Světlo, kytky a mramor. Za nejhezčím nemocničním bistrem musí člověk do Brna

 Představa nemocničního jídla vyvolá jen v málokterém člověku libé pocity. Jakkoliv se v mnoha českých špitálech situace pomalu zlepšuje, mezi lidmi stále kolují spíše hororové příklady. Příliš tomu pak nenapomáhá ani nepříliš vábný vzhled zdejších stravovacích prostor.

Loňská realizace architekta Ondřeje Saidy však ukazuje, že stačí jen nad interiérem zapřemýšlet a nebát se investovat čas i peníze. Bohatě se to vyplatí.

Bistro ve Fakultní nemocnici v brněnských Bohunicích bylo až do loňského roku příkladem místa, na které se v rámci rozlehlého areálu úplně zapomnělo. Zatímco mnohé sály, ošetřovny a nemocniční pokoje se dočkaly modernizace a rekonstrukce, bistro pro zaměstnance, pacienty a jejich návštěvy trpělo pod mnohaletými nánosy vizuálního smogu.

Náhodný kolemjdoucí pak lehce nabyl dojmu, že se propadl v čase do 90. let. Prostoru dominoval laciný nábytek, nevkusně polepená hliníková stěna, nahodila změť vadnoucích kytek v květináčích a tísnivou atmosféru dotvářely problikávající zářivky.

Bylo potřeba jen trocha pozornosti

Tomuto poměrně významnému veřejnému prostoru se zkrátka nevěnovala žádná pozornost a všichni uživatelé tím dost trpěli. Nezřídka se tak stávalo, že pacienti i personál raději vážili cestu do stravovacích zařízení mimo budovu, například do fastfoodů a restaurací v nedalekém nákupním centru.

„Jasným cílem rekonstrukce stávajících gastro-zařízení v nemocnici proto bylo změnit tento nelichotivý́ status quo. Vytvořit příjemný́ prostor s posezením a dobrou kávou, kde se budou moci scházet pacienti s návštěvami, doktoři během obědové pauzy i lidé z ředitelství nemocnice, které sídlí na stejném patře,“ nastiňuje svou koncepci autor přeměny architekt Ondřej Saida.

Zásadním rozhodnutím bylo odstranění zmíněné hliníkové stěny, čímž se celý prostor otevřel a provzdušnil. Bistro bylo vtaženo do prostoru stávající chodby, kde vzniklo posezení. To bylo současně obehnáno regálovými stěnami kotvenými do podlahy a překližkovými policemi s netradiční terakotovou laminací.

Společně s všudypřítomnými pokojovými rostlinami a barevnými akcenty se tak podařilo Saidovi vytvořit příjemnou oázu ve sterilní bílé nemocniční mlze. Součástí provozu bistra je i samoobsluha se základními potravinami a cofee point s pekárnou.

Ukázka normalizační architektury

V zadání projektu byl i požadavek na uzamykatelnost celého prostoru mimo otevírací dobu. Přání investora bylo vyřešeno posuvnými stěnami, které jsou součástí subtilních jeklových regálů. Ty byly navrženy tak, aby vyhověly přísným protipožárním předpisům v budově a zároveň umožňují pronikat dennímu světlu do bistra.

„V návrhu záměrně pracujeme s kontrastem stávajících prostorů nemocnice s nově navrženými konstrukcemi bistra. Konstrukční materiály nezakrýváme, doplňujeme živou barevnou paletou, která ladí s původní mramorovou dlažbou na podlaze,“ vysvětluje Ondřej Saida.

Centrální výšková budova fakultní nemocnice, v níž se bistro nachází, je typickou ukázkou veřejné budovy normalizační éry, kde se na materiálech nešetřilo. Dodnes zde nalezneme dobové umění, masivní dřevěné plastiky, ocelové konstrukce svítidel, v prostorách obyčejného bistra pak nalezneme ušlechtilou dlažbu a kamenné obklady.

Aby tyto materiály co nejvíce vynikly, použil Ondřej Saida spolu s designérem Jakubem Macou ze steezy studia levné stavební materiály jako jsou jekly, kari sítě, vlnité plechy a překližku. Dbalo se však na detaily – zkosené desky stolů, svařené stolové podnože, zelená čalouněná lavice s úložnými prostory. Nenajdeme zde ani obyčejné bílé zásuvky, ale designově zajímavější černé kruhové. Na tradici uměleckých děl v prostorách nemocnice navazují abstraktní malby na stěnách od místní malířky Martiny Musilové.

Vcelku jednoduchými a stavebně nenáročnými úpravami se tak z nevlídného a posmutnělého prostoru vylouplo možná nejhezčí nemocniční bistro v republice, které může sloužit jako vzor pro spousty jiných institucí.