Zásady pro navrhování kuchyně – materiály, trendy, povrchy

V kuchyni trávíme, ať rádi či neradi, během života mnoho času. Její dispozice a rozmístění spotřebičů ovlivňují významně její funkčnost a také množství času, který v ní strávíme, o námaze ani nemluvě. Jejímu uspořádání bychom proto měli věnovat velkou pozornost. Často k tomu, abychom nemuseli objevovat za cenu obětí, nepříjemností, starostí a finančních nákladů již dávno objevené, přispěje rada odborníka. Oslovila jsem proto architektku a designérku Ing. arch. Evu Rybníčkovou.

Zeptám se nejprve prakticky – jak rozvrhnout dispozice kuchyně – kde umístit spotřebiče (a tedy kudy vést sítě, odpady apod…), jaká by měla být velikost odkládacích a pracovních ploch, kam se stolem, pokud v kuchyni je…?
Ať je prostor budoucí kuchyně malý nebo velký, čaj, vývar nebo zeleninový salát se připravují ve všech kuchyních pořád stejně. Takže i řazení spotřebičů by mělo odpovídat obvyklým postupům, kdy nejčastěji něco vyndáme z lednice, natočíme vodu, pak to krájíme, vaříme, odstavíme, servírujeme; mezitím někdo jiný třeba připravuje čaj či kávu. Určitá posloupnost kuchyňských procesů promítnutá do uspořádání kuchyně nám ušetří spoustu zbytečných kroků, umožní případně i více lidem spolupracovat a v neposlední řadě výrazně sníží riziko zranění – pokud neputujeme s hrncem vroucích špaget přes celou kuchyň, spíše se neopaříme. Takže začínáme obvykle skladovacími prostory, lednicí, navazuje část s dřezem, přípravná plocha, varné centrum, odkladná plocha, servírování na talíře. Toto vše se vejde i do kuchyňky metr osmdesát, ale mělo by se to promítnout i do kuchyně se šestimetrovou pracovní deskou. Dobré je mít v části kolem mytí a přípravy i odpadkový koš – rovnou vyhazujeme různé obaly, pokud máme samostatný kompostovací koš, loupeme a vykrajujeme zeleninu. Je-li v kuchyni okno, je vhodnější k němu situovat právě tuto přípravnou část, neboť v té další sekci už to vře, prská, páří… a okna tím mohou dost trpět.

Na co dát pozor při zařizování kuchyně, jak rozvrhnout umístění spotřebičů?
Varné centrum může být součástí průběžné linky, ale oblíbené je i umístění do samostatně stojícího ostrůvku v bytech a domech s otevřenou dispozicí. Do ostrůvku je pak vhodné uložit i veškeré náčiní, pánve, koření… Ten, kdo vaří u ostrůvku, je obrácen čelem k jídelnímu stolu, z vaření se může stát show, není ochuzen o konverzaci. Může snáze spolupracovat více lidí. Obtížněji se řeší odsávání pachů a par, digestoř nad ostrůvkem musí být vhodná pro umístění volně do prostoru. Můžeme ale zvolit i jinou variantu ostrůvku, který v sobě varné centrum nemá a slouží „jen“ jako další pracovní plocha. Do něj je vhodné umístit servírovací nádobí. A je samozřejmě možné – pokud to instalace vody umožní – mít ostrůvek právě na tu přípravnou, krájecí a mycí část s dřezem. Zatímco běžná linka se dělává hluboká 60 cm, ostrůvek může být hlubší – 80 cm – a lze ho ještě rozšířit směrem k jídelní části o další, například mělké skříňky, obrácené z kuchyně ven, anebo o barový pultík. Ale zdaleka ne všude je na takový „blok“ v prostoru místo.

Pečicí trouba se tradičně umisťuje pod varnou desku, ale nemusí to tak být vždy. Pro někoho je naopak pohodlné umístit troubu do výše očí, zejména v domácnostech s malými dětmi to ušetří pár nervů. Jediné kriterium takového řešení je vhodně zvolená výška, aby nebylo třeba balancovat s pekáčkem plným vroucí šťávy v podstatě nad hlavou, a dále není vhodné umisťovat troubu vedle lednice. Leckdy se nabízí řešení spojit všechny „vysoké“ sekce kuchyně do jednoho bloku, ale mezi lednicí a troubou – často doplněnou ve výšce ještě mikrovlnnou troubou – by měl být odstup, přece jen jsou to spotřebiče fungující na odlišném principu, jejich skvělé energetické vlastnosti, kvůli nimž jsme si je vybrali, by se mohly vzájemně vyrušit.

Objevila se v poslední době nějaká zajímavá řešení, vychytávky či novinky a podobně?
Co se týče zmíněných vychytávek a novinek, zaujalo mě v poslední době, kolik přibylo samostatně stojících spotřebičů. Téměř každý má kromě rychlovarné konvice třeba i pořádný kávovar, pekárnu na domácí kváskový chléb, toustovač, pomalý odšťavňovač, mixér na smoothies, rýžovar… a mohu pokračovat. Ty je však třeba někam skrýt, pokud zrovna nepracují, ale současně musí být stále při ruce. Řešením může být ukrytí za roletkou buď v jinak nevyužívaném rohu linky, anebo vytvořit niku s roletkou v rámci linky v podstatě kdekoli. Je dobré s nimi počítat předem a vybavit tento koutek dostatkem elektrických zásuvek. Ty mohou být tradičně na stěně, ale čím dál častěji se i v kuchyních využívá původně kancelářské řešení – sloupek se zásuvkami, který lze vysunout nad linku v době používání a pak ho případně zase „nechat zmizet“ do pracovní desky.

S vědomím těchto základních logických návazností doporučuji strávit nějaký čas na internetu prohlížením cizích kuchyní. Ať už na webech dodavatelů kuchyní, anebo třeba na Pinterestu. Je to nejlepší způsob, jak si ujasnit, co se mi líbí, co by vůbec šlo, jaké jsou možnosti. Nebát se podívat i na ty nejluxusnější kuchyně na trhu, dokonalost je nejlepší inspirací :).

Příště: Zásady pro navrhování kuchyně – materiály, trendy, povrchy – 2. část

Medailonek:
Ing. arch. Eva Rybníčková se narodila se v Praze, vystudovala Fakultu architektury ČVUT a Vyšší odbornou školu zahradnickou v Mělníce, pracovala v atelieru di5 architekti inženýři a nyní se věnuje zejména svým třem dětem. Kromě drobnějších zakázek interiérů a designu vyrábí dětské hračky a kreslí své rodinné zážitky do komiksu pod hlavičkou PEPeTA.

Rozhovor připravila: Dana D. Daňková
Fotografie: Thinkstock.com, BoysPlayNice Photography & Concept (J. Skokan, M. Tůma), Michal Šeba, Roberto Ruiz, Alvhem, Peter Bennetts, Tomáš Malý