Zámek Mitrowicz: Zbědovaná památka povstala z popela jako fénix

Desítky let bez údržby, znárodnění, fatální povodně i složitost kolaudace zrekonstruované historické budovy podle měřítek 21. století… osud zámku Mitrowicz, dříve známého jako zámek Koloděje nad Lužnicí, nebyl za jeho dlouhou a bohatou historii vždy jednoduchý. I přesto se podařilo vdechnout mu nový život, aby se mohl v roce 2016 vůbec poprvé ve své historii otevřít veřejnosti.

Historie zámku Mitrowicz sahá až do roku 1565, kdy byl vystavěn jako malé šlechtické sídlo. V roce 1704 se zámek dostal do vlastnictví hraběte Františka Wratislava z Mitrowicz, který měl největší zásluhy na jeho současné podobě, jež prošla v rámci dějin těžkými zkouškami.

Ve čtyřicátých letech minulého století byl zámek i celý areál znárodněn – vlastní budova zámku sloužila jako depozitář hlavního muzea města Prahy, okolní budovy obhospodařovalo místní jednotné zemědělské družstvo.

V devadesátých letech byl pak celý objekt v rámci restitučního řízení navrácen dědicům. Od roku 2008 je majitelem zámku akciová společnost Mitrowicz, která se postarala o jeho kompletní rekonstrukci, která trvala bezmála deset let. Odměnou jí bylo ocenění v soutěži TOP destinace České republiky pořádané státní organizací Czech Tourism, a to v kategorii Fénix jako kompletně zachráněná památka.

Narušená statika a chátrání

Desítky let bez údržby i fatální povodně, které výrazně narušily statiku historické budovy… to jsou hlavní problémy, které se nepříjemně podepsaly na havarijním stavu zámku i přilehlého areálu, a se kterými bylo třeba se vypořádat.

„K rekonstrukci jsme přistupovali velmi tradičně a konzervativně – budovy byly opraveny v duchu původního historického detailu. Pracovali jsme téměř výhradně s přírodními materiály poplatnými době, ve které zámek vznikal, tedy dřevem, kamenem a štukem, a snažili se transformovat jejich původní použití do moderních poloh,“ vzpomíná Albert Pražák z ateliéru Labor 13, který se ujal návrhu rekonstrukce.

Rekonstrukce samotného zámku započala suterénem, který se částečně nachází pod úrovní terénu a dříve sloužil jako černá kuchyň. A tato funkce mu byla v podstatě zachována dodnes, kdy zde najdeme plně vybavenou kuchyň, restauraci a technické zázemí. Komplikací v celém objektu byly omítky, na jejichž žalostném stavu se podepsala všudypřítomná vlhkost, jakožto následek povodní z roku 2002.

„Nejprve se na stěny na dobu jednoho měsíce aplikovala tzv. obětovaná omítka, která ze zdí vytáhla veškeré nečistoty, především saze z černé kuchyně, a následně se seškrábala. Poté bylo použito sedm speciálních vrstev nátěrů až po finální omítku. Nyní je tu krásně sucho, není zde cítit žádný zápach ani vlhkost,“ popisuje Michal Bedřich, manager společnosti Mitrowicz.

První patro zámku skýtá celkem devět reprezentativních místností, ve kterých probíhají v letních měsících komentované prohlídky pro veřejnost. V těchto prostorách probíhaly rozsáhlé restaurátorské práce, kterých se zhostili studenti Vyšší odborné školy restaurátorské v Písku pod vedením jejího ředitele. Obnoveny byly nejen fresky na stěnách, ale i podlaha.

Z původního inventáře se na zámku dochovalo pouze devatero kachlových kamen, jež se dnes nachází převážně ve druhém poschodí zámku, které nabízí část ubytovacích kapacit – tři čtyřlůžkové a tři dvoulůžkové pokoje. „Opravdu unikátním způsobem jsou v jednotlivých apartmánech řešeny koupelny, které jsou v podobě vestavěných boxů volně vsazené do prostoru. Tímto architektonicky zajímavým řešením jsme minimalizovali stavební zásahy do historicky hodnotného zdiva,“ popisuje Albert Pražák z ateliéru Labor 13.

