Mladé architektky dobývají českou interiérovou scénu. Podívejte se na tři vydařené realizace

Jak vypadají současné interiérové realizace od architektek a interiérových designérek? Kdo byl vůbec první českou architektkou? Přinášíme sondu do české architektonické scény, do které proniká čím dál více ženských představitelek.

Při zmínce o ženách v interiérovém designu a architektuře pravděpodobně většině lidí vyvstane na mysli trojice jmen: Alena Šrámková, která bývá nazývána první dámou české architektury, Eva Jiřičná a Věra Machoninová. Přestože první česká architektka Milada Petříková-Pavlíková promovala již v roce 1921, je vstup žen na architektonickou scénu velmi pozvolný.

Je tedy dobře, že se v současnosti stále více prosazují nové a nadějné mladé představitelky oboru. K rovnocennému prosazování obou pohlaví v oboru jim pomáhá mimo jiné i občanské sdružení Kruh, které pořádá přednášky a propaguje kvalitní architekturu a seznamuje s ní veřejnost.

Jak vypadají interiéry od architektek a interiérových designérek? Liší se nějak od těch navržených muži? Posuďte sami – přinášíme nahlédnutí do tří realizací interiérů pojatých třemi rozdílnými přístupy.

Byt pro malou rodinu

V tomto případě klient sám kontaktoval několik architektů a poptal u nich projekt rekonstrukce zakoupeného bytu. S architekty z ateliéru BY Architects poté představu společně formovali tak, aby došli k výsledku, který bude uživatele každý den těšit. Jedná se o byt pro malou rodinu, která si přála dostatek úložných prostorů i jasné oddělení jednotlivých funkčních zón (pro odpočinek, práci, hraní si).

Rozvržení bytu bylo do značné míry určeno jeho polohou na Kavčích horách a akcentuje především výhled na pražské dominanty. Hlavní prostor o ploše 53 m2 je otevřený, nicméně stále rozčleněný na sekce: kuchyni s jídelnou, obývací část a pracovnu. Představuje zajímavé, tvarově čisté, a přesto živé řešení moderního interiéru.

Byt na sídlišti

Jiným požadavkem může být zachování původní atmosféry prostoru ale zároveň jeho aktualizace a přizpůsobení současným měřítkům pohodlí. Příkladem tohoto přístupu je rekonstrukce bytu na sídlišti Solidarita, který se v rodině majitelky dědí. Sídliště bylo vybudováno mezi lety 1947 a 1951, kdy bylo první velkou poválečnou bytovou výstavbou v Praze.

Jako autoři návrhu Solidarity bývají označováni František Jech, Hanuš Majer a Karel Storch. Interiér kombinuje čisté až minimalistické prvky a odkazy na retro design 50. let v modernizovaném pojetí. Využívá kontrastu bílých ploch a mozaikové dlažby i sytých modří a červení. Původní podlaha byla repasována, zůstaly zde také původní radiátory a lustry.

Nedostatek místa byl vyřešen vestavbou sníženého patra do obývacího pokoje – pod ním se nachází pracovna a na něm poté místo ke spaní. Tuto vestavbu obklopuje organicky se vlnící knihovna, která tvoří dominantu tohoto interiéru.

Byt pro milovníky umění

Další možností je preference konkrétních prvků interiéru – byt pro milovníky umění musel nabídnout vysoké dveře a dva stejně velké dětské pokoje. Díky konzultaci s architektem se klienti rozhodli, že nevyžadují tradiční rozměrnou ložnici a dispozice bytu se tak kompletně proměnila.

Malou ložnici zde vyvažuje rozlehlá obývací část s jídelním stolem a televizí, zčásti propojená s kuchyní. Zařízení samotných pokojů je velmi střídmé, objevují se jednoduché linie, dřevo, bělená překližka, tmavá dýha, bílá omítka, prosklení a bílé obklady v koupelně v kombinaci se svěže tyrkysovou.

Toaletě dominuje litinová trubka od kanalizace natřená sytě červenou barvou, chodbě poté zeleně zbarvená laminátová šatní skříň a dveře do jednoho z dětských pokojů. Podlahu tvoří kombinace parket a antracitové dlažby. Genius loci tohoto prostoru vynikne zejména při procházení prostorem, kdy se postupně otevírají jednotlivé průhledy bytem.