Pohyblivé dělicí prvky v bytovém interiéru

Dodnes se v bytovém interiéru můžeme setkat s prvky, které mají dávnější původ vzniku: španělské stěny, tedy skládací paravány či zatáhnuté textilie kolem lůžka. V současnosti, kdy se často vyžaduje volná dispozice s poměrně velkou plošnou výměrou, k tomu přibývá potřeba částečně rozdělit prostor na různé zóny, případně oddělit jednotlivé činnosti, při nichž by se lidé mohli navzájem rušit. 

Pohyblivé prvky vázané na stavební konstrukci jsou vhodné pro svou variabilitu při používání. Mohou to být posuvné panely transparentní nebo plné, materiálově podobné otočné clony, textilní závěsy a také rolety či žaluzie. Všechny mají tu výhodu, že jednoduchou manipulací s nimi lze dosáhnout několika mezipoloh od zavřené až po úplně odkrytou.

Pevné dveře nebo panely otevíráme zpravidla mechanicky. Jsou vhodné všude tam, kde to prostor, účel a částečně i investorova peněženka dovolí. Předělení tohoto typu je účelné tehdy, když je dveřní křídlo často a dlouhodobě otevřeno a není ho potřeba při každém použití opět zavírat. V otevřené poloze totiž zabírají minimum místa, resp. jsou odsunuty do prostoru předem určeného nebo k tomuto účelu připraveného.

Způsobů jak upravit prostor, kam se posuvné dveře mají dostat ve své otevřené poloze, je několik. Jednou z alternativ je osadit před původní stěnu předsazenou příčku – clonu, která svou polohou a konstrukcí vytváří štěrbinu na posun dveřního křídla. Podobně to lze řešit tak, že dveře se odsunou za konstrukci s obkladem, například z velkoplošných dřevěných dílců. Ideálním řešením je použití takzvaného pouzdra – zpravidla jde o plechovou nebo rámovou konstrukci umístěnou do roviny příčky nebo mezi původní stěnu a sádrokartonovou clonu. Pouzdro zabezpečí tvarovou stálost štěrbiny a zabrání případnému zapadání větších nečistot do prostoru pojezdu dveří. V případě, že jsme s takovýmto řešením počítali už v návrhu, pouzdro se stává součástí příčky. Podmínkou je totiž v podstatě dvojnásobná šířka stavebního otvoru, kterou je třeba vytvořit na osazení pouzdra. Na trhu existují systémy jednokřídlové nebo dvoukřídlové, teleskopické, do zákrytu, zasouvané a částečně zalamovací, ale i obloukové či takové, které nepotřebují obložkovou zárubeň.

Opačným pólem je řešení, kde celé dveřní křídlo necháváme jezdit před stěnou bez toho, že bychom se ho snažili zakrýt. Můžeme dokonce přiznat i celou konstrukci vodicích lišt i takzvaných vozíků.  Ve větších prostorech najdou uplatnění velkorozměrové posuvné stěny na celou výšku místnosti, které podle potřeby jednoduchou manipulací předělí či naopak propojí různé zóny a zabezpečí tak vysokou variabilitu využití interiérového prostoru.

U všech těchto alternativ platí, že v zásadě není třeba zasahovat do existující podlahy kromě upevnění malého jazýčku potřebného k vymezení dráhy dveří, případně zemního zámku a vodícího dilatačního prahu u exteriérových křídel. Celá váha dveří se přenáší horními vodícími lištami a vozíky, které po nich jezdí. Běžně lze koupit a použít kování, které může unést až 80 kg váhy dveřního křídla. K vylepšení dosazení a těsnění dveří slouží prahové a postranní lišty (pevné i výsuvné, vlasové nebo pryžové) a pro dosažení dokonalého komfortu lze aplikovat dálkový systém ovládání dveří, poháněných malým motorkem. 

Vizuálně může být dveřní křídlo, tak jako u klasických otvíracích dveří, přizpůsobeno charakteru prostoru: od vcelku tradičních křídel s částečným prosklením, přes neutrální a nenápadná plná, hladká a nedělená dveřní křídla, až po bezrámové skleněné (čiré, matované, případně strukturované) dveře.  Rozvíjením myšlenky na téma posuvné stěny bychom se mohli dostat až k segmentovým dělicím stěnám, které mohou po jejich odsunutí a případném otočení v ose úplně otevřít a navzájem propojit přilehlé prostory. Ty se však využívají především ve veřejném interiéru. V současnosti jsou také oblíbené posuvné textilní clony jezdící v horní kolejničce a volně visící těsně nad podlahou, podobné širokým pásům vertikálních žaluzií.

Další možnosti dělení prostoru podle charakteru dělicích prvků.
• Pevné prvky – vázané na stavební konstrukci
Patří sem všechny druhy stěn vybudovaných jako pevná součást interiéru: zděné, sklobetonové (mokrý proces), sádrokartonové (suchá výstavba), skleněné nebo polykarbonátové příčky (v rámech i bez nich), různé napevno osazené paravánové clony (např. s dřevěným obkladem) nebo ocelové mřížky (perforovaný plech, tahokov, pevná žaluzie…). Často využívanou a vděčnou možností předělu hlavního obytného prostoru je krb, který svou velikostí i funkcí dominuje danému prostoru a přirozeně hierarchizuje jeho zóny. V koupelně lze zase oddělit sprchový kout pevnou paravánovou stěnou, která má z jedné strany například umyvadlo a z druhé samotnou sprchu. 
• Nábytkové prvky – stabilní
Volně stojící skříňky a skříňové sestavy, knihovny a policové rastry, pozičně stabilní televizní a hifi stolky, ale například i větší sedací soupravy umístěné do prostoru. Dobrým příkladem jsou ostrovní či poloostrovní části kuchyňských linek, často doplňované snídaňovým pultem.
• Nábytkové prvky – mobilní
Skládací nebo pojízdné paravány z různých materiálů, malý a středně velký nábytek na kolečkách – vozíky na domácí audio a video techniku, menší typy tzv. home office, mobilní regály, ale i pojízdné věšákové stojany s navěšenými ramínky a obaly s oblečením.