Další přilehlé budovy

K zámku náleží kromě kaple také další budovy. V suterénu bývalého pivovaru, který se nachází naproti samotnému zámku, najdou dnes návštěvníci infocentrum. V prvním patře se pak nachází druhá část ubytování o kapacitě 28 lůžek. „Budova starého lihovaru se bohužel nedochovala a z torza stodoly, která se nachází v zadní části pozemku, jsme zachovali a zrekonstruovali obvodové zdivo. Vznikl tak nezastřešený prostor vhodný pro pořádání sezónních exteriérových akcí,“ uvádí Michal Bedřich.

Celý interiér areálu zámku včetně zmíněných toalet v sobě propojuje černé akcenty a industriální styl, který našel inspiraci v budově bývalého pivovaru a kovářské černi, s níž se zde často v minulosti pracovalo. Tyto prvky se opakují nejen na schodišti, ale také kolem dveřních zárubní a dveřním kování, které do celého objektu dodávala česká společnost M&T. „Kliky M&T jsme pro tuto realizaci zvolili na základě předchozích kladných zkušeností. Také si velice vážíme toho, že se jedná o výrobky z České republiky,“ uvádí Albert Pražák.

„Konkrétně jsme zvolili tři modely – ENTERO, TERRY a LUSY, které se různě interiéry prolínají. Model ENTERO byl zvolen pro dveře v ubytovacích pokojích ve druhém poschodí zámku, kliky TERRY jsme zase využili ve druhé části ubytovacích kapacit v budově bývalého pivovaru a také na toaletách v parku.“ Pro kliky ENTERO i TERRY byla zvolena luxusní povrchová úprava titan černý mat.

„Titanová povrchová úprava se na kování nanáší speciální technologií fyzikálního naprašování plazmovým výbojem. Nejedná se tedy o žádný nástřik či nátěr, ale o speciální technologií nanesenou tvrdou kovovou tenkou vrstvu, která k základnímu podkladovému materiálu dokonale přilne,“ uvádí Roman Ulich, hlavní designér společnosti M&T a dodává: „Povrch kliky je vysoce odolný vůči oděru a poškrábání, a navíc je chemicky i barevně stálý, takže černá ani po mnoha letech používání nevybledne.“

Jistou zajímavostí jsou také nápisy vyfrézované do černého plechu kolem dveřní zárubně, které jsou nejen odkazem na historii zámku Mitrowicz, ale zároveň slouží jako heslo na wifi.

Zámecký park

Prostorný park náležící k zámku skýtá návštěvníkům krásné výhledy a kvalitní odpočinek. Autory návrhu zámecké zahrady Mitrowicz jsou zahradní architekti Ferdinand Leffler a Anna Chomjaková ve spolupráci s ateliérem Flera. „Koncepty zámeckých zahrad bývají většinou formální, okrasné. My jsme se v areálu zámku Mitrowicz pokusili propojit krásu a funkci dohromady – místu jsme ponechali jeho vznešenost, ale přidali jsme zákoutí a zážitky pro současného člověka,“ přibližuje autorský záměr zahradní architekt Ferdinand Leffler z atelieru Flera.

Převážná část areálu se nachází v nivě řeky Lužnice, takže se zde architekti museli vypořádat s vysokou hladinou spodní vody. „Vysázelo se zde na padesát nových stromů a víc jak osm tisíc rostlin. Vybudovala se nová cestní síť, která vede naše kroky i pohledy. Travnaté plochy vyzývají k pikniku, vytipovala se místa s nejhezčím výhledem na zámek a sem se pod koruny stromů umístila ambientní posezení,“ vypočítává Ferdinand Leffler.