Návrat krásy Kotěrova muzea

Hradec Králové je neoddělitelně spojen s architektonickou osobností Jana Kotěry. Jednou z dominant labského nábřeží je i jeho budova Muzea východních Čech, která prošla v letech 2018 až 2019 citlivou rekonstrukcí.

Budova Muzea Východních Čech v Hradci Králové byla postavena v letech 1909–1912 v secesním stylu. Kotěra zde uplatnil asymetrickou dispozici, půdorys budovy založil na schématu latinského kříže, přičemž pravé (jižní) křídlo s přednáškovým sálem oproti ose severního křídla o několik metrů posunul.

Původní dispozice

V suterénu byly navrženy dílny, místnosti pro technologické sbírky, šatny a umývárny, skladiště, kotelna, byt domovníka, lapidárium a dílenský dvůr, v přízemí velká čítárna s 62 místy u stolů, knihovna, ředitelna), vestibul, šatna a velký přednáškový sál s 200 sedadly, galerií a místností pro přednášejícího.

První patro bylo určeno pro sbírky uměleckého průmyslu a pro velký výstavní sál s vrchním osvětlením, prostupující do 2. patra. Ve druhém patře se výstavní prostor rozděloval podle návrhu na prehistorii a exponáty historického muzea. V obou patrech byly navrženy ještě místnosti pro kustody a skladiště.

Do třetího patra projektant umístil fotografický ateliér s horním osvětlením, temnou komoru, několik laboratoří a konzervační sál. Na obou postranních plochých střechách navrhl architekt prostorné terasy, které ale v současné době neslouží návštěvníkům muzea.

Stavba byla provedena v režném zdivu z lisovaných, částečně glazovaných cihel, význačné architektonické detaily fasády, zejména plastická výzdoba, byly realizovány v omítce nebo jiných materiálech. Další úpravy pokračovaly po I. světové válce.

Celkový projekt byl dokončen v červnu 1934 instalací velké fontány před budovou muzea. Od roku 1995 je objekt národní kulturní památkou. Budova prošla v letech 1999–2002 rozsáhlou vnitřní rekonstrukcí, dále byla rekonstruována v r. 2011.

Citlivá rekonstrukce

Postup, který architekti zvolili, by se dal charakterizovat jako návrat zašlé slávy. Jedná se o rekonstrukci v pravém slova smyslu, protože moderní zásahy byly svým charakterem technologické (například u kašny, úprava vzduchotechniky apod.).

Architektonický koncept Jana Kotěry se ale i po stu letech ukázal plně životaschopný a do stavby nebylo, kromě dílčích změn směřujících k odvlhčení objektu, zasahováno.

Fasáda objektu byla očištěna jak od nánosů stoleté historie budovy, tak od nevhodných nátěrů, které pokrývaly režné zdivo. Došlo k restaurování alegorických soch a kašny před muzeem, opravě oplechování a odstranění dodatečných stavebních úprav z konce 20. století.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 6/2019.