Hravá přestavba barokní fary

Patříme mezi šťastné národy, jež nacházejí na každém kroku připomínky historie své země, svých kořenů.

Architektonické památky jsou nejen součástí velkých a významných měst, ale i těch nejmenších vesniček, i podél cest či v polích potkáváme romantické kapličky či boží muka. Dobrou zprávou je, že si jich vážíme, renovujeme je a spravujeme a často získávají též nové využití. Tak jako soubor fary a farního statku ve Vřesovicích.

Vřesovice jsou sice malou obcí, k poslednímu sčítání zde žilo 560 obyvatel, odborníkům a milovníkům historie jsou však známé barokním souborem, procházejícím obcí v linii zámek – kaple sv. Jana Nepomuckého – fara se statkem – kostelní návrší sv. Petra a Pavla. Fara a farní statek byly původně v majetku církve, ta se však dohodla s vedením obce na převodu obou staveb do obecního majetku s přáním, aby byl komplex opraven a využíván k bohulibému účelu.

Pro chystanou rekonstrukci oslovila obec architekty Jaroslava Sedláka a Jiřího Markeviče. Ti při vypracování návrhu vycházeli z historické hodnoty obou objektů, doplnili ji však o úpravy, umožňující nové využití. Hlavní objekt fary tedy od roku 2013 slouží jako základní škola.

O dva roky později byl v přízemí dvou hospodářských křídel zřízen denní stacionář s kuchyní a jídelnou, rovněž využívané i základní školou. „Našim dalším úkolem bylo část hospodářských staveb rekonfigurovat do dvou kmenových tříd a dvou odborných učeben,“, vysvětluje Jaroslav Sedlák, „což se podařilo dokončit v létě roku 2019. Posledním dílcem skládačky zůstává k baroknímu komplexu přiléhající orlovna, která má být v budoucnu upravena na tělocvičnu a dvě klubovny. Zde námi zpracovaný projekt čeká na vhodnou dotaci.“

Různorodost jako hlavní východisko konceptu rekonstrukce

Prvotním impulsem k rekonstrukci byla praktická potřeba rozšíření kapacity školy, současně si rychle chátrající krovy hospodářských křídel barokního komplexu a neuspokojivý stav jeho vnitřního dvora žádaly rychlý zásah záchranných prací.

Určitým specifikem, k němuž bylo nezbytné při návrhu rekonstrukce přihlížet, byla provozní i technická různorodost a nejednotnost souboru jako celku – vznikal postupně, jeho různé části sloužily různým účelům a dochovaly se tedy v odlišné kvalitě. I jeho současná rekonstrukce tedy probíhá postupně, dle potřeb a finančních možností obce, ale i stavu jednotlivých částí komplexu.

„V návrhu byl kladen důraz na propojení jednotlivých částí tak,“ doplňuje Jiří Markevič, „aby nebyla potlačena jejich historická hodnota jako komplexu a aby se zde uživatelé školy i stacionáře cítili společně příjemně a svobodně užívali veškeré jeho části.“

Symbióza historie a současnosti

V komplexu se vzájemně prolínají nově vložené objemy s původními historickými, nicméně jsou od sebe jasně rozpoznatelné. Historické části jsou určeny klasickou fasádou s omítkou, červenou střechou z bobrovek a měděnými klempířskými prvky. Nové části vše jemně doplňují jednoduchým kubickým tvarem, hladkým povrchem a výraznou barevností.

Nově vybudované průchody a propojení původně oddělených budov vnáší do komplexu hravost jak svou barevností, tak i novými možnostmi provozu a pohybu. Děti si mohou svobodně volit, jaký vstup do školy a barvu použijí, kterým směrem, krčkem a barvou se vydají. Tuto novou vlastnost ještě zdůrazňuje propojení stávajících učeben v objektu fary s novými učebnami do okruhu.

„Do přízemí objektu fary byly ještě před naším autorským vstupem situovány obslužné prostory školy a do přízemí dvou hospodářských křídel denní stacionář,“ pokračují autoři návrhu. „Hlavní provoz školy jsme proto umístili do patra, čímž mimo jiné vznikla příležitost zachránit hodnotný barokní krov a využít zasazení souboru do paty svahu kostelního návrší. Díky tomu získaly nové učebny prostornou terasu a travnatou plochu, odkud je možné užít si výuku s výhledem na kostel sv. Petra a Pavla.“

Historickou budovu by nebylo možné pro potřeby školy plně využít, nové architektonické vstupy byly proto vedeny tak, aby děti i pedagogové získali komfortnější prostředí pro výuku a doba strávená ve škole se zároveň stala zážitkem z prostoru a jeho vazby k okolí. Zásadními atributy jsou zde moment hravosti a svobodného pohybu spolu s volným prostorem, kde si děti mohou vytvořit vlastní pravidla a odpočinout si od řádu a diktátů.

Závěr

Citlivý a do nejmenších detailů propracovaný projekt vdechl velkorysému baroknímu komplexu nový život. Za pozornost stojí i skutečnost, že ačkoli jde o objekt se statusem národní kulturní památky, bylo k rekonstrukci i přístavbě zvoleno zcela současné architektonické tvarosloví – sebevědomě a ohleduplně zároveň.