Stará plzeňská elektrárna se postupně mění v chrám piva

Že se magii vaření piva na soutoku Mže a Radbuzy daří, je věc známá. Tekuté zlato z Plzně je světově proslulé. Zdejší minipivovar Proud jde ale svou vlastní cestou, a svou identitu rozvíjí i po architektonické stránce. Třeba tím, že svou chmelenou produkci zajišťuje z nově rekonstruované budovy staré elektrárny.

Ambice jsou důležité. Bez toho se dnes nedá prorazit v branži pivovarské, ani v současné architektuře. Úspěch v obou dimenzích si také žádá jistou vynalézavost a sílu k naplnění odvážných kroků. Ne každému se zadaří.

Obojím naštěstí disponují jak investoři z minipivovaru Proud, tak i architekti ze studia Mimosa. A snad proto jejich společná práce na projektu rozsáhlé rekonstrukce letité budovy staré elektrárny přinesla tak zdařilý a potěšující výsledek.

Jen pozor – dílo se ještě zdaleka nedá považovat za zcela hotové. Technologie pivovaru už sice funguje, zdejší pivo chutná, ale zvelebení prostoru si ještě nějaký čas vyžádá. Realizace probíhá v etapách. Plánuje se vytvoření výčepu ve společném prostoru s varnou, dobudování multifunkční haly (s kapacitou 500+ osob) a další vnitřní a vnější prostory. Úpravy jsou vedeny s citem na estetiku velkolepých prostor, a historie – lidské i inženýrské – vepsané do zdejších zdí je tu pořádná porce.

Připomíná časy, kdy se na počátku 20. století Plzeňský Prazdroj začal potýkat s nedostatkem energie, a šéfinženýr pivovaru František Spalek nechal vybudovat tuto „novou“ elektrárnu. Ta od roku 1907 zásobovala svými turbínami velký pivovarský závod elektřinou.

Celý objekt pak těžce poškodilo bombardování na konci války, a jen těsně unikl demolici. Jako elektrárna a později plynová kotelna pak sloužila městu ještě dlouhá léta. Po nichž následovala etapa smutného zapomínání a chátrání, než v roce 2019 nastoupil nový Proud.

Chrám piva pro celý svět

Záměr byl od počátku vznosný: po komplexní rekonstrukci a stavebních úpravách Proud nemá být jen dalším z minipivovarů soutěžících o přízeň pivních gurmánů. Má být kreativním prostředím pro všechny, kteří mají rádi pivo. Od laiků přes sládky, domovařičů až po pivní nadšence.

Má sloužit k setkávání lidí z oboru i veřejnosti, k vyměňování zkušeností, experimentování. Má být pivním ateliérem, kde je možné vše, co svět točící se kolem piva obohacuje. A ano, může se stát i dalším kulturním centrem Plzně.

Trudná realita ovšem narážela na technický stav budovy elektrárny, vystavěné roku 1905. Nebýt okamžitých zásahů, nejspíš by se během několika následujících let odporoučela k zemi sama. Rozběhla se investičně velmi náročná fáze, která tu vynaloženými prostředky konzervovala kus minulosti pro budoucnost.

Navrhované architektonické řešení zachovává hodnotné prvky stávajícího objektu, navrací původní principy téměř zaniklé předchozími přestavbami a současně vytváří jasně čitelnou novou vrstvu.

Na pivo, ani na práci architektů, se tu nenáhlí. Jde o kvalitu. Ani Řím nebo Plzeň nepostavili za den.