Originální rekonstrukce podkroví

28. ledna 2015

Partneři sekce:

Adaptace půdního prostoru na rekreační byt vytvořila jednu z největších garsonek v širokém okolí. Se svou rozlohou 140 m² však vyniká nejen velkým prostorem, ale i tím, jak se s takovýmto prostorem dokázali tvůrci návrhu smysluplně a znamenitě vypořádat.

Samotný název projektu adaptace napovídá, že přestavba půdy bude spojovat více druhů umění. Jejich netradiční kombinace se však stala spouštěčem fascinujícího procesu, jehož výsledkem byl obytný prostor, kde je neustále co objevovat. Stačí vstoupit, třeba i dveřmi bez stěny, a už jen vnímat souhru architektury, tesařství, designu a filmu (inspirace imaginárními stěnami je z filmu Jaro, léto, podzim, zima… a jaro od režiséra Kim Ki-duk).

Původní stav
Půda vznikla přestropením školní auly takovým způsobem, že se nad aulou vytvořilo prostředí nevhodné na jakékoli využití. Důvodem bylo rytmické rozmístění ocelových táhel ve výšce 1,5 metru nad podlahou. Krov se tak na dlouhou dobu dostal do zapomenutí a unikl i pozdější rekonstrukci podkroví. Právě touto rekonstrukcí se definitivně zamezilo možnosti opětovného spojení podkroví s aulou. V tomto stavu půdu objevili architekti ORA a rozhodli se ponechat vše původní a nevyřezat táhla ve smyslu jejich zásady ,,nejdůležitější je rozpoznat, kdy nezasahovat.“

Kam se poděly příčky
Hlavní příčinou přestavby podkroví bývá úspornost a jednoduchost. Projekt ukázal, že byt dokáže fungovat i bez příček a celou dobu pracuje jen s tím, co tu už bylo předtím – vzdušný loft a přírodní materiály. Zahraniční majitelé, kteří jsou příznivci věcí s minulostí, souhlasili s omezením soukromí a uživatelského pohodlí v zájmu zachování atmosféry a vzdušnosti půdního prostoru. Půda je tak funkčně rozdělená na jednotlivé místnosti prostřednictvím táhel, ale prostor zůstává celistvý a spojitý. Rektifikační oka se zvětšila do podoby průchodů.

Jak přežít léto na půdě
Největším problémem podkroví bývá výkyv teplot během celého roku a jeho řešení v tomto případě poskytl dvojitý krov, v němž se tepelná izolace vešla do meziprostoru. Původní podlaha, resp. strop nad aulou, měla křivý povrch s velkými výškovými rozdíly. Na vyrovnání podlah projektant navrhl vyskládat na sebe několik vrstev: parotěsná fólie, rošt z fošen, kamenivo Liapor, OSB desky, pěnový polystyren a MDF desky.

Jednolitá matná plocha z marmolea tvoří kontrast oproti hrubým tesařským detailům. Protikladem bílé podlahy se stává tmavý strop a vzniká zvláštní jev, kdy přirozené světlo dopadá do místnosti výlučně shora a podlaha denní osvětlení rozptyluje po celém interiéru.

Predispozice dispozice
Stejně, jako je náročné udělat garsonku z 21 m², není jednoduché ani správně rozvrhnout garsonku při 140 m². Dispoziční studie prošla několika fázemi a dokonce zahrnovala i rodinnou variantu – vestavěné domečky. Jeden s ložnicí pro rodiče a druhý, prolézací, pro děti.

V duchu flexibility byl v jídelně zabudován do podlahy roznášecí práh pro možný budoucí skleněný box pro hosty. Čtyři pole dřevěné střešní konstrukce daly vzniknout čtyřem funkčním jednotkám, a to kuchyni, jídelně, obýváku a boxu se spaním nahoře. Byt má vlastní rozlehlou terasu, která je přímo spojená s obývákem nanovo proraženými vikýři.

Dřevo a kov jsou hlavními aktéry v interiéru a nehrají v něm jen své tradiční role. Typická obložková zárubeň je nahrazena ocelovým rámem, kuchyň je namísto masivu z nerezových povrchů, a zajímavé jsou i detaily, kdy spolu například koexistuje papírový lustr a osvětlení vyrobené z válcovaného I-profilu. Na potrápení fantazie se postačí zamyslet nad tím, proč autoři umístili velký gauč do jídelny a v obýváku stojí před televizorem jen dvě osamocená křesla.