Hostel, který propojuje
Mohlo by se zdát, že princip hostelu je jednoduchý – musí návštěvníkům nabídnout adekvátní prostředí pro nocování. V Olomouci v hostelu Long Story Short však chtěli svým hostům dopřát daleko více. Interiérem je nejen hostí, ale vyprávějí jim i příběhy. Pobyt zde nebude jen službou, ale zážitkem. A kdo za to může především? Interiérová designérka Denisa Strmisková.
Cesta k dnešnímu výsledku začala v roce 2015, kdy Eva Dlabalová objevila prostory historického objektu Podkova v centru Olomouce. K ambici vybudovat zde hotel ji vedly roky zkušeností a jasná představa o kvalitě a klientele, kterou chce oslovit.
Ke spolupráci vyzvala interiérovou designérku a scénografku Denisu Strmiskovou a společně přebudovaly celé jedno patro stavby, která vznikla před více než 200 lety.
Historie objektu je důležitá, klienti si zde sice odpočinou od krás města, zároveň se před ním ale neschovají do univerzálních interiéru hostelů provozovaných nadnárodními řetězci. I večer a v noci, a pak ráno, jsou s městem propojeni.
Celkem je k dispozici 56 různých lůžek. Na recepci a zároveň kavárnu navazuje chodba, která každého zavede přesně k jeho posteli.
Proč bylo použito spojení „různých lůžek“? Důvod je jednoduchý. Pokud toužíte po plném soukromí a maximu komfortu, rezervujete si samostatný pokoj doplněný o prostornou koupelnu nebo působivou vanu.
Pokud se chcete dostat blíže původnímu schématu, které slovo hostel představuje, ubytujete se v jednom ze dvou typů velkých pokojů. První je věnován jen dívkám a ženám, ve druhém může spát kdokoliv.
Společným znakem je důmyslné řešení postelí, které, i když nabízejí spaní ve výšce, byste nenazvali patrovými. I samotný hostel hrdě hlásí: „Nevěříme palandám!“ Místo žebříků jsou zde schody, které pod sebou zároveň skrývají úložný prostor.
Anebo rovnou vystoupejte do mezaninu, který nabídne další pohodlné spaní. Vždy máte své světlo, svůj noční stolek, svou zásuvku. S největší pravděpodobností byste sem mohli přijet třeba desetkrát a vždy spát v jiné atmosféře. Máte pocit, že postel je jen vaše. Cítíte se s ní propojeni.
Stejný zážitek poznáte i před spaním a pak zase ráno. Společné sprchy jsou pro mnohé strašákem, zde jsou vkusným prostorem hygieny a zároveň scénou, kde se potkáte s ostatními.
Už nebudete cizí lidé, kteří kolem sebe projdou na chodbě, budete spolu sdílet určitou míru intimity. Díky prostředí, respektive jeho architektonické kvalitě, to snad nebude nepříjemné.
Nejde však jen o celkový pocit, nejde jen o prostorové řešení. Historie dávná je zde postavena vedle minulosti nedávné a doplněna soudobostí. Starý objekt je nenápadně zařízen pečlivě vybíraným modernistickým nábytkem. Křesla nebo stolky si mnozí budou pamatovat z domova.
Světla nebo sanita jsou pak designem, detailem i funkčností maximálně současné. Ukazuje se, že není nutné budovat jen skanzen, nebo jen maximálně moderní interiér. Vše lze jemně a efektně propojit.
Nelze zapomenout ještě na jeden aspekt interiéru, který vnesla Denisa Strmisková svou zkušeností. Není jen designérkou, ale pracuje také jako scénografka. Běžný návštěvník to nepozná, ale zkušené oko začne vnímat, jak prostředí umí zprostředkovávat zážitky.
Chodba je jemně modelována světlem, recepce nabízí několik pódií, kde se můžete potkat s dosud neznámými lidmi. Kavárna je scénou barmana, schody vedoucí na postel arénou pohybu. Je to vkusné, je to vzpomínka, která vám zůstane.
Na začátku bylo napsáno, že hostel Long Story Short umí vyprávět příběhy, a v textu ještě žádný nebyl. Návštěva by vám je ale ukázala. Viděli byste příběh designu od začátku 19. století, přes modernu až k současnosti. Zažili byste dramatickou scénu setkání neznámých. Poznali byste historii města, která se píše už stovky let.
Interiérová designérka Denisa Strmisková
Architektura a design zde nejsou řešením technických detailů, ale hrou, která dělá život hezčím a také plnějším. Bohatším o zážitky, kterých zde můžete zažít spoustu a které vám nikdo nikdy nevezme.
Text: Tomáš Čech – Architektonická platforma POLYCHROME.
Foto: Josef Kubíček
