Malý klenot v letištní hale

8. února 2008

Partneři sekce:

Pokud byste znali od ateliéru Schaufler-Roskovec pouze tuto expresivně pojatou prodejnu šperků a hodinek, usoudili byste nejspíš, že výrazné, zářící tvary a barvy jsou pro jejich tvorbu typické. Autoři se však pro toto řešení rozhodli mimo jiné také proto, aby kontrastovalo se střízlivou letištní halou, kde měli pro obchod vyhrazenu malou obdélníkovou plochu.

Architekti Radovan Schaufler a Jakub Roskovec s firmou Tamuz spolupracují už několik let, již dříve pro ni zhotovili také interiér zlatnictví v Pařížské ulici, řešený v přísných pravoúhlých liniích a střízlivé černobílé barevnosti. Východiska zde byla úplně jiná, samotná ulice je dostatečně luxusní na to, aby zde člověk očekával prodejnu krásných šperků a prostor obchodu byl zcela dostačující.

Situace na letišti se na první pohled jevila jako opačná: na minimální ploše bylo třeba umístit několik různých vitrín a také sklad zboží. Interiér nechtěli dělit ani opticky zmenšovat, právě naopak. Proto ho rozsvítili a otevřeli, tak aby zákazníky procházející poměrně chladnou a neosobní halou nejen přilákal, ale přímo vtáhnul.

Řešení našli v barevnosti, krásně tvarovaných skleněných prvcích a dokonalém osvětlení. Zvlněný horizontální pult svojí křivkou celý půdorys určuje, efekt násobí dvoubarevná skleněná mozaika na podlaze a bílá barrisolová fólie zavěšená u stropu. Pult doplňují dvě vysoké celoskleněné vitríny oválného tvaru.

Bílá a vínová barva, působivé a velmi dobře promyšlené osvětlení celého prostoru včetně samotného pultu, křivky skla a především design precizně provedeného stolu a vitrín vytvářejí z prodejny malý klenot, zcela adekvátní vystavenému zboží.


Při pohledu z druhé strany vyniká vitrína oválného tvaru, provedená z oblého skla a beze spár	Průčelí obchodu v letištní hale

Od nápadu k realizaci
První skici k neobvykle náročnému provedení lákaly a autoři samozřejmě tušili, co můžou od úkolu, které jim vlastní zadání předurčilo, očekávat. Cesta od skicy k fungujícímu a elegantnímu detailu byla podobně klikatá jako ústřední motiv návrhu.

Nábytkové korpusy byly vyrobeny z MDF desek a opatřeny barevným polyuretanovým lakem, jehož odstín je shodný s malbou stěn okolního prostoru. Dvě celoskleněné vitríny z ohýbaného skla byly řešeny bez rámů, a co se týče pultu, jeho navržení a potom samotná výroba byly zdaleka nejnáročnější. Při pohledu na výkresovou dokumentaci, složitost řešení celé nosné konstrukce a řezů samotného těla stolu, v němž se skrývají nejen zásuvky, ale také celý systém osvětlení má člověk pocit, že se nejedná o pouhý kus nábytku, ale spíše o náročnou stavbu: „Tělo pultu bylo zkonstruováno standardními metodami navrhování, tedy jako prostorová a půdorysná skica, převedená do uchopitelné formy – navzájem na sebe navazující oblouky vytvářejí plynulou křivku,“ říká architekt Radovan Schaufler.

„Pro výrobu byl rozdělen na šest zakřivených úseků a na jeden úsek rovný, nepostradatelnou pomůckou při truhlářské výrobě bylo šest šablon z ocelového plechu, které byly vypáleny laserem podle digitálních dat. Podnož pultu tvoří nepravidelná příhradová konstrukce a nebo spíše dekonstrukce, sestávající z různě dlouhých, pod různými úhly v prostoru orientovaných šikmých vzpěr, které jsou kotveny do podlahy a do vodorovného rámu. Vždy dvě vzpěry míří do jednoho styčníku na podlaze i na rámu. Jednotlivé styčníky leží v obou spřažených rovinách tak, aby konstrukce podnože byla dokonale stabilní a staticky tuhá. Pozice bodů styčníků i orientace vzpěr v prostoru byly vygenerovány za pomoci pracovního modelu pultu v měřítku 1 : 10 a přeneseny do výkresů. Tvary jednotlivých styčníků byly zadefinovány prostorovými osami a jednotlivé díly vyrobeny z nerezové oceli 3D obráběcím strojem a posléze svařeny. Každý z těchto dílů byl jiný, délky diagonál jednotlivých nohou byly změřeny také ve 3D modelu v počítači.“