Restaurace Tori Tori od Michela Rojkinda: Japonské chutě v Mexico City
Restaurace Tori Tori je považována za jednu z nejlepších japonských restaurací v Mexico City a kvůli její rostoucí popularitě se musela přesunout do většího prostoru v téže lokalitě Polanco. Proměnit nové místo ve stylovou restauraci měli Rojkind Arquitectos ve spolupráci s kanceláří Esrawe Studio.
V rezidenční čtvrti v Polanco bylo v posledních letech mnoho původních obytných domů přeměněno na kanceláře a restaurace, stejně tak restaurace Tori Tori měla vzniknout v původně obytném prostoru v přízemí bytového domu.
 |
 |
Někdy se věci dějí tak nepozorovaně, že jen nepatrné znamení odhalí, kde se za původním exteriérem ukrývá úplně jiná funkce prostoru uvnitř. Toho si byli vědomí Michel Rojkind a Héctor Esrawe, kteří se rozhodli výrazně proměnit i exteriér.
Hlavní důraz byl kladen na rekonstrukci domu, odstranění původního obytného interiéru a všech jeho částí, aby tak mohlo vzniknout zcela odlišné prostředí. Přestože si investor přál, aby restaurace odkazovala k japonské kultuře, tento odkaz neměl být doslovný. Chtěl, aby vzniklo místo s vlastním výrazem a atmosférou v moderním kosmopolitním městě.
Každá z mísností s jinou atmosférou
Interiér byl rozdělen do několika zón – jednou z nich je klasická restaurace, dále prostor se saké barem, jakýsi chrám určený pro milovníky sushi a také venkovní terasy.
Velmi intimním a subtilním dojmem však nepůsobí jen vnitřní prostory, ale také terasy, neboť jsou kryté strukturou připomínající florální pletivo. Organická fasáda byla pečlivě navržena tak, aby se rozšířením restaurace vytvořil pevný vztah mezi vnitřkem a vnějškem.
Interiér navazuje na exteriér s jemnými kontrasty. Každá zóna má vlastní charakter a jasně vyjadřuje svoji funkci. Pro každou z místností byl proto také vytvořen jiný nábytek, který by s ní co nejlépe korespondoval. Kompletní kolekce židlí a stolů byla vytvořena během více než osmi měsíců. V každé místnosti také převládá jiný materiál a jiná barevnost. „Snažíme se v rámci projektu dát každému z návštěvníků možnost vybrat si prostor podle svých preferencí. Tak i stálí zákazníci budou moci nalézat v restauraci stále nové pocity a inspirace,“ říká Héctor Esrawe, šéf ESRAWE Studia.
Digitální břečťan
Fasáda, která jako by šplhala po fasádě a napodobovala tak břečťan rostoucí po vedlejší zdi, se skládá ze dvou samonosných vrstev ocelových plechů řezaných pomocí CNC stroje a v některých částech také ručně.
„Experimentování s digitální technologií je jedna věc, ale umění je schopnost převést složité geometrie do velmi jednoduché a srozumitelné kresby, které využívají místní výroby, jako je tomu v případě práce v Mexico City,“ říká Michel Rojkind. Proto fasádu tvoří jednoduchá síť linií, která propouští maximum světla a nechává mezi exteriérem a interiérem jen nepatrnou bariéru, či spíše ochranou síť.
Kateřina Kotalová
Foto: Paúl Rivera
–>–>
