Městský design s emocí
Výrobce městského mobiliáře a designérské studio mmcité založili v roce 1994 ve Zlíně někdejší spolužáci z vysoké školy David Karásek a Radek Hegmon. Lavičky, odpadkové koše, stojany na kola, prodejní stánky, reklamní plochy či zastávky – to vše patří k produkci mmcité, která na českém trhu udává směr. Společnost je však schopna vyvinout městský mobiliář i na světové úrovni, vždyť za svůj stojan na kola s názvem Meandre získala prestižní ocenění Good Design a Red Dot.
Původně chtěli jen vymýšlet přitažlivé objekty pro veřejná prostranství, avšak nebyli spokojení s realizací svých nápadů, a tak si založili vlastní firmu. Zpočátku se v mmcité věnovali jen navrhování a obchodu, později založili dceřinou výrobní firmu Kovocité v Bílovicích u Zlína, která má kolem sto padesáti zaměstnanců a specializuje se na kovovýrobu a kompletizaci prvků městského mobiliáře. Druhou firmou je Egoé se zaměřením na zahradní nábytek. Loňský obrat mmcité v České republice byl 300 milionů korun, dceřiná firma na Slovensku měla 40 milionů, v Maďarsku 25 a v Polsku a Španělsku 15 milionů korun.
„Ačkoli nás k výrobě našich návrhů přinutila nouze, ukázalo se to jako výhoda,“ říká David Karásek. „Mohli jsme si uhlídat nápad až do jeho konečné realizace. Určitě je to dost náročné, ale nemůžeme být mimo dění.“
Práce mají oba nad hlavu, ale téma městského mobiliáře je stále baví. „Děláme ho už sedmnáct let. Je to nevyčerpatelné téma a jsem přesvědčen, že v budoucnosti budeme mít ještě mnoho práce,“ přiznává David Karásek.
Kulturní mise
Co vše se považuje za městský mobiliář, jsme zmínili již v úvodu. Právě ten vytváří specifický design v interiéru města, který nemá konkrétního uživatele. Jeho anonymita však tvůrcům nepřekáží. „Naopak, je to výzva,“ zdůrazňuje David Karásek, který si uvědomuje, že jeho design podléhá nejen změnám počasí, ale i útokům vandalů či sprejerů. „Víme, že naše výrobky nemají trvanlivost jako architektonická díla, ale ve svém časově omezeném působení zase bezprostředně ovlivňují každého, kdo se prochází ulicemi města.“
Design mmcité bývá často přirovnáván k exkluzivnímu nábytku, ale David Karásek toto označení odmítá. „Náš design není výběrový, ale je stejně kvalitní, proto to zčásti vnímáme jako kulturní misi,“ tvrdí designér, který svou misi chápe i v jejím didaktickém rozměru. „Lidé se stále obávají moderních prvků ve svém okolí, což nám ztěžuje naši práci. Nejprve tedy musíme lidi přesvědčit, že daný výrobek z městského mobiliáře potřebují, a když ho potřebují, musejí mít také kvalitní design. A v neposlední řadě je musíme přesvědčit, aby si tento kvalitní design koupili u nás.“
Abychom to přeložili do řeči stavebního procesu, jeho aktéry jsou investor – většinou město, zákazník – stavební firma, autor – architekt a subdodavatel – čili mmcité. Poslední z uvedeného řetězce rokuje o projektu s architektem, s nímž hovoří o kvalitě designu; s městem, jemuž se snaží dokázat technickou kvalitu a bezproblémovou údržbu; a potom s přímým kupcem – stavební firmou, kterou se snaží přesvědčit, že to není drahé. Pravda, jejich věci nakonec užívají úplně jiní lidé, s nimiž se designéři při rokováních ani nesetkají – a jsou to běžní občané.
Design s odvahou i odolností
Dobrý design musí být funkční, ekonomicky zasazený do reality a musí mít tvar s kulturním obsahem. K této všeobecné definici však David Karásek přiřazuje ještě další rozměr: design by měl mít emocionální náboj. Divák – uživatel by neměl být při něm lhostejný, ale současně by design neměl nezdravě přitahovat jeho pozornost. Navíc proti nábytku musí dobře vypadat nejen z bezprostřední blízkosti, ale i z pohledu z několika desítek metrů. Spolu s architektonickými díly tak mění tvář města, ale lídři z mmcité si uvědomují odlišnost jejich pozice v porovnání s architektem.
