen rok 1925. K němu se pak upínala snaha mistrů záchranné práce. Mistrů? To zcela nepochybně a bez nadsázky, protože podobná užitá strategie vědecké rekonstrukce bývá v Česku jen zřídka k vidění.

S citem k minulosti není jen fráze

Obnovu charakterizovala silná tendence k využití dochovaných původních konstrukcí a renovace prvků poškozených nejen plameny, ale i vlivy počasí. Ovšem s tím, že nové části byly vytvářeny stejnými rukodělnými postupy – jako originál. Proč? Ručně hoblovaný trám prý vydrží o celá desetiletí déle než strojově formovaný. Původní předloze odpovídala i volba dřeva různých stromů, užitých jako stavivo.

Pokáceny byly v roce 2016 a následně tesařsky zpracovány podle detailního zadání. Restaurátorské práce byly prováděny původními technologiemi a realizačnímu týmu doslova za krk dýchali každý krok kontrolující experti. A to i proto, že tu jen neožívala minulost, ale myslelo se i na budoucnost. Na to, aby objekt mohl být nadále plynule využíván ke svému původnímu účelu.

Znamenalo to začlenění technologií, ať už důmyslného protipožárního „samozhášecího“ systému (skrytého v konstrukci), anebo moderní formy vytápění s pomocí tepelného čerpadla. Za zmínku stojí, že spáleniště během přípravné fáze překryla ochranná konstrukce a samotný proces stavby pak proběhl nadvakrát. Napoprvé během stavebních testů v montážní hale, podruhé pak na lokalitě.

O tom, jak mimořádný výkon architekti projektu obnovy odvedli, hovoří řada profesních ocenění. Ale největší výpovědní hodnotu asi přináší snímky, na nichž můžete porovnat, z jakého stavu objekt dostávali a kam jej dokázali navrátit. Libušín, ikonická stavba z beskydských Pusteven, skutečně povstala jako mytický Fénix z popela.