Půdní byt vychází z původních materiálů, zdůrazňuje secesní kvality

V Praze se možná žije blaze, ale také nad poměry draze. I proto tu mají provedené půdní vestavby takovou váhu: rozšiřují totiž využitelnost dostupného prostoru, který je tu silně limitovaný. A pokud jsou takové rekonstrukce provedeny vkusně, dodávají i letitým objektům nebývalou hodnotu.

Na Vinohradech jsou činžovních domů stovky a ne zrovna příjemný příběh o cyklech zbytných a spíše škodlivých úprav, který vyprávějí, se tu opakuje stále dokola. Vnést do tohoto zažitého narativu něco jiného, pozitivního, si už žádá hodně zkušeného vypravěče.

Naštěstí tu jasně srozumitelným dialogem změny k lepšímu dokázali promluvit architekti ze studia CARAA. Jejich výrazovými prostředky se stala snaha nalézt pod balastním nánosem předchozích zásahů zdravé jádro, tedy autentický stav domu, a jeho původní prvky obnovit k užívání s minimálními zásahy.

Půdní byt, z něhož přehlédnete Prahu

Éra fin de siècle a secesní styl Praze dopřály mnohé. Tehdy také vyrostl činžovní dům v Korunní ulici, jež se loni dočkal rekonstrukce. A s ní se na jedné vlně svezla i totální rekonstrukce nového půdního bytu. Představou investora bylo uvolnit prostor pro štědře komponovaný apartmánový mezonet s obytnou plochou blížící se 200 metrů čtverečních včetně terasy.

Záměru předcházelo očesání nahodile zakomponovaných zbytností z dekád přechozích a doplnění provozně-zásadních elementů. Například výtahu, který byl poměrně dost radikálním zásahem.

Jeho invazivní působení ale minimalizovalo vcelku citlivé provedení, tedy zasazení do samonosné ocelovo-skleněné věže, vedené na straně dvora v dotyku s fasádou. A právě tahle zdviž vás vynese k horizontu nového světa. Stísněnost jako by pominula a před vámi se otevírá neohraničená dvorana nečekaně světlého vzdušného bytu nabitého energií.

Vnitřní rytmus vnitřnímu objemu přitom udávají nepřehlédnutelné prvky trámoví a krovů, pnoucí se do výšek podél zkosených stěn/střechy. Selekce hodnotných částí (například cihlového pilíře komína) byla opravdu pečlivá, vedená směrem k návaznosti na nově přidané prvky.

Změnou do krásy, estetikou k prožitku

Dům nezapírá svou minulost a k tradici se hlásí: nechybí tu zachovalé původní secesní zábradlí, leptaná skla, okrasné mříže. Na úrovni bytu pak přechází tyto součásti k modernímu pojetí. Architekti se nesnažili zaplnit prostor replikou, ale spíše totožným (byť novodobým) mobiliářem.

„Jde o použití daného tvarosloví,“ zmiňují autoři projektu, kterým investor ponechal volnou ruku a jen nárazově ladil detaily. A byly to právě detaily, na kterých si opravdu dali záležet – jak po stránce kvality provedení, tak jeho kontextu k původním materiálům.

Zapracované materiály jsou poctivé: autentická původní cihla, masivní dubové a ořechové dřevo, sklo, přiznané surové ocelové prvky. Slinutá, pálená, neglazovaná ručně sypaná historická dlažba. V aspektu lehkosti pak sklo, len, vlna, křehká litina.

Vzor dlažby v hale bytu vychází z plnobarevného vzoru zachované dlažby na chodbách a podestách domu. Je abstrahován a převeden do černobílé formy. Bytové vybavení je vyrobeno na míru, z masivu dřeva (ořech, dub).

Půdní byt si tak zachovává svůj přirozený řád, nestává se uměleckým výstřelkem nebo modernistickou zhůvěřilostí. Ale prakticky zařízeným místem pro život, prosyceným jemnou estetikou tradičních kvalit. Což je asi ten nejlepší způsob, jak navrátit secesi její kouzlo.