Třeboň se může pyšnit nově zrekonstruovaným barokním domem
Ukázka vpravdě vytříbené architektury, která zachovává autentický vzhled domu s dlouhou historií, ale citlivou rekonstrukcí jej vede k přítomnosti. Projekt o vyvážení komplikovaného vztahu mezi zchátralostí a záchovou, realizovalo v Třeboni studio architektky Markéty Cajthamlové.
Název Třeboň má svůj původ ve slovu tříbit. Tedy probírat, kultivovat, šlechtit. Minulost pak dává jménu populárnímu jihočeského města širší perspektivu: bylo to sídlo založené v bažinatých lesích, jež musely být nejprve vyklučeny a upraveny, aby se tu dalo žít.
Další, protentokrát silně nešetrnou „probírku“ zastavěného prostoru, tu v červenci 1781 zprostředkoval požár, jež během čtyřiadvaceti hodin zlikvidoval na 70 domů. Toto historické okénko není samoúčelné, protože právě ničivý oheň z 18. století nejspíš stojí za prapůvodní barokní podobou domu, jež se nyní dočkal rozsáhlé rekonstrukce. Rozsáhlá úprava mu navrátila krásu velké minulosti, aniž by ubrala na kvalitách moderního bydlení.
Stav, který volal po změně
Dům se zastavěnou plochou 143 metrů čtverečních se nachází v jedné z ulic centru města, v památkové zóně. Blízko zámku, ze dvora s výhledem na bývalou radnici. Jenže tyto zjevné klady lokality přehlušoval poměrně intenzivně havarijní stav domu.
Jen výčtem: vlhkem a vodou degradované zdivo, nerovná podlaha, částečně poškozené prvky krovů. Architektka tak po zhodnocení stavu vyhodnotila, kde musí být zachován kompromis mezi změnou a zlepšením, a které části bude zapotřebí v renovaci zachovat. V komplexním provedení se rekonstrukce rozbíhala do několika fází.
Odkrytí, vykopání a srovnání průběhu podlah patřilo k těm radikálnějším, zatímco krovy, do nichž se jen málo propsala uběhlá staletí, byly ponechány téměř netknuté. Došlo na stavební demolici neoptimálního schodiště do podkroví, přičemž uvolněný prostor byl zužitkován do podoby neutrální rohové místnosti. V podstřeší půdy vznikla ložnice pro hosty a původně černá kuchyně, která těch stop historie nesla skutečně mnoho, byla prosvětlena zapuštěným světlovodem.
Atmosféra vychází z autentické minulosti
Působivá je tu práce s přechody mezi starým a novým, kde zapracování ne úplně tradičních prvků výrazně pozvedává úroveň bydlení. Například obývací prostor v zadní partii (mimochodem s velmi zajímavou valenou klenbou s pětiúhelnými lunetami) získal nový rozměr po instalaci francouzského okna, směřujícího na dvorek. Jinde se pracovalo v rytmu záchovy: čistě skladebně pak byla vybraná stará okna repasována, a podobně pak byly vstupní dvoukřídlé dveře nahrazeny replikou.
Rekonstrukce pracovala i s horizontem stavební recyklace: dláždění chodby obstaraly půdovky, dvůr s rostlým solitérem je rovněž obložen fragmenty cihel z demolice. To, že z domu více zůstává, než úpravou odchází, mu pomáhá zachovat si jeho autentickou, živou atmosféru.
Masivy stěn zjemňují dřevěné prvky (stropy, příčky, interiérové dveře) z běleného smrku, a dubové podlahy. Dřevo dodává akcent pohostinnosti, který se volně přenáší na dvorek, jež je chápán jako malá otevřená místnost pod širým nebem.
Vytříbenou architekturou tak Třeboň, ani majitelé rekonstruovaného domu, rozhodně netratili.
Rekonstrukce rodinného domu v Třeboni
Lokalizace: Třeboň, Jihočeský kraj, Česko
Architektonické studio: Markéta Cajthamlová
Vedoucí projektu: Markéta Cajthamlová, Petra Pelešková
Užitná plocha: 203 m2
Zastavěná plocha: 143 m2
Realizace: 2019
Investor: soukromá osoba