Rekonstrukce Novomlýnské vodárenské věže

V pražské Petrské čtvrti stojí historická vodárenská věž. Kdysi zásobovala vodou z Vltavy dolní část Nového města. Původně dřevěná věž z 15. století přežila nejeden požár i povodeň, byla několikrát přestavěna a svému účelu sloužila až do roku 1877. V současné době v ní najdeme stálou expozici o pražských hasičích a požárech „Praha hoří“.

Rekonstrukce historické budovy i konceptu její nové náplně se chopili architekti ze studia ROHÁČ STRATIL Architektonický ateliér. Expozice je multimediální s výraznými prvky audiovizuálních prostorových instalací. Zajímavostí je, že v expozici nejsou fyzicky umístěny žádné historické artefakty.

Exponátem je samotná věž. Hlavním nosným prvkem obsahu expozice jsou dochované obrazové materiály, které jsou prezentovány elektronickou formou (projekcemi, mappingem) spolu s dílčími příběhy vyprávěnými v jednotlivých oddílech instalace.

Vertikální vyprávění

Vnitřní jádro věže je vertikálně ­rozděleno do šesti samostatných místností, které slouží jako nosná páteř vyprávění. V patře nad vstupními prostory objeví návštěvníci ­Příběh věže – vysoký model budovy ­doplněný mappingem z historie vývoje stavby.

Ve třetím podlaží se nachází Studovna, která prezentuje historii vody a ohně. Jedná se o instalaci rešeršních míst s obrazovkami. Ve čtvrtém podlaží najdou návštěvníci Archiv pražských požárů. Jednotlivé krabice (obrazovky) pokrývají celou jednu stěnu výstavního prostoru a ukazují historii významných požárů v Praze.

Prolínání světů

V pátém podlaží je umístěno téma Příběh ohně – příběh národa. Celoplošná imersní projekce na stěny prostoru, která je doplněna o sugestivní zvuk, referuje o ohni jako podstatě i příčině. Ústředním tématem je zde požár Národního divadla.

Poslední podlaží věže pojmenovali autoři projektu Belveder – vyhlídka do minulosti i současnosti. Základní funkcí je zde vyhlídka na Prahu a zasloužený odpočinek po náročném výstupu. Zklidňující prostor po zážitku ohně z Národního divadla. Návštěvník se opět vrací na denní světlo, do reality.

Světlo a zvuk

Prostor schodiště je ponechán beze změny jako původní prvek věže. Autoři projektu zde pracovali pouze se světlem a zvukem. Návštěvníka obě tato média vedou po schodech přes jednotlivá zastavení až do posledního patra vyhlídkového belvederu. Jednotlivé projektory promítají na každém podlaží světelný nápis, piktogram či jiný grafický motiv.

Do prostoru je šířen zvuk kapání vody, který připomíná původní účel vodárenské věže. Elektronickou formu prezentace zvolili architekti také z důvodu výstavby projektu v prostorách památkově chráněného objektu. Toto pojetí expozice vyžaduje minimum zásahů do stávající konstrukce. Většina prvků je položena na podlaze nebo zavěšena na stropech, rozvody kabelové infrastruktury jsou vedeny přiznanou formou po povrchu stěn.