Koldomy 21. století? Jak se vyvíjí fenomén sdílení prostoru ukazuje i nová kniha
Boom komunitních zahrad a co-workingových center už jste jistě zaznamenali. Setkali jste se ale s obnovenými myšlenkami komunitního bydlení? Co všechno přinášejí a čím se liší od projektů 20. století?
V minulém století se koldomy, tedy domy pro komunitní a kolektivní bydlení obecně nesetkaly s úspěchem. A to přestože měly na mnoha místech vyřešit kritický nedostatek bytů. Zmiňme například železobetonovou realizaci Unité d’habitation v Marseille od Le Corbusiera postavenou na přelomu 40. a 50. let.
Tato robustně působící struktura s lodžiemi se stala předobrazem dalších realizací napříč Evropou, ale i přesto, že obsahovala jesle, mateřskou škola, družinu pro děti, jídelny, knihovnu, klubovny, přednáškové sály a podobně, nesetkala se s velkým úspěchem zejména kvůli konstrukčním potížím, ale i proto, že si lidé přáli více soukromí (např. v podobě vlastní kuchyně).
Mokrin House v Srbsku
V době komunistické ideologie se navíc objevoval názor, že tradiční podoba rodiny zanikne, a proto není třeba při výstavbě bytů zohledňovat prostor pro rodinný život (čímž se z domovů stalo místo pro přespání).
Dobrovolnost a benefity
Co-working a co-living naopak staví na dobrovolnosti tohoto životního stylu. Podle vyhledávanosti sdílených pracovních prostorů, ve kterých zároveň vznikají komunity profesionálů, kteří se vzájemně podporují a posouvají se dá usuzovat, že nadešel vhodný čas pro rozvoj kolektivního bydlení v moderním slova smyslu.
Sdílené bydlení dokáže do jisté míry zahlazovat rány, které způsobila pandemie a z ní plynoucí izolace jednotlivců, stejně jako nabízí určité řešení komplikované situace na realitním trhu s prudce stoupajícími cenami nemovitostí (kdy strmě stoupají zejména ceny a nájmy menších bytů) a rovněž pomáhá předcházet pocitům osamělosti u takto žijících osob.
Ubud Penestanan na Bali
Komunitní charakter takovéhoto bydlení jistě není ideální pro všechny povahové typy lidí a může obyvatelům vyhovovat například pouze po určitou část jejich života, nabízí nicméně možnost stát se součástí komunity jakožto rozvětvené alternativní rodiny a čerpat benefity, které společné hospodaření nabízí.
Vhodné pro seniory i mladé
Ve světě i u nás je společné bydlení doporučováno také pro seniory, kteří trpí pocity osamělosti nejčastěji – Praha 6 například nabízí studentům výhodný nájem v domech s pečovatelskou službou, jejich přítomnost je pak pro seniory vítaným rozptýlením a formou mezigeneračního kontaktu. Brno nabízí sdílené bydlení pro skupiny seniorů, kdy se dělí o kuchyň, koupelnu a obývací pokoj.
Je samozřejmostí, že sdílené bydlení musí být dobře promyšleno, aby mohlo bezproblémově fungovat. A právě případovým studiím z oblasti sdíleného bydlení se věnuje nová kniha All Together Now: The co-living and co-working revolution, z pera Amy Frearson, která popisuje zkušenosti interiérové designérky Naomi Cleaver a společností Rockwell Group, Dorte Mandrup Arkitekter, Squire and Partners a DH Liberty.
Nabízí přitom šest podrobných studií fungujících co-livingových a co-workingových řešení pro různé věkové skupiny a z různých částí světa. Uvádí navíc ověřené metody a doporučené postupy pro designéry takovýchto co-livingových prostorů.
Ubud Penestanan na Bali
Od Los Angeles po Bali
Konkrétními uvedenými příklady v knize jsou: Humanitas Deventer (Nizozemí), K9 Coliving (Švédsko), Mokrin House (Srbsko), NeueHouse Hollywood (Los Angeles), Outpost Ubud Penestanan (Bali) a studentský The Project at Hoxton v Londýně.
Autorky zmíněné knihy narážejí také na to, že je díky sdílenému bydlení snáze praktikovatelná filozofie minimalismu – nemusíte vlastnit velké množství věcí, jelikož si je od ostatních snadno vypůjčíte, a navíc je tento princip sdílení věcí mnohem ekologičtější a udržitelnější.
