Proč se v Českém Krumlově vyplatí jít proti proudu

Příběh, jak se z původního cíle “pořízení chalupy hodinu od Prahy” zrodila proměna měšťanského domu v jedné z turisticky nejvytíženějších destinací u nás. Příběh, který není jen pohádkou se šťastným koncem, ale především sérií velmi odvážných rozhodnutí, odhodlání a lásky nejen k architektuře.

Petra Hanáková je vystudovaná filmová kritička, přednášela na pražské filozofické fakultě Karlovy univerzity i v Americe. Spolu se svým manželem chtěli najít domek kousek od Prahy, kam by mohli jezdit na víkendy. Nakonec si je však získalo kouzlo domku v Českém Krumlově.

Měšťanský dům Masná č.p. 130 je součástí památkové rezervace města. Prvotním záměrem investorů bylo prostor pronajímat a otevřít zde restauraci či penzion. Díky sérii událostí se nakonec rozhodli podnikat sami. Původní bar v přízemí nahradili kavárnou a po třech letech přidávají i jedinečné ubytování.

Odklon od overturismu

Cesta k jeho současnému výrazu nebyla snadná, ale její výsledek nepochybně stojí za to. Z celého projektu je jasné, že majitelé jsou si vědomi problémů dané lokality. Overturismus a vytěžování města jako historického skanzenu postupně ubírají místům jejich genius loci.

Hlavní koncept se odklání od komercializace a uspěchanosti dnešní doby a naopak vychází vstříc tzv.”pomalému” návštěvníkovi, který chce město poznat hlouběji. Povedlo se tak vytvořit místo, které podporuje městskost – je prostorem k setkávání, pracuje s lokálními podniky a vytváří komunitu. Kavárna je již otevřená více jak dva roky a za dobu svého fungování se těší velké oblibě.

Apartmán Masná130 House je další kapitolou tohoto příběhu. Pro rekonstrukci patra a podkroví se investoři rozhodli spojit s architektonickým studiem ORA, které má ve svém portfoliu již několik velmi povedených rekonstrukcí. Došlo k velmi cennému souznění pohledu investora a architekta, které přineslo ještě cennější výsledek. „Známe to velmi dobře, ten pocit když se zamilujete do starého domu a sžijete se s ním. Také s ním zápasíte a zjišťujete, co by mu bylo milé. Staré domy mají své nálady. I nám naladění domu učarovalo,“ komentuje projekt jeden z architektů.

Respekt ke stávajícímu

Rekonstrukce je složitým procesem, kde člověk postupně odkrývá jednotlivé momenty. „Dům byl po povodních staticky narušený, nebyl napojený na kanalizaci, střecha byla v havarijním stavu… za pochodu jsme zjišťovali, co vše bude třeba opravit,“ popisuje svou zkušenost investor. V tomto případě se však mimo překážky a nástrahy povedlo také odhalit něco velmi unikátního.

V podkroví majitelé objevili hambálkový krov, který byl pozdějším dendrologickým průzkumem datován až do roku 1485. Jedná se o jeden z posledních autenticky dochovaných krovů z období pozdní gotiky v prostředí městské památkové rezervace. Na základě těchto zjištění se pak majitelé rozhodli odstoupit od kompletní výměny krovu a pouze nahradili staticky nevyhovující části. Toto rozhodnutí bylo oceněno i ze strany Národního památkového ústavu, když byl projekt v roce 2020 nominován na cenu Patrimonio pro futuro.

Celý projekt se nese ve znamení přirozenosti, respektu ke stávajícímu a organickému prolínání historického a moderního. Jak říkají sami majitelé, jejich cílem nebylo vytvořit “muzejní” interiér ani showhroom moderního designu, ale ukázat jak spolu tyto dvě vrstvy mohou fungovat a vzájemně se podporovat, nechat jedna druhou vyniknout.

Místnosti s osobitým charakterem

Odvážným rozhodnutím bylo také použití celého patra jako spojitého prostoru namísto nabízející se varianty jednotek velikosti hotelového pokoje, o které by byl jistě v tak lukrativní lokalitě zájem. Nejprve došlo k očištění a obnově koncepce hlavního prostoru domu, který byl v průběhu let necitlivě rozdělen příčkou. Tento otevřený prostor je srdcem celého domu – salon s vyřezávaným renesančním stropem a původní karmínovou výmalbou, které spolu tvoří velmi silný vizuální dojem, i přes svou otevřenost však vytváří velmi útulnou atmosféru.

V kontrastu k tmavému ladění salonu je pak prostor ložnice, ve kterém byl ponechán pouze fragment původní výmalby a zbytek doplněn v jemném krémovém odstínu a přináší tak větší lehkost. Posledním prostorem je koupelna, která díky bílému kachličkovému obkladu a modrému podtónu působí velmi svěží dojmem. Každá z místností má tak svůj charakter. Další vrstvou se pak stávají vložené prvky, které jsou jako koláž skládány z jednotlivých motivů. Většinou se jedná o samostatně stojící, originální kousky – primárně v černé barvě, doplněné o zlatou či žlutou, které pomáhají dotvářet velmi osobité prostory.

Projekt je ukázkou síly a odhodlání vytrvat a neustoupit ze svých přesvědčení. Odráží snahu bojovat za atmosféru místa a může tak být inspirací pro mnoho dalších.