Citlivá rekonstrukce kubistické Bauerovy vily

Osudy lidí a jejich domovů jsou propojeny. Když si velkostatkář Antonín Bauer nechal v roce 1912 postavit na svou dobu odvážně koncipovaný dům, jeho rodině i rozlehlému gruntu se dařilo. Během druhé světové války byla vila zabavena a celá rodina skončila v Osvětimi. Dům se z dlouhého „spánku“ probudil až po více než šedesáti letech díky rozsáhlé rekonstrukci.

Mladému architektovi Josefu Gočárovi zadal projekt velkostatkář Adolf Bauer v době před první světovou válkou. Tehdy byly v kurzu především historizující nebo secesní stavby plné romanticky florálních motivů. V zemědělském prostředí pak náhle vyrostlo stavení na svou dobu velmi moderní a avantgardní. Bauerův dům je unikátní také tím, že se jedná o jedinou kubistickou vilu na českém venkově.

Zabydlený kubismus

V přízemí se nachází rozlehlá hala s efektně vysokými okny, je zde také kuchyň, jídelna, koupelna, pracovna a ložnice manželů Bauerových. V horním patře byly pokoje dvou statkářových dcer a ložnice pro hosty. Josef Gočár u hlavního průčelí domu původně nezamýšlel vytvořit terasu, v autentickém návrhu jsou na tomto místě zakreslena místo dveří okna a pod nimi podezdívka.

Statkář Bauer si ale terasu nakonec prosadil. Exteriér vily je ryze kubistický, vybavení interiéru ale mělo za Bauerových časů ke kubismu daleko. Nechyběly „ludvíkovské“ postele s nebesy ani další historizující kusy nábytku, které byly v tehdejších domácnostech běžné.

Úřad, knihovna i kadeřnictví

Většina původního vybavení domu zmizela podobně nenávratně jako majitelé vily. Antonín Bauer zemřel v roce 1929 na cukrovku. Jeho žena a dcery se pak odstěhovaly do Prahy. Za protektorátu byl dům, statek i okolní pozemky zabaveny jako židovský majetek, brzy na to skončila celá rodina Bauerů v Osvětimi. Po roce 1945 připadla vila obci a sloužila jako městský úřad, knihovna a kadeřnictví.

V roce 1987 byla budova prohlášena za kulturní památku. Obec však na její rekonstrukci neměla prostředky, proto ji v roce 2002 prodala Nadaci českého kubismu. Tato organizace provedla v letech 2005–2007 podle projektu architekta Michala Sborwitze rozsáhlou rekonstrukci.

Citlivá rekonstrukce

V interiéru byla částečně zachována původní kubistická výzdoba, například zábradlí s lomenými sloupky nebo kosodélníkové tvary skleněných výplní interiérových dveří. Zachovala se také originální koupelna, včetně původní vany a části obkladů. Prkenné a dlážděné podlahy v kuchyni, koupelně a pokojích zůstaly původní. Designové vypínače navržené podle původních bakelitových vzorů dodala firma Hager.

Během druhé fáze rekonstrukce v roce 2009 byla provedena výmalba – přes šablonu, tupovací metodou. Linoleum v pracovně je replikou původní podlahové krytiny. Jedná se o lino intarzované, každý malý čtvereček je ručně zasazen do většího čtverce. Interiéry byly doplněny nábytkem reprezentujícím vývoj kubistického směru, je zde také největší sbírka kubistické keramiky na světě.