Rekonstrukce a přestavba mlýna na bydlení

Představu o bydlení na samotě splnil manželskému páru svou polohou a geniem loci prastarý mlýn na břehu zaniklého rybníka. Stáří ho však velmi poznamenalo. Léta chátral, navíc byl vlhký a ani dispozice nevyhovovala představám manželů o novém bydlení. K místu i k mlýnu však přistoupili s pokorou a namísto novostavby se rozhodli pro rekonstrukci a přestavbu původního objektu.

Architekti Ján Stempel a Jan Jakub Tesař spolupracovali na tomto projektu od prvopočátku, již při hledání vhodného místa. „Hned od prvního setkání s majiteli bylo jasné zadání pro budoucí bydlení,“říká Jan Jakub Tesař. „Mělo být „neotřelé a přitom neokázalé“.

Tento jasný popis odrážel životní postoj a charisma manželského páru. Ovšem věděli jsme, že nepůjde pouze o povrchní omlazení stavby, ale o ozdravení všech zásadních konstrukcí tak, aby se nevytratilo kouzlo staletí. Naším hlavním úkolem bylo dostat do domu vzduch a světlo. Nikdo si ale nepřál narušit štít, proto jsme jakoby amputovali část trupu.“

Radikální řez

V původním objemu stavby tak vzniklo patio, které otevřelo prosklenou stěnou vnitřní prostor domu na terasu a umožnilo současně vstup denního světla. Řez domem navíc stavbu ozvláštnil a odlehčil a dodal jí také jemný nadčasový vzhled.

Toto řešení mělo i praktickou výhodu – díky přerušení hmoty stavby došlo k obnažení hlavního štítu z obou protilehlých stran a proudění čerstvého vzduchu jej zbavilo věčné vlhkosti, která by jinak ještě vzrostla s plánovaným obnovením rybníka. K prosvětlení a odlehčení interiéru přispěla i rekonstrukce krovu.

„Stávající krov byl rozebrán, zrenovován a vrácen zpět do původní polohy,“ upřesňuje Jan Jakub Tesař. „Díky tomu je proto možné kochat se v obývacím pokoji s kuchyní a jídelnou stále pohledem na práci předků – prostor je zrušením stropu otevřen přes dvě patra.Celé přízemí včetně patia je dlážděné čedičovou dlažbou. Pečlivým způsobem jsme takto postupně obnovili nebo vyměnili jednotlivé části mlýna tak, abychom splnili vytýčený cíl – nevzít domu krásu stáří.“

Vstup do mlýna zůstal na původním místě. Jen lávku již nebylo možné zrenovovat, byla proto postavena znovu, ale již s využitím žárově pozinkovaných nosníků a pororoštů, které jsou pevné a odolné proti vlhkosti a plní proto dobře svoji funkci.

U žádného vodního mlýna nesmí chybět mlýnské kolo, ani zde tomu není jinak – je nové, ale bylo vyrobeno tradičním řemeslným způsobem – s citem a úctou k místu a stavbě samotné. Díky výborné spolupráci architektů s majiteli dostal starý dům novou šanci.