První mrakodrap v Československu

V Ústí nad Labem, průmyslové metropoli severních Čech, se nalézá jedna z nejpozoruhodnějších meziválečných administrativních budov na našem území. Expresionismem ovlivněná stavba představovala v době svého vzniku nejvyšší budovu na území tehdejšího Československa.

Nová správní budova Spolku pro chemickou a hutní výrobu byla již třetím objektem tohoto určení. Nejstarší z nich z roku 1857 byla poškozena během povodní v roce 2002 a o čtyři roky později zbourána. Druhá správní budova, postavená roku 1895, se nachází dodnes v bezprostředním sousedství nového objektu.

Protože již stávající budovy nedostačovaly potřebám společnosti, která patřila mezi nejvýznamnější chemické koncerny meziválečné Evropy, bylo rozhodnuto o výstavbě nového administrativního objektu. Vypracováním projektu byla pověřena renomovaná drážďanská architektonická kancelář Lossow und Kühne, která měla v tehdejším Československu svou pobočku v Liberci. Prestiž ateliéru potvrzuje kromě jiného i jeho účast na proslulé mezinárodní soutěži na mrakodrap Chicago Tribune v USA (1922 až 1924), kterou obeslali architekti takových zvučných jmen jako Adolf Loos, Bruno Taut či Walter Gropius.

Spolu s projektem nové správní budovy chemička svěřila firmě také zakázku na několik vil a činžovních domů pro své klíčové zaměstnance. Volba ateliéru v tomto případě nebyla náhodná, neboť Ústí patřilo spolu s Libercem mezi nejpřednější německá města v Čechách a úzké vazby místních průmyslníků na německé architekty zde měly dlouholetou tradici.

Expresionistický mrakodrap
Budova vystavěná v letech 1929 až 1930, představující dodnes dominantu západní části Ústí, byla ve své době se svými deseti podlažími a 44 metry nejvyšší výškovou budovou v Československu. Překonána byla až stavbou Všeobecného penzijního ústavu v Praze (1934) a Baťovou administrativní budovou 21 ve Zlíně (1938).

S ohledem na dobu a místo vzniku stavby je na exteriéru budovy na první pohled patrný silný vliv expresionismu navazujícího na tradice severoněmecké gotické architektury. Poměrně strohé průčelí mohutné deskové budovy členěné pravidelným rastrem oken oživují diagonální gotizující nárožní opěráky.

Monumentalitu hlavního průčelí podtrhuje hnědý glazovaný obklad vlastní výroby, který kontrastuje s elegantním světlým pilířovým portikem. Nad ním je situována hodnotná sochařská výzdoba od německého sochaře Huga Lederera, původem ze Znojma. Alegorické sochy představující vědu, chemii, práci a obchod měly symbolizovat kořeny, z nichž vycházel úspěšný podnik.

Progrese a racionalismus
Při stavbě byla uplatněna na svou ­dobu progresivní technologie železo­betonové skeletové konstrukce, která byla ­propojena příčkami a vyzděna obvodovým ­cihelným pláštěm. Zpevňujícími prvky byla zděná chodba a čtyřramenné schodiště. Srdce budovy představovala elegantní vstupní hala s řadou dodnes dochovaných dobových prvků. Technické zázemí objektu se nacházelo v suterénu.

V dispozičním řešení jednotlivých pater je patrný výrazný racionalismus, pro tento typ objektů charakteristický. Ve sjednocených a do jisté míry typizovaných administrativních podlažích bylo vždy 20 kanceláří situovaných podél dlouhé centrální chodby, přičemž v každé kanceláři pracovali dva úředníci. Zároveň byl na každém patře poslíček, který měl na starosti roznášení pošty do jednotlivých kanceláří a k rozesílání písemností mezi jednotlivými patry sloužil malý poštovní výtah. Centrem budovy bylo druhé patro, kde sídlilo ředitelství podniku. Na ředitelnu, kde se nalézala mimo jiné také veřejná telefonní ústředna, navazovala reprezentativní zasedací síň ve stylu art deco.

Největší nosnost mělo poněkud paradoxně poslední, desáté patro, které bylo již od počátku koncipováno pro potřeby archivu společnosti a knihovny se ­studovnou a tomuto účelu slouží dodnes. Mimořádně cennou technickou památkou je pak stále funkční oběžný výtah, tzv. pater noster, jeden z nejstarších na našem území. Jednotlivá podlaží jsou vedle výtahu spojena také elegantním a provzdušněným schodištěm, prosvětleným horizontálním proskleným pasem, patrným na zadním průčelí budovy.

Objekt symbolizující význam a postavení někdejšího Spolku pro chemickou a hutní výrobu přestavuje dodnes nejmonumentálnější ukázku expresionistické architektury na našem území.

Kancelář Lossow & Kühne Původní název je Lossow & Viehweger. William Lossow (1852 až 1914) přijal po odchodu Hermanna Viehwegera roku 1906 do renomované kanceláře svého zetě Hanse Maxe Kühna (1874 až 1942). Na našem území měl ateliér pobočku v Liberci. Mezi nejvýznamnější realizace kanceláře patří především Hlavní nádraží v Lipsku (spolupráce Rudolf Bitzan) postavené v letech 1902 až 1915, Nová Synagoga ve Zhořelci (1909) a Nové královské divadlo v Drážďanech (1913). S dalšími realizacemi se lze setkat i na řadě míst severních Čech. Za všechny lze jmenovat evangelický kostel v Lovosicích (1905), přádelnu Johanna Priebsche ve Smržovce (1913), Jakobovu vilu v Liberci (1924), Löblovu vilu v Jablonci nad Nisou (1925) a zejména řadu novostaveb pro Spolek pro chemickou a hutní výrobu (dnešní Spolchemie) v Ústí nad Labem, mimo jiné vilu ředitele Fridricha Martina (1930).

Jaroslav Zeman
Foto: archiv společnosti Spolchemie

Autor je historikem umění.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.