Nejistá budoucnost Světa
Diskutovat nad problémy světa u piva či kávy v legendárním automatu Svět? Pokud se naplní sliby dnešního majitele kdysi slavného Paláce Svět, dočká se renovace kromě bytového domu a biografu také onen Hrabalův bufet plný něžných barbarů.
Dnes již legendární bufet Svět, známý z Hrabalových povídek i filmu Věry Chytilové Perličky na dně, který podle nich natočila, nežije tak, jak jej literární i filmový jazyk zaznamenal. Ba ani celý Palác Svět, činžovní pětipatrový dům s obchody, biografem, restaurací a kavárnou, který se měl stát významným libeňským centrem setkávání a nakupování, nenaplňuje tuto původní představu prvního majitele, statkáře Ladislava Světa. Od poloviny 90. let minulého století chátrá a jeho budoucnost je stále nejistá.
Když přišla potopa
Ale vraťme se do dob jeho zašlé slávy, do let třicátých, kdy ještě zářil novotou. Stavba Paláce Svět, tehdy nazývaného prostěji Světův dům, byla započata v roce 1932 a dokončena o dva roky později. Projektu i realizace se ujal stavitel František Havlena a jeho vinohradská firma. Investorský záměr byl poměrně pompézní a předimenzovaný, například kapacita kina je více než pět set míst, což mělo za následek přepracování původního plánu. Bez problémů nebylo ani technické řešení stavby kvůli nevhodným geologickým podmínkám lokality.
Základy domu s železobetonovou konstrukcí musely být položeny pod hladinou spodní vody, ta však ohrožovala suterénní prostory, v nichž mělo být umístěno kino. Jejich zaplavení měla bránit vana z železobetonových desek vyložená olovem. Problémy však nastaly už v průběhu stavby a po jejím dokončení byl kinosál záhy zaplaven podruhé. Bohumil Hrabal vzpomíná na tuto událost jako na velmi dramatickou: „Při premiéře biografu se hrála Potopa. Zatímco na plátně pršelo, jen se lilo a Noemova archa plula průtrží, do suterénu biografu se prodrala spodní voda Vltavy, diváci byli po kolena ve vodě, ale film se musel dohrát do konce. Tak statkář Svět prodělal milión korun. Zastřelil se.“
Majitel Paláce se tedy nedožil přejmenování biografu Svět na Kino Dukla v roce 1955 ani doby, kdy se prostřednictvím povídek Bohumila Hrabala stal pojmem, především díky bufetu, v němž se diskutovalo o světě.
Od 60. let minulého století čím dál více prosakovala spodní voda do základů a Palác Svět pomalu chátral. Další ranou, která ještě více poškodila technický stav budovy, byly povodně v roce 2002. Byla narušena statika a ve zdech se objevily nepřehlédnutelné trhliny. V té době již dům patřil současnému vlastníkovi, italskému podnikateli Antoniu Crispinovi. Problémy s technickým stavem chtěl vyřešit cestou demoličního výměru, nakonec však od tohoto záměru musel odstoupit. Ministerstvo kultury prohlásilo Světův dům v září roku 2003 za kulturní památku, a tím zabránilo jeho zániku. Doufejme.
Zbývá naděje
Zda se skutečně podaří odvrátit rozpad Světa, tedy aspoň toho libeňského, je zatím hádankou. Když v červnu roku 2007 v rozhovoru pro Českou televizi majitel Paláce Svět Antonio Crispino předeslal, že rekonstrukce začne v březnu 2008, vypadalo to nadějně. Projekt vypracovaný prostějovskou projekční kanceláří CAD Projekt Plus počítal s prodejnami, restaurací a kavárnou, v horních patrech pak s luxusními byty. Kino by však kvůli špatnému technickému stavu muselo být zasypáno. Obnoven měl být také automat s uličními vitrínami, který by připomínal časy, kdy tu sedával Bohumil Hrabal se svými přáteli. Antonio Crispino tehdy v rozhovoru řekl: „Měl jsem tu čest se při jedné návštěvě Prahy s Bohumilem Hrabalem setkat v restauraci U Tygra, proto bych chtěl, aby se Automat Svět proměnil v jakousi procházku mistrovým životem.“
Skutečnost je ovšem jiná. Podle vedoucího odboru kultury a mluvčího Prahy 8 Petra Bambase termín zahájení rekonstrukce dosud nebyl oznámen. „Stavební povolení bylo Antoniu Crispinovi a jeho společnosti vydáno v prvních měsících roku 2008 s platností dva roky. Rekonstrukci tedy rozhodně žádná administrativní překážka nebrání a je jen na vlastníkovi budovy, zdali konečně se slibovanými opravami začne,“ říká Petr Bambas. Toto stavební povolení vyprší na konci února příštího roku, nicméně, jak dodává Petr Bambas, „investor může několikrát požádat o jeho prodloužení, vždy o další dva roky. Celkem tak stavební povolení může platit až deset let. Žádost o prodloužení je pouhým administrativním krokem, který s sebou nenese pro investora žádné komplikace.“ Není tedy jisté, zda palác s poškozenou statikou takové průtahy vydrží.
Kateřina Kotalová
Foto: Dano Veselský
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.