Zemská porodnice Josefa Hlávky

Začátkem 60. let mu podnikání usnadnil František Schebek, když na něj přepsal svou renomovanou stavitelskou kancelář, ve které pracoval Hlávka už v době studií na vídeňské akademii. Mezi vídeňské realizace, které mohly ovlivnit Hlávkův osobitý styl, patří Votivkirche a Rakouská burza. Hlávka se vypracoval na jednoho z nejžádanějších vídeňských stavitelů. Během let 1860 – 1873 postavil 142 staveb, například neogotické Schmidtovy stavby nebo Dvorní operu podle návrhů E. van der Nülla a A. von Siccardsburga. Jeho firma navrhla a postavila ve Vídni i řadu obytných domů, u nichž je patrná podnikatelská snaha po maximálním využití místa. Tato úspornost sledující výnosnost bytů se později projeví i u známých Hlávkových domů v Praze ve Vodičkově ulici.

Nejpozoruhodnějším projektem vznikajícím paralelně se Zemskou porodnicí je vládní zakázka na rezidenci řecko-pravoslavného biskupství v Černovicích na Bukovině. Na tomto díle je vidět, jak exaktní znalectví historických památek v 19. století směřovalo k rehabilitaci lokálních slohů a modifikací. Pompézní barevnost interiérů, do detailů dovedené řecké a východní prvky, které Hlávka uplatil v Černovicích, najdeme i v pozdějším interiéru kaple na zámku v Lužanech. Společnými rysy projektů černovického areálu a Zemské porodnice, realizovaných ve stejné době, je kromě využití režných neomítnutých cihel také pavilónový systém.

Vyhotovené plány porodnice byly od roku 1863 postupně realizovány pod vedením Hlávkova odchovance Čeňka Gregora. Objekt Zemské porodnice je tvořen střední čtyřkřídlou částí kolem obdélného dvora a dvěma trojicemi navazujících bočních křídel. Šest samostatných pavilonů spojuje centrální část: vestibul, hlavní schodiště a především „srdce„ porodnice – kaple sv. Kříže. Její prostor má hvězdicovou sklípkovou klenbou a bohatou malířskou výzdobou A. Körbera a A. Liebschera. Loď kaple se střední podporou taktéž navazuje na vzorce české pozdní gotiky s výrazným novogotickým arkýřem.  

Glazované cihly skládané do reliéfních a barevných vzorců jsou součástí exteriérů i interiérů, na kordonech a římsách jsou polévané. Čela křídel přecházejí ve stupňovitě zalamované štíty. Volba režných cihel byla přitom zvolena záměrně, protože odpovídala tehdejším hygienickým normám.

Hlávka projektuje Zemskou porodnici v době, kdy se po celé Evropě rozmohl přísný historismus G. Sempera, tedy v ovzduší programového prosazování anticko-renesančního kánonu. V tehdejší Praze zaznamenáváme velký stavební rozmach. Podle českých zakladatelů tzv. přísného historismu, například I. V. Ullmanna, byla kolem roku 1860 považována klasická neorenesance za univerzální umělecký výraz doby. Připomeňme, že právě v 60. letech vznikají první návrhy budovy Národního divadla J. Zítka a J. Schulze. Naopak neogotiku chápalo pojetí dobové religiozity jako adekvátní pro náboženské stavby, u světských, umělecky význačných realizací je ale podstatně méně častá, ale konkrétně u nemocnic začala být využívána, protože umožňovala pokročilejší funkční koncept než do té doby obvyklý klasicismus.

I z tohoto hlediska je Hlávkova unikátní porodnice zajímavá. Hlávkova práce architekta se zde projevila ve vynalézavé aplikaci historických typů, jejich vhodné kombinace a ve strategickém rozvržení dispozice. Hlávkův eklektismus založený na studiu historických slohů je v české architektuře přísného historismu polarizovaného mezi gotiku a renesanci zvláštní zjev. V případě Zemské porodnice Hlávka aplikoval středověké i raně renesanční vzory, evidentní je zejména inspirace německou gotikou v uplatnění sklípkových a křížových kleneb. 

Architektura je vlastně jen část Hlávkova trvalého přínosu českému kulturnímu životu. Hlávkova činorodost hraničila s megalomanií, údajně tvrdil, že spát více než pět hodin denně je neodpustitelné. Není divu, že v roce 1869, v nejplodnějším období, zřejmě z přepracování, těžce onemocněl. Po deseti letech mírnějšího režimu se opět zotavil. Na sklonku života se v ústraní věnoval se především odborné a teoretické činnosti v oboru záchrany a obnovy historických památek. Šíře a promyšlenost jeho mecenášské činnosti byla ohromující, ve vzdělávání a podpoře talentovaných studentů viděl hlavní potenciál společenského a kulturního rozvoje.