V duchu geometrické moderny

Zásady Otakara Novotného

V této skupině staveb z raného období Novotný kombinuje Kotěrův geometrický styl chápající budovu jako tektonický organismus se střídmostí holandské protestantské architektury dovedené téměř do krajnosti. V nadcházejícím období druhé dekády minulého století architekti postupně opouštěli principy hlásané Janem Kotěrou. K programu „kubistické revoluce“ se Novotný hlásil jen s jistými výhradami, jak ostatně jasně vyplývá i z jeho publikovaných studií, ve kterých neopouští racionalistická východiska. Krátké období, kdy se s kubismem vyrovnává, reprezentované například známými učitelskými domy na Starém Městě (1913-14), je každopádně velmi zajímavé nejen z hlediska sledování vývoje individuálního stylu Novotného, ale především svou osobitou, zdrženlivou polohou. Ve 20. letech se do Novotného stylu opět vrací holandská východiska, jak je vidět na purismem ovlivněných realizacích, například Špálově vile na Ořechovce v Praze.

Historik umění Jaromír Pečírka mluví o Otakaru Novotném jako o „mluvčím celé jedné generace“. Má přitom na mysli především jeho „myšlení beroucí odpovědnost za celé kolektivy“ –  k významu Novotného totiž vedle jeho dlouholeté pedagogické praxe na pražské „umprumce“ patří i to, že byl od roku 1920 předsedou spolku výtvarných umělců Mánes. Právě v reprezentativní budově SVU Mánes na Jiráskově nábřeží se symbolicky završuje Novotného stavební činnost. Dodejme jen, že i návrhy zralého období Otakara Novotného, které zůstávají nerealizované, svědčí o jeho hluboce zakořeněných zásadách, stylu a jisté rezervovanosti vůči programovým vlivům funkcionalizmu a konstruktivizmu.

Grafický ústav Štenc

Návrh Štencova grafického závodu, silně ovlivněný holandskou architekturou a teorií geometrických zákonitostí H. P. Berlaga byl dokončen na podzim roku1911. Budova, která bývá někdy pro svou dispozici označována jako „dvojdům“, nese už všechny znaky Novotného projevu, ze kterého v duchu racionalistické moderny mizí veškerý efektní dekor.

Novotný své přesvědčení, že účelem architektury je soustředit se na to podstatné, na účel stavby, jímž je přirozeně dán její půdorys, formuluje ve svém článku Tvoření formy v architektuře (1912): „Jedná se tedy o zproštění formy všeho zbytečného a o redukování na tvar nejjednodušší, nejjasnější, nejvýraznější. Takový tvar možno teprve nazvati dobrým. To jest jedině správný postup a důkaz zároveň, že správná forma jednoduchá je nejsnadněji dosažitelná.“

Podélné průčelí domu je skutečným zážitkem, nechává plně vyznít přirozený charakter materiálu a umírněný geometrický dekor. Plocha je obložena červenými lícovkami a rozdělena do dvou samostatných úseků. V přízemí vytvořil architekt kontrastní rámce z bílých polévaných cihel. Harmonické působení fasády zaujme i tím, že uplatňuje odlišné rozvržení okenních otvorů v různých patrech. Interiér závodu je pozoruhodný už od střízlivě pojednané vstupní haly. Na svou dobu měl velmi vyspělé technické zázemí, pozoruhodné byly zejména pracovny grafiků zastřešené skleněnou válcovitou střechou nebo reprezentativní pracovna Jana Štence, kterou O. Novotný navrhl včetně nábytku.

Představu o činnosti někdejšího grafického závodu Štenc, činného zhruba v letech 1910–1950, lze získat návštěvou současného archivu sídlícího přímo ve Štencově domě, jehož fond byl vybudován průběžným ukládáním podkladů pro tiskové reprodukce uměleckých děl všeho druhu. Archiv obsahující na sedmdesát tisíc kusů skleněných negativů dokumentuje kromě moderního výtvarného umění také pražskou architekturu počátků 20. století. 

Otakar Novotný (1880 – 1959), architekt, designér, projektant výstav, urbanista, pedagog, organizátor. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u J. Kotěry a následně pracoval v Kotěrově ateliéru (1903-04). Roku 1905 zakládá vlastní firmu. V letech 1929-54 je profesorem na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v letech 1934-36 rektorem. Krátce též učí na Akademii výtvarných umění v Praze. Po řadu let je předsedou SVU Mánes. Své architektonické práce vystavuje na výstavách v Berlíně, Grazu, Bukurešti, Záhřebu, Paříži (kde v l. 1925 a 1937 získal Velkou cenu), je čs. komisařem výstav v Paříži, Římě a Vídni. Publikuje v časopisech Architektura ČSR, Výtvarná práce, Volné směry, Styl.

Jeho práce byly nejprve ovlivněny secesí, brzy se však začal přiklánět ke geometrickým formám. V některých jeho stavbách se projevil český kubismus, kolem roku 1930 funkcionalismus. Vypracoval urbanistické návrhy např. na regulaci Smíchova a Košíř v Praze, návrhy výstav SVU Mánes, Svazu čs. díla aj., účastnil se řady soutěží, např. Staroměstské radnice (1909, 1946), Národní shromáždění v Praze (1935, 1947), Národní divadlo v Brně (1910, 1913).

Dílo:

1904-05    
vila dr. Žižky, Újezd nad Lesy, Starokolínská čp. 59,
1908-09    
vila nakladatele J. Otty na Zbraslavi, Žitavského čp. 135
1909-11   
Štencův dům, Praha, Staré Město, Salvátorská čp. 131
1911-14    
obecná škola a sokolovna, Holice
1912    
sokolovna, Rakovník
1912-13  
kubistická vila v Praze pod Vyšehradem, Rašínovo nábř. čp. 48, vily v Jindřichově Hradci, Rakovníku, Holicích, Benešově, Jirnech, Senohrabech a Čimelicích
1919-21
kubistické bytové domy učitelského družstva, Praha, Josefov, roh ulice ­Elišky Krásnohorské a Bílkova
1920-29   
úprava letiště v Praze, Kbelích: administrativní budovy, vodárna, maják
1922-23   
bytový dům, Praha-Holešovice, Kamenická čp. 811
1915   
československý pavilón na mezinárodní výstavě v Benátkách
1926   
banka na náměstí v Benešově
1926   
internát, Černožice u Jaroměře
1928   
pošta, Louny
1928-29   
palác Steinského-Sehnoutky na Ulrichově nám. v Hradci Králové
1929   
Bartoňův dům, Náchod
1929-30   
funkcionalistická budova SVU Mánes, Praha, Masarykovo nábř.,
1930   
vila V. Špály, Praha, Na Ořechovce čp. 755
1930   
vila, Praha, Na Zátoru čp. 469

Mariana Serranová
Foto: Archiv Štenc, Dano Veselský