Ingo Maurer: umělec iluminace

Mezi designem a uměním se line někdy jen velmi tenká hranice. Ingo Maurer, autor mnoha svítidel a světelných instalací, netvoří jen interiérové doplňky osvětlující prostor. Se světlem zachází jako s tím, co má schopnost proměňovat viditelné a dát vystoupit neviditelnému, stejně jako umění.

Ingo Maurer se designem zabývá už přes půl století. Rodák z německého ostrova Reichenau na Bodamském jezeře vystudoval v padesátých letech grafický design. V roce 1960 se rozhodl pro emigraci do Spojených států, kde pracoval jako nezávislý designér v New Yorku a San Francisku. O tři roky později se vrátil do Evropy a fascinovaný tím, co nazývá “magické a mystické” vlastnosti světla, zaměřil svou designérskou práci na navrhování nejrůznějších svítidel.

Prostá krása žárovky
První svítidlo navrhl v roce 1966. Byla jím dodnes prodávaná stolní lampa Bulb ve tvaru zvětšené žárovky, vyrobená z ručně foukaného křišťálového skla s pochromovaným podstavcem. Inspirovaný pop artem využil a povýšil tvar žárovky – spotřebního předmětu – na luxusní design. Zároveň však zdůraznil dokonalost formy žárovky a vyjádřil tak poctu Edisonovu nápadu. Krásu samotné žárovky zdůraznil i v dalších svítidlech: strohého Nofuss (1969) a elegantního Savoie (1979).

Pokračoval i v letech devadesátých při vytváření lampy v podobě okřídleného žárovkového andílka nazvaného Lucellino (1992). Že se mu žárovka stala celoživotní inspirací, dokazuje i současná variace okřídlených žárovek – lustrů Birdie z roku 2002. Žárovka s andělskými křídly z husích per se tak stala něčím jako značkou, logem, symbolem designu Ingo Maurera. Tento lustr ještě ukazuje další stránku jeho designu. Vybízí k interpretaci, hledání skrytých významů a je zábavný.

Dnes již ikonická okřídlená žárovka svítidla Luccellino.	Je, nebo není? Hologram žárovky nazvaný Holonzki.

Design je zábava
Pro Ingo Maurera je design „zábavná věda“. V duchu postmodernismu preferuje od 80. let narativnost formy před ­abstraktními liniemi, funkčnost designu nenadřazuje jeho schopnosti vyprávět příběh a evokovat množství významů. Stejně tak usiluje o postmodernou propagovanou improvizaci, poezii a ironii. „Víc než tvary mne zajímá emocionální stránka designu: jak na lidi působí, zda se s ním cítí šťastní,“ popisuje svoji práci.

Některé návrhy jsou inspirované předměty každodenního života, jejichž původní funkci škrtne a pracuje s nimi jako zajímavě tvarovanými objekty, které lze různě poskládat. Prvním z řady svítidel vytvořených z nalezených předmětů je BiBiBiBi (1982) – lampa na ptačích nohách z plastické hmoty, které koupil v supermarketu.

Podobně Mozzkito (1996) je sestavená z kovového čajového sítka, Campari (2002) skrývá halogenovou žárovku za deseti lahvičkami s tímto nápojem a výrobě lustru Porca Miseria! (1994) předchází nákup cenného čínského porcelánu a jeho následné rozbití na bezcenné střepy. Ty nejlépe tvarované, jejichž autorem je zčásti náhoda, Ingo Maurer použije jako vzácný materiál pro vznik originálního luxusního lustru. 

Zábavná a poetická svítidla ve tvaru srdce, šálku s podšálkem a lžičkou, ručníku, nebezpečného hada i “Warholovy” plechovky od kondenzované tomatové polévky jsou důkazem Maurerovy neustálé hry s tvary věcí, jejich odrazy a stíny a vrstvami významů. Stávají se hříčkami, rébusy a dokonce magickými jevy. Pro dosažení „magického“ efektu využívá nejen možností technologie, jako je tomu u dokonale simulovaných žárovek – hologramů, ale i low-tech triků.

Maurerova svítidla jsou rafinovaná. To, co vypadá složitě, je ve skutečnosti jednoduchý nápad s nečekaně dobrým efektem. Série papírových lamp MaMo Nouchies ukazuje, jak si jednoduchá konstrukce a speciální krepový papír najde krásnou formu sám.

Kouzlo Japonska
Papír jako poetický materiál pro tvorbu svítidel začal Ingo Maurer využívat zvláště na konci 90. let. Nejprve použil tradiční Japonský papír na stínítko stolní lampy Lampampe, později vytvořil lustr Zettel‘z, složený z centrálního světelného zdroje a množství papírových listů se vzkazy a básněmi z různých zemí světa. Příjemné světlo proudící skrze papír poskytuje zejména série MaMo Nouchies. Pod tímto názvem se skrývá ve zkratce několik lidí, kteří se na vzniku série lamp podíleli. Ingo Maurer (Ma) dal tvar speciálnímu papíru, který ručně vyrobila Dagmar Mombacher (Mo). A již v názvu série se Maurer hlásí k inspiraci designérem Isamem Noguchim (Nouchies), především pak jeho papírovými lampami Akari z 50. let. Je neuvěřitelné, jakých tvarů lze dosáhnout pomocí několika drátků a papíru většinou obdélníkového tvaru.

Tento tvar si vybral papír sám: Gaku ze série MaMo Nouchies.	Svítidlo na znamení lásky? One from the Heart.

Nové technologie a projekty
Kromě tradičních materiálů využívá Ingo Maurer i nových technologií a do jeho práce vstupuje nový aspekt – požadavek snižování negativního dopadu produkce a spotřeby na životní prostředí. Nejdříve experimentoval s LED, tedy light-emitting diodami. Vytvářel z nich nejen klasická svítidla, ale též tapety, nábytek, a dokonce oděvy.

V současné době experimentuje s novou technologií OLED. Stal se jejím průkopníkem a jako první vytvořil funkční OLED svítidlo Early Future. Tato nová technologie vyvinutá společností Osram má vysokou energetickou účinnost, nízké napětí a vyrábí se bez rtuti. Světelným zdrojem už není soustava jednotlivých svítících bodů, ale jednolitý svítící povrch.

Kromě svítidel navrhuje Ingo Maurer koncepty osvětlení veřejného prostoru. Například stanici metra Westfriedhof v Mnichově, ve spolupráci s Ronem Aradem Operu v Tel Avivu nebo prostory torontského letiště.

Kateřina Kotalová
Foto: Artemide