Rekonstruovaná Kocanda znovu učinila z Kravska cíl, nikoliv jen zajížďku

Kravsko je vesnicí, kterou cestou do Znojma nejspíš snadno minete, pokud se vám do trasy náhodou nepostaví objížďka. Je to škoda, protože od minulého roku je toho v jihomoravské vísce k obdivování více. Třeba stopy znovu ožívající minulosti v podobě vkusně rekonstruovaného barokního stavebního celku Kocanda.

Není u nás zase tolik obcí, které se mohou pochlubit zápisem v kronikách, datujících jejich existenci z roku 1092. Kravsko ano a pravděpodobně už k těmto přemyslovským časům se váže legenda o názvu zdejšího prapůvodního zájezdního hostince.

Vozkové, kterým těžký náklad nebo pomalá a unavená zvířata v zápřahu neumožnila dojet do večerní tmy do svého znojemského cíle, by byli odsouzeni ke krajně riskantnímu nocování v lese. Naštěstí v nynějším Kravsku narazili na vcelku slušnou hospodu s noclehem.

Z jejich spásně uvolněného vydechnutí: „Gott sei Dank“ pak zkomolením vzešlo zvukomalebné pojmenování Kocanda. Možná je to jen smyšlenka, ale postihuje mnohé.

Ze slávy do zkázy. A díkybohu zase nazpět

Kocanda Kravsko je dnes napoprvé trochu neplánovanou zastávkou, kterou nečekáte. A budete jí nejspíš natolik mile překvapeni, že se propříště možná stane vaším novým cílem. Než k tomu ale mohlo dojít, musela si projít útrpně složitou historií, vlastní stovkám podobných objektů.

Z lokální dominanty místní hospody, známého zájezdního hostince a statku, se areál objektu v polovině 18. století dočkal nového pláště barokní přestavby i odlišného účelu využití. Stala se keramickou továrnou „na vídeňské trase“, v provozu se udržela až do 90. let. Aby pak její věhlas zapadl a někdejší vznosné stavení ztratilo mnoho ze svého kouzla během dynamického střídání majitelů a nebržděného chátrání.

To zastavili až současní majitelé, klienti architektonického studia ORA, jež rozhodli navrátit místu jeho někdejší úroveň a věhlas. Rekonstrukční zásahy přitom nabývaly dvou diametrálně odlišných podob. Nejprve v podstatě dost radikální dekonstrukce, která měla původní objekt očistit od nánosů nepůvodních přístaveb a balastních prvků. Jejím cílem bylo očesat vše nepodstatné a rušivé až na zdravé barokní jádro.

Druhá fáze byla smířlivější, snažila se celek harmonizovat, dodat výsledku kompaktně soudržný dojem. K tomu velkou měrou přispěla snaha nerazit transformaci objektu s přídechem přehnané novosti, ale ponechání jisté patiny, bez zbytečného sekání do starých zdí.

Není to hra na staré, je to stavba s historií

I proto nás vnitřní vybavení a celý interiér překvapí svou zdánlivou jednoduchostí, kde ve vyprázdněném prostoru nachází svůj nový domov nejrůznější prvky antikvariátní povahy. Zajímavé je tu souznění restaurované historické výmalby a kazetových stropů, uváděných ve spojení s moderními hladkými cementovými podlahami.

„Interiér je záměrně spartánský, nechybí mu ale přívětivost. Člověk si všude uvědomuje, že je ve starém domě,“ vysvětluje tvůrčí trio Barbora Hora, Jan Hora a Jan Veisser. „Není to plochá hra na staré, bílé zdi poskytují dostatek uklidnění k výsledné koláži.“ Kocanda Kravsko se dnes podbízí zážitkové turistice, gastronomii, ubytování. Je vybavena pro obřady, hostiny.

Díky citlivé transformaci se znovu stala místem, na které možná napoprvé nezajedete cíleně, ale kam se budete rádi vracet.