Kreativní místo pro umělce a designéry

23. května 2016

Partneři sekce:

Objekt čp. 3 na Charlotte Road ve východním Londýně má zajímavou historii. Jako většina staveb v historické čtvrti Shoreditch, byl postaven na konci devatenáctého století jako skladový prostor pro rozvíjející se průmyslovou čtvrť. Tomu odpovídalo vnitřní uspořádání a nákladový výtah propojující jeho tři podlaží. Svému účelu objekt sloužil až do roku 1970.

Významní majitelé

Inspirativní atmosféra, která do čtvrti Shoreditch přitahuje umělce, přilákala i sem pozoruhodné obyvatele. Prvním byla taneční skupina Orbital, která v budově nahrávala hudbu, když první patro přestavěla na zvukotěsné nahrávací studio. Budovu poté koupil Charles Thompson, spoluzakladatel Stuckismu (umělecký směr, který se zakládá na figurální malbě a abstrakci, využívá ostré barvy a komiksový způsob zobrazování lidí) a budova sloužila jako sídlo této organizace.

Rekonstrukce od nuly

Přestože stavba měla zajímavé obyvatele, neuchránilo ji to před značným zchátráním. V takovém stavu ji získal poslední majitel, který byl smířený s tím, že rekonstrukci bude muset začít od nuly. Střecha byla musela být odstraněna, stejně jako část uliční fasády pod ní, aby bylo možno opravit zkorodované ocelové konstrukce a poničená okna. Tento razantní zásah na druhou stranu umožnil vybudovat nad stávající střechou další patro.

Neviditelná nástavba

Vzhledem k umístění objektu v historické čtvrti bylo nutno zajistit, aby nástavba na střeše byla z ulice neviditelná. To naštěstí odpovídalo architektonickému konceptu studia McLaren Excell, který ve třetím patře počítal s rozsáhlou střešní terasou. Ta byla situována v přední části budovy směrem do ulice a teprve za ní, v v dostatečné vzdálenosti od ulice, se nachází nástavba. Toto řešení v konečném důsledku determinovalo možnosti dispozičního uspořádání spodních pater, aby byl zajištěn prostor pro schodiště do střešní nástavby. To ale nebyla jediná omezení. Nedotknutelnost vzhledu fasády z ulice zase limitovala například umístění koupelen.

Vynucená dispozice

Zohlednění všech omezení vedlo v konečném důsledku k jednoduchému uspořádání, kdy veškeré komunikační prostory jsou na jedné straně budovy a obytné prostory na straně druhé. V prvním patře je jeden velký otevřený obývací prostor s kuchyňským koutem, zatímco ve druhém patře se nacházejí dvě zrcadlově řešené ložnice.

Požadavkem majitele domu bylo, aby jej mohl užívat v různých režimech. Pro každodenní bydlení mělo být určeno třetí patro, oddělené od ostatního prostoru. Ale ve večerních hodinách a během letních měsíců počítal majitel s tím, že dům bude plný lidí, a tehdy by mělo být první a třetí podlaží propojeno přímo, s vynecháním druhého patra s ložnicemi. Toho architekti dosáhli instalací velkých otočných dveří, které umožňují otevřít nebo uzavřít části domu, při splnění všech požárních předpisů, platných pro schodiště a únikové cesty.

S poměrně velkou stavební hloubkou objektu bylo nutno vyřešit přirozené prosvětlení zadní části budovy. K tomu posloužil střešní světlík, takže výsledkem jsou dobře osvětlené ložnice, přestože jsou umístěny přímo v zadní části půdorysu.

Přirozené materiály

Pozůstatkem po období Stuckismu byly barevné malby nátěrovými hmotami na zdivu z viktoriánské doby. Nátěry byly opískovány a pod nimi se objevila textura režného zdiva, která zůstala zachována ve dvou spodních podlažích zachována. V dolní části schodiště do třetího patra je zlomový přechod mezi starým a novým. Je vyřešen použitím dřevěného obložení v celém schodišťovém prostoru, který ústí do světlé a vzdušné střešní nástavby, pokračující střešní terasou.