Od Steinera k Sedláčkovi: Příběh brněnského funkcionalistického bytu

Za fasádou se světlým obkladem a zaoblenými balkóny najdeme nově zrekonstruovaný byt, který si pro sebe a svou rodinu navrhl architekt Jan Sedláček z ateliéru SENAA. Historie nájemního domu v Černých Polích však byla hodně pohnutá.

Bytový dům nacházející se v těsné blízkosti původních brněnských hradeb vypracoval v roce 1938 architekt Endre Steiner. Tento slovenský rodák pracoval pro Ernsta Wiesnera, jednoho z nejvýznamnějších brněnských architektů meziválečného období. Později si založil svůj vlastní ateliér a do obrazu města tak přispěl realizací několika nájemních domů. Začátkem druhé světové války byl však právě při stavbě tohoto domu židovského objednavatele zatčen gestapem.

Strávil několik dní ve vězení než došlo k jeho propuštění, které si poručil nový majitel domu – důstojník gestapa, který od Steinera potřeboval podpisy na dokončení stavebních prací. Krátce po svém propuštění se Steinerovi povedlo uprchnout na Slovensko, kde se stal členem tzv. Pracovní skupiny, která se podílela na záchraně slovenských Židů.

Plynoucí prostor

Nájemní dům byl postaven jako železobetonový skelet, právě volba tohoto konstrukčního systému pak autorům rekonstrukce umožnila velkorysou změnu půdorysu. Původní dispozice byly tvořeny vždy jednou svobodárnou a velkým třípokojovým bytem s centrální halou a dvěmi balkóny na patro. Původní členitý prostor se tak podařilo přetvořit v prostor otevřený – plynoucí.

“Cílem bylo vytvořit vzdušný prostor do kterého byly volněji vloženy jednotlivé pokoje a prostory zázemí, jež umožňují rodině žít společně na jednom místě” popisují architekti. Hlavní obytnou část tvoří obývací pokoj a kuchyň, které vznikly sloučením původních pokojů s východní a západní orientací a přivádí tak do prostoru cenné prosvětlení z obou fasád.

Otevřeným prostorem prochází přiznaná nosná konstrukce – železobetonové sloupy vytváří v interiéru působivé sloupořadí a dávají prostoru rytmus. Neméně výrazným elementem je pak vložené jádro – středový černý kubus, který z jedné strany tvoří kuchyňskou stěnu, obsahuje ale také koupelnu a prádelnu. Dalšími vložené objemy jsou průsvitné boxy – šatna a pracovna.

Surový beton a dubová podlaha

Pracovna je vymezena posuvnými stěnami a může se tak do hlavního obytného prostoru zcela otevřít a stát se jeho součástí. Při svém zavřením však díky transparentnosti stěn vytváří malou lucernu a zalévá prostor tlumeným světlem. Dětské pokoje jsou přimknuté na fasádu a díky velkým posuvným dveřím mohou fungovat společně jako herna, či odděleně pokud je potřeba větší míry soukromí. Ložnice se nachází na protější straně a disponuje vlastní šatnou.

Navázat na Steinerův odkaz se autoři rozhodli například volbou materiálů, který mají odkazovat na “původní duch domu s využití soudobých vrstev a výrazu.” V kontrastu k surovému betonu nosných sloupů byla zvolena velkoformátová dubová podlaha v klasickém stromečkovém vzoru. Stěny jsou provedeny z hrubých štukových omítek bez nátěru a pro zachování většího vizuálního sjednocení byl vybrán pro betonový trámový strop bílý nástřik.

Pro nábytek byly zvoleny prvky z ocelových lakovaných profilů, mléčného plexiskla a antracitového lamina. Výraznější prvky pak tvoří kurátorsky volená svítidla – za povšimnutí určitě stojí lustr ze 60. let z Kamenického Šenova v ložnici, ale i jiné objekty jako třeba funkcionalistický noční stolek vyráběný národním podnikem Kovona podle návrhu Roberta Slezáka.