Přízemí městského bytu má své výhody
České přísloví říká, že se tak dlouho chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V případě ateliéru what architects platí, že tak dlouho dělali kvalitní architekturu, až si toho všimla mezinárodní porota a získali cenu CE ZA AR v kategorii „interiér“. Projektem, kterému bylo toto ocenění přiřknuto, byla rekonstrukce přízemního bytu v Bratislavě.
Paralela s českým příslovím se nabízí, protože tvůrci Tomáš Krištek, Ondrej Kurek a v tomto případě i Laura Pastoreková dělají svou práci velmi dobře, soustavně a bez výkyvů. Skoro by se chtělo říci, že bylo jen otázkou času, kdy se jim podaří takového uznání dosáhnout. V jejich projektech, především v těch, které řeší interiéry soukromých bytů, lze spatřit mnoho motivů a linek, které jdou napříč celým jejich portfoliem.
Jednotlivé prostory plynou volně, často od sebe nejsou oddělený příčkou. What architects obecně rádi používají jiná řešení, než je zeď, a s oblibou do původních dispozic nebo dispozic po vybourání některých konstrukcí vkládají vestavný nábytek.
Ten pak definuje jednotlivé místnosti a zároveň si uchovává svou původní funkci – ukládání oblečení, knih a jiných předmětů. Bílou ve formě jen natřené hrubé cihlové zdi nebo klasické omítky rádi kombinují s velkoplošnými dřevěnými dekory na nábytku nebo obložení. Nezřídka sáhnou po překližce, ve většině jejich dispozic najdeme kvalitní židle TON.
Mohlo by se zdát, že tento přístup začne po čase být nuda, žádná z jejich realizací ale nepostrádá osobitost a vtip. Byt v přízemí malého rezidenčního objektu z 50. let nabízel poměrně velkorysé prostory, architekti proto nepřistoupili k razantní proměně, svůj návrh sami označují jako „facelift“.
Původně uzavřená vstupní hala se propojila s kuchyní i s obývacím pokojem a vznikl jeden plynoucí prostor. Druhým motivem, který jednotlivé části navzájem otevírá, je použití převýšených dveří s nadsvětlíkem a proskleným křídlem. Vtip v podobě vnitřního okna do jedné z ložnic je pak efektním a zábavným motivem.
Menší množství světla v přízemním bytě bylo vyřešeno snížením parapetů a zvětšením okenních otvorů. Na to navázal návrh venkovních teras přístupných z obývacího pokoje, ložnice a kuchyně, a architektům se tak dle jejich slovo podařilo „vytvořit atmosféru rodinného domu uprostřed bytu“.
Základní bílou barvu stěn a stropu doplňují kvalitní parkety, které jsou použity v celé ploše bytu, kromě kuchyně a koupelny s toaletou. Vestavný nábytek je většinově navržen z překližky, některé solitéry jsou pak bílé. Doplněny jsou různé akcenty šedé.
Byt v Bratislavě prokazuje um ateliéru what?! architects. Stejně tak je důkazem, že starší domy, kterých je kolem nás spoustu, v sobě skrývají různé potenciály a mohou nabídnout maximálně kvalitní a soudobé bydlení. Stačí je nepodceňovat a jejich silné stránky objevovat. Moderní bydlení 21. století nemusí znamenat byt v novostavbě!
Text: Tomáš Čech – Architektonická platforma POLYCHROME
Foto: what architects
