Anketa: Hotelová estetika

Hotely jsou zvláštní místa. Většina turistů, když komentuje své důvody k návštěvě nových a nových míst, uvádí mezi svými důvody touhu poznat jiné kultury, odlišnou architekturu a krajinu. Přesto v místech, kde po zkoumání exotiky v noci uléháme, očekáváme jistou generickou „známost“ a zaměnitelnost, která nám vrátí vnitřní klid. Je ale tento nudný, na celém světě stejný hotelový design nezbytný? Neztrácí se tím genius loci navštívených míst?

Otázka

Je pravda, že hotely mívají často uniformní mezinárodní estetiku, která nikoho neurazí, ale zcela postrádá genia loci? Do jaké míry je vynucena provozem ubytovacího zařízení? Jak s touto nudnou architekturou bojovat?

Vladimír Ambroz
architekt

Při navrhování hotelových interiérů je potřeba vidět několik skutečností. Hotely jsou totiž velmi často na rozdíl od jiných staveb součástí nějakého řetězce a ten se pramálo ohlíží na nějaká národní specifika anebo řeší místní genius loci. Má uniformní styl a jeho hosté hotelu ani nehledají v místě nic jiného, než jsou zvyklí.

Myslím, že vzhled hotelu není vynucen provozem, ale schématem, který daný řetězec užívá. Souvisí to také s ekonomikou při realizaci, provozem sítě a dalšími skutečnostmi. Hosté takového hotelu chtějí mít často v místě nejen svůj známý hotel, své restaurace a obchody s oblečením a další služby.

Jistě si lze oprávněně položit otázku, proč vůbec do daného místa někteří lidé cestují. Ale to je jiný problém. Druhou skupinou jsou hotely, které vyloženě tzv. jdou po místě, tématu či něčem, co je svým způsobem vyzdvihne z obecné mezinárodní uniformity.

Tam lze v návrhu často pracovat s místním prostředím, zvyklostmi, materiály, stylem, a hlavně toto téma pak vhodně „prodat“ budoucím hostům jako něco neopakovatelného. To, že tak investoři a architekti nečiní, a to ani v místech, kde to zrealizovat lze, je pochopitelně věc, která interiér budoucího hotelu posílá do obecné šedi a takový hotel tzv. může zapomenout na to, že by byl pro někoho nezapomenutelný.

Nakonec každý z nás se může zamyslet nad tím, do kolika hotelů se chtěl z různých důvodů ještě vrátit. Moc jich nebude. Takže jako hosté máme dvě možnosti a pro dobrého architekta je vždy lepší druhá možnost, kdy má příležitost využít svých tvůrčích schopností a předvést nějaký výkon.

Jakub Masák
architekt

Současné hotely, respektive hotelové řetězce, mívají jednotnou architekturu. Sjednocení interiérů provozovateli zaručuje jistotu určité kvality, snadnou rozeznatelnost brandu. Snižuje také samotné náklady a usnadňuje jejich správu. A to samé v podstatě hledá klient.

Jejich princip můžeme přirovnat například k McDonaldu nebo KFC. Stejně jako někteří z nás s radostí po třech týdnech stravování se v Indii vidíme značku MacDonald‘s a vítáme standard stravování nezbytně doprovozený i standardem vzhledu, stejně tak je i hotelový standard znakem své značky a může být výhodou.

Osobně více brečím nad atypičností hotelů Las Vegas než nad střídmým, byť opakovaným interiérem Marriott hotelů. A kdo chce výraznou architekturu? Má jistě na výběr! Vybrat si může od butikových hotelů až po lokální specifická ubytování. Genius loci většinou nehraje roli pro architekty a jejich návrhy, bohužel.

Pro provozovatele naopak. Místo jim přivádí klienta a ve výnosnosti hotelu je nejzásadnější. Povětšinou se setkáváme s řešeními, která jsou výrazná, ale do místa vůbec nezapadají. Butikové hotely