Mezonet 69: Oceněný interiér, kde si vyhráli s detailem a barvami

Šedesát devět nebo také Mezonet 69 byl loni bezkonkurenčně vítězným projektem.  Získal totiž hlavní cenu v sedmém ročníku soutěže Interiér roku, a zrovna tak dominoval v kategorii Rekonstrukce. Proto se na něj vyplatí podívat hezky zblízka.

Čím učaroval mezinárodní porotu? Vysoce hodnotila zejména rafinovaný koncept střídmého a nezahlceného interiéru, který působí velmi uvolněným, antistresovým dojmem. Dále vyzdvihla hru s barvami, konotace k tvarování první republiky a pochopení genia loci.

Zdůraznila smysl pro citlivé začlenění uměleckých děl, skvělé řemeslné zpracování a smysl pro detail. Jinými slovy, porotci ocenili veškerou práci, kterou tu architekti ze studia NO ARCHITECTS odvedli. A nebylo jí málo.

Rekonstrukce neponechala nic beze změn

Vzájemné pronikání protiv, mísení zdánlivě neslučitelných prvků. A také citlivé vyvažování jednotlivých aspektů. Zní to jako prázdné popisné fráze, ale Šedesát devět jim dává význam. Proto byl také ze zástupu 200 českých a slovenských projektů vybrán mezi finalisty, a nakonec se stal vítězem.

Klíčem k úspěchu byl podle architektů důmyslný kód, který udává rytmus celému interiéru. Kód, který se odvíjí od inspirace, udávané dvěma obrazy. Jež se staly součástí celého návrhu a tím nezvykle propojily umění a design s praktickými sférami.

Byt s užitnou plochou 100 metrů čtverečních přitom prošel kompletní rekonstrukcí. Až k nepoznání. Měnily se tu celé dispozice a členění prostoru. Došlo k výměně sanity, byly vyměněny veškeré povrchy, upraveno vytápění. Byla doplněna klimatizace, cele přestavěno schodiště.

Výměny a modifikací se dočkalo osvětlení. A samozřejmě, byt byl zabydlen nábytkem vytvořeným na zakázku. Od postele přes skříně po jídelní stůl. Transformace byla skutečně komplexní.

V hlavní roli je život, nikoliv umění

A ony obrazy? Architekti k tomu dodávají, že Šedesát devítka vykukuje z kapotáží topení i z nábytku, ale především je zastoupena přímo v obraze Vladimíra Houdka, který má pro majitele zvláštní význam včetně právě uvedeného čísla samotného.

„Nezvykle divoce tvarované okraje obrazu se zas třeba propisují do zakončení dvířek od kuchyňské linky,“ zmiňují tvůrci projektu. Setkání barevnosti obrazů i interiéru prý mluví samo za sebe.

Ale kromě zřejmých vazeb jsou i ty letmé, jen naznačené. „Méně nápadné, jako je třeba odstín stěrky za knihovnou,“ říkají architekti. „Ten byl namíchán tak, aby souzněl se zde umístěným obrazem Josefa Bolfa.“ K jeho noblesní melancholii odkazují svítidla ve tvaru slz, ale třeba i umístění v ose výhledu na Vodopád na slepé stěně žižkovského paneláku od Patrika Hábla. Před umělci zde není úniku, ale o umělcích to zde není.

Jde o jednoduché bydlení pro mladou rodinu, která umění rozumí, umí jej ocenit a těšit se z něj.