Schody, které nikoho nenechají chladným

10. července 2015

Partneři sekce:

Zatímco jedni považují skleněné schodiště za příliš chladné, nepraktické a nebezpečné, jiní na něj nedají dopustit. Mezi nimi i slavná architektka Eva Jiřičná, která tvoří proslulá skleněná schodiště s napínacími lany a hovoří o nich jako o třírozměrné skulpturální záležitosti v prostoru, která dává lidem možnost stoupat vzhůru.

Skleněná schodiště jsou opravdu zajímavým prvkem interiéru. Navíc se vyznačují vysokou pevností, nosností a odolností, jsou naprosto bezpečná. „Jednoznačnou výhodou skleněných schodišť je jejich vzdušnost a průsvitnost, proto jsou vhodná zejména do prostorů, které je potřeba prosvětlit z druhého podlaží. Často se používají jako designový prvek v obývacím pokoji pro výstup na galerii. Působí dojmem, že jsou lehčí a menší než schodiště z masivních materiálů,“ vyjmenovává jejich výhody oproti jiným materiálům designérka Vendula Hledíková pracující pro společnost G Servis.

Jak se kalí sklo?

Skleněné schodnice se vyrábějí výhradně z kaleného skla, které je všechno, jen ne křehké. Do interiéru proniklo z průmyslu. Speciálním technologickým postupem se mechanická odolnost skla znásobila, aby vyhovovala všem požadavkům na pevnost, stálost i bezpečnost. Kalené sklo je v případě schodiště absolutní nutností, kterou musí splnit všichni výrobci.

„Kalené nebo jinak řečeno tvrzené sklo vzniká poměrně složitým výrobním postupem, při kterém se sklo nejprve zahřeje na teplotu přes šest set stupňů Celsia a následně se prudce zchladí vzduchovou sprchou. Zatímco teplota na povrchu skleněného materiálu rapidně klesne, uvnitř sklo zůstává stále teplé. Za této situace vzniká uvnitř skla takzvané tažné pnutí, na vnější straně naopak tlakové napětí. Toto nové rozložení napětí má vliv na mechanickou, teplotní i ohybovou odolnost vzniklého kaleného skla, které je tedy na nesrovnatelně vyšší úrovni, než obyčejné nekalené sklo,“ vysvětluje Petr Paksi ze společnosti J.A.P., která se distribucí skleněných produktů a výrobou schodišť zabývá. Sklo si i po kalení uchová veškeré světelné i energické vlastnosti obyčejného skla, po procesu kalení už sklo nelze nijak mechanicky opracovávat (vrtat, řezat), a proto je třeba dbát na přesné zaměření prostoru či plochy.

Díky této úpravě je kalené sklo až pětkrát odolnější vůči bočnímu nárazu než sklo nekalené a jeho rozbití při běžném provozu domácnosti takřka nemožné. Pokud by se to majiteli přece jen podařilo, schodnice z kaleného skla se rozpadne na neostré „tupohranné“ úlomky, o které se nepořežete.

Schodnice a pochozí sklo mají tloušťku nejčastěji 31,5 milimetru. Té výrobci dosahují spojováním několika vrstev skla, proto se mu také říká lepené nebo connex. Slepují se k sobě minimálně dvě skla, mezi něž se vkládá speciální fólie, která působí nejen jako lepidlo, ale hlavně zastává funkci bezpečnostní při případném rozbití.
Přitom skla nemusejí být stejné tloušťky. Naopak kombinací různých skel lze dosáhnout velmi zajímavého efektu, který způsobí jiná propustnost a lámavost skla.

Sklo a dřevo: proč ne?

Velmi častou kombinací, používanou v komerčních i bytových interiérech, je sklo a kov. Je to tak trochu „sňatek“ z rozumu, protože kov se používá jako konstrukční a spojovací materiál na skleněná schodiště. Lze ale udělat i celoskleněné schodiště, protože sklo je dostatečně pevné a je možné ho využít i na nosné prvky schodiště. V některých případech se sklo kombinuje s plexisklem tak, aby se využily vlastnosti obou materiálů. Sklo je totiž pevné, lépe se udržuje a hůře poškrábe, plexisklo je zase houževnatější, není tolik křehké. Takže kombinace materiálů je dána většinou konstrukčním řešením schodiště. Z estetického hlediska je možné sklo kombinovat s jakýmkoli materiálem, se dřevem, s betonem a dalšími materiály. Masivní materiál se v kombinaci se sklem odlehčí.