Svědek českých dějin – Obecní dům

13. listopadu 2018

Partneři sekce:

Obecní dům je již více než sto let jednou z nejvýznamnějších historických budov našeho hlavního města. Lze jej považovat za ukázkového zástupce architektury a uměleckého stylu Art nouveau, nebo-li secese. Nejvýrazněji se tato tendence projevuje zejména ve štukaturách a pracích v kovu, dominujících na markýze hlavního vchodu či v zábradlí schodišť.

Obecní dům byl postaven na místě bývalého Královského dvora, středověkého sídla českých panovníků, který stával v blízkosti gotické Prašné brány. Jeho sláva však byla již dávno pryč a parcelu zakoupilo město za účelem stavby „Českého domu“, který se měl stát rovnocenným protikladem Německého domu, takzvaného kasina.

Brzy poté – v roce 1903, byla vypsána veřejná architektonická soutěž. Z ní však vítězný projekt vybrán nebyl – zadání bylo totiž poněkud zapeklité, ale vlastně ryze české – byla požadována stavba honosná a reprezentativní, nicméně s nákladem pokud možno malým.

Perla pražské secese

Vypracováním návrhu a projektu byli tedy pověřeni architekti Antonín Balšánek a Osvald Polívka a z jejich rukou vzešla takzvaná perla pražské secese. Nutno ovšem podotknout, že takto jednoznačně Obecní dům v době svého vzniku hodnocen nebyl.

Charakteristickým znakem Obecního domu z hlediska architektonického je totiž uplatnění mnoha dekorativních stylů konce 19. a začátku 20. století – neobaroka a neorenesance, západní i orientální vlivy i znaky české secese. Ovšem ve fázi výstavby byly tyto rysy považovány za formálně zastaralé.

Dnes dokážeme ocenit jak jeho sloh a architektonické pojetí, tak i širokou paletu použitých materiálů i kvalitu uměleckořemeslných prací. V horních patrech Obecního domu jde o bohatou štukovou výzdobu, malby a fresky, velkorysé obklady z mramoru, spodním patrům dominují keramické obklady, které se neomezují pouze na barevné ladění interiérů, ale nesou výraznou dekorativní linku.

Výtvarně cenné jsou keramické reliéfy s výjevy ze staré Prahy, vytvořené podle návrhu E. Hlavína. Unikátní obklady pak určující pro jednotlivé prostory této části budovy – černý obklad pro Americký bar, modrozelené obklady s třemi obrazy od Jakuba Obrovského z keramické mozaiky s tématy České žně, Junák a Děvče pro Plzeňskou restauraci, historické keramické originály jsou k vidění mimo jiné i v 1. patře v salonku Boženy Němcové.

Všechny obklady nesou značku RAKO, jejich část byla během generální rekonstrukce, kterou Obecní dům prošel v letech 1994–1997, revitalizována. Díky historické kontinuitě trvání firmy bylo možné vyrobit repliky poničených nebo chybějících částí stejnými či podobnými postupy, jako tomu bylo na počátku 20. století.

Noha parou již necválá

Vedle pozoruhodné dekorativní stránky měl Obecní dům také unikátní technické zázemí – ve své době budilo senzaci a za obdivuhodné je považováno i dnes. Budova byla vybavena ústředním topením a větráním, rozvodem užitkové a pitné vody, odsavačem prachu, měla chlazené sklepy a vlastní výrobník ledu, elektrické i hydraulické zdviže, parní prádelnu a sušárnu, umývárnu lahví, trafostanici a akumulátorovou stanici, a dokonce i potrubní poštu a síť domácích telefonů. I v současnosti je chlazena pomocí jedinečného mechanismu vodou ze dvou hlubokých studní.

„Vláda věcí tvých se k tobě navrátí, lide český“

Částečně byla stavba zprovozněna v letech 1909-1911, slavnostní otevření se pak uskutečnilo 5. ledna 1912. Náklady na budovu byly obrovské, původní částka tří milionů korun vyšplhala na rozpočet dvojnásobný a město bylo nuceno většinu prostor pronajímat. Nakonec se podařilo udržet palác v ziskovém provozu i během 1. světové války.

Od počátku roku 1918 stojí Obecní dům při význačných událostech, které měly vliv na vývoj českého státu. V lednu 1918 zde byla podepsána Tříkrálová deklarace, Alois Jirásek tady přečetl téhož roku Přísahu národů, byl zde založen také Národní výbor pro zřízení samostatné republiky, do jehož rukou složila kapitulaci rakouská vojenská moc a on se zde 28. října 1918 ujal vlády České země.

Význam Obecního domu stoupal během celého meziválečného období, avšak po 2. světové válce a zejména pak po roce 1948 jeho význam upadá. S významnými událostmi českého státu byl Obecní dům spojen opět v roce 1989, kdy zde pobíhala jednání delegací Občanského fóra a poslední komunistické vlády.