Památník Tomáše Bati

Původní architektův záměr pro památník, který vznikl v první čtvrtině 20. století, byl objekt působící jako velký studený skleník. Celkový koncept a provedení měly vzdát poctu životu a idejím Tomáše Bati a působit jako obří výkladní skříň.

Necitlivé úpravy v 50. letech 20. století znehodnotily původní, čistý ráz budovy. Lví podíl na změně vzhledu a rázu budovy měly zejména nevzhledné přístavby, vnitřní příčky či interiér koncertního sálu. Výstup všech diskuzí o budoucnosti a novém vzhledu památníku proto byl jednoznačný – jakýkoli zásah či proměny objektu, které by přímo nevedly k návratu památníku do původní podoby, by budovu jen více poškodily.

Hlavními třemi body celkového záměru se tak staly myšlenky:

1. Památník by se měl vrátit do původního stavebního stavu a k původní ideové funkci, a to včetně vystaveného letadla.
2. Je třeba podpořit původní architektonický záměr charakterizující osobnost Tomáše Bati a jeho vlastnosti.
3. Stavba je sama o sobě uměleckým objektem, vitrínou, esencí baťovské filosofie.

Záměrem architekta P. Všetečky, který pracoval na studii proměny budovy, se tak stalo navrácení krystalické podoby – tedy jednoduchosti, velkorysosti, optimismu, pravdivosti a ryzosti památníku tak, aby ctil původní záměr, a tedy i povahu Tomáše Bati.

Původní vzhled a koncept

Jako základ kompozice objektu posloužil křížový tvar letounu Junkers F 13, ve kterém Tomáš Baťa zahynul. Architektonické i urbanistické provedení této koncepce je současně jednoduché i mimořádné – kříž letadla rozehrává bohatou prostorovou hru křížení kompozičních os a průhledů a svým umístěním a orientací nad klesajícím volným prostranstvím parkového náměstí evokuje let krátce po startu.

Provedení standardizovaného skeletu jako otevřeného trojlodí s rozptýleným světlem přiblížilo oproštěný konstruktivismus nadčasovým dílům klasické architektury a především sakrálním stavbám. K tomu přispělo i důsledné vertikální pojetí stavby. Aby v exteriérových pohledech nebyly patrné vodorovné železobetonové stropní konstrukce (běžné u všech baťovských budov), vysunul Gahura sloupy před fasádu.

Podobně postupoval u ocelových rámů zasklení, kde nahradil jejich vodorovné části pouze tenkými olověnými pásky, oddělujícími jednotlivá skla. Jednoduchá skleněná fasáda počítala s celoplošným orosením při „zadýchání“ prostoru lidmi a byla vybavena odtokovými žlábky. Památník byl postaven bez jakéhokoliv technického i hygienického zázemí.

Návrh obnovy

Ideou celé obnovy, která se připravovala téměř 16 let, je, že stávající konstrukce budou obnoveny natolik, aby bylo možné objekt navrátit k původnímu vzhledu. V rámci stavebních prací tak dojde k odstranění přístaveb a vestaveb, které v budově vznikly v době, kdy sloužila jako galerie výtvarného umění a objekt Filharmonie Bohuslava Martinů – vše s příslušným zázemím.

Zmizí tak nejen všechny kanceláře, schodiště a provozní prostory, které s provozem souvisely, ale i zařízení samotného koncertního sálu, jako jsou sedačky, světla, nebo dokonce i dřevěné obložení. Dominantními materiály renovovaného památníku budou beton, sklo a železo. Projekt obnovy vychází z původního konstrukčního řešení objektu, daného standardizovaným železobetonovým skeletem o modulu 6,15 x 6,15 m s kruhovými sloupy.

Stavební řešení bude spočívat v několika statických opatřeních, dále ve vložení replik původních schodišť, v obnově ocelo-skleněného pláště, obnově a restaurování původních omítek, podlah a dalších prvků, v obnově elektrických rozvodů do restaurovaných a replikovaných podlahových zásuvek, opravě střechy do původní podoby a doplnění svodů o topné kabely proti zamrzání. V interiéru bude provedena stavební příprava pro umístění letounu. Jen samotné správné osazení skel ocelo-skleněného pláště přitom zabere minimálně tři měsíce.

Úpravy se přitom budou soustředit nejen na vzhled samotný, ale i na zachování původních povrchů. To například znamená, že budova, kterou nyní známe jako šedivou, se navrátí k některé z předchozích barev – barevnost bude obnovena na základě provedených průzkumů. Jen na sloupech přitom byla například nalezena barva červená, okrová, ale i tmavě modrá. Lze ovšem říci, že úplně původní barvy památníku nejspíše ctily barvy trikolory – bílou, modrou a červenou.

Žádné technologie

Návrat k původnímu vzhledu a účelu ovšem neznamená pouze snahu o maximální pohledovou shodu, znamená i vyloučení některých moderních řešení. Objekt tak nebude vytápěný a nebude disponovat výtahem (bezbariérové tak bude pouze přízemí), jelikož jakákoli nová či inovovaná technologie vyžaduje speciální zázemí a navíc pohledově narušuje ráz a charakter budovy.

Zároveň s obnovou dojde i k odstranění všech zbytných technologických zařízení – zázemí, tedy například šatny, sociální zařízení a pokladna, budou umístěny do sousední budovy gymnázia. Téměř jedinou povolenou technikou bude nasvícení.

Restaurování

Vzhledem k charakteru obnovy tak lze říci, že se ani tak nejedná o stavební zásahy, jako spíše o restaurování architektury. V režimu restaurování architektury byly v minulých letech v ČR realizovány např. obnova Műllerovy vily v Praze a vily Tugendhat v Brně.

Znamená to, že při obnově bude v přiměřené míře postupováno obdobně jako u restaurování umělecko-řemeslných děl historických, byť byla technika zhotovení objektu v době jeho vzniku již částečně produktem tovární nebo běžné stavební výroby. Obnovený památník bude dominantou Zlína nejen ve dne, ale i v noci – a proto bude příslušně nasvícen. Otevření budovy je plánováno na říjen 2018, dle kontrolních dnů jdou prozatím všechny stavební práce dle plánu.

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB Haustechnik 3/2018.