„Naše zařizovací prvky mají v porovnání s architekturou kratší, takzvanou morální trvanlivost, což nám umožňuje více sledovat současné trendy,“ říká David Karásek. „Vždy však s důrazem na odolnost městského mobiliáře. Vstupujeme s ním do prostoru, který můžeme oživit. Ulice je určena domy, které vznikaly v různém časovém období a jejich život se počítá na desítky až stovky let. Mobiliář ve městě však obvykle nevydrží déle než dvacet let. Můžeme být však při něm odvážnější, protože se dá snadněji vyměnit podle aktuálních potřeb a vkusu.“
Ocenění ze světa
David Karásek je přesvědčen, že pokud se mmcité chtělo dostat na současnou pozici, jeho tvůrci museli být i manažery. „Já osobně se stále cítím být více designérem,“ rozhodně vyhlašuje David Karásek. „Odborně sleduji více designérský než manažerský svět. Možná že i moji zaměstnanci si myslí, že jsem špatný manažer, ale to mě příliš netrápí. My se s kolegou Radkem Hegmonem jen snažíme dát tvořivou vášeň i do podnikání,“ s úsměvem dodává Karásek.
Kvalitu této vášně dokazují i prestižní světová ocenění, která společnost mmcité získala nedávno za svůj produkt s názvem Meandre. Při pohledu na jeho jednoduché řešení se až nechce věřit, že podobné umístění kol na veřejném prostoru ještě nikoho nenapadlo. Jde o stojan stočený na gumovém podkladu, z něhož se skládají drážky pro kola. Vlastností svého pružného materiálu se drážky adaptují na jakýkoliv průměr kola, přičemž jsou k němu šetrné.
Produkt začínal svou pouť oceněními – druhým místem na loňském Czech Grand Design, po němž následovala už jen vítězství. Na soutěži Good Design, kterou před půl stoletím zakládali Eero Saarinen s Ray a Charlesem Eamesovými ve spolupráci s Muzeem architektury a designu v Chicagu, získali první cenu v konkurenci několika stovek výrobků. Vítězství zopakovali na stále populárnější soutěži Red Dot, kterou od roku 1955 organizuje Design centrum Nordrhein Westfalen v německém Essenu a svým významem oslovuje i širokou oblast laických obdivovatelů designu. Toto prestižní „double“ se v jednom roce nepodařilo získat ještě žádnému českému autorovi.
A co bude dál? „Neusnout na vavřínech,“ říká David Karásek. „Chceme prorazit v takových zemích, jako jsou Francie, Španělsko, Portugalsko, kde lidé mnohem více žijí v ulicích. „Tam se s veřejným prostranstvím doslova mazlí. U nás je v tomto směru před námi ještě hodně práce.“
| Nejznámější výrobky mmcité slovy Davida Karáska Meandre – je to doslova revoluční záležitost, která se však nerodí příliš často. Věděli jsme, že chceme vymyslet něco nového. Něco, co bude ke kolu šetrné a zároveň adaptabilní. Pracovali jsme na něm přibližně pět měsíců a výsledek byl i pro nás překvapující. Radium – také tuto lavičku už vyrábíme poměrně dlouho, ale stále se dobře uplatňuje na různých trzích. Původně se vyráběla jen z ocelového zinkovaného plechu, přičemž svařením na dvou koncích se vytvořila poměrně pevná struktura. Získala titul Vynikající design 2005. Elias – je to štíhlý, geometricky tvarovaný sloupek ukrývající podélnou dutinu, která mění svůj vzhled v závislosti na úhlu pohledu od tmavého stínu až po plnou průhlednost. Tento rok jsme připravili jeho osvětlenou verzi s LED diodami. Portiqoa – její měkce modelovaná bočnice z hliníkové slitiny pracuje se zajímavým optickým efektem diagonálně postavených stěn. Podkladu se dotýká jen úzkou spodní hranou a některé pohledy odhalují tenké linie. Sedačka a opěradlo lamely je z masivního dřeva. |
Vera – je to permanentní bestseller, který nás stále živí. Je to ekonomická lavička se širokou škálou variant a jejich tvary mě i po letech baví. Tato lavička má ocelovou kostru s dřevěnými, ale i ocelovými výplněmi.Ľudo Petránsky
Foto: archiv mmcité
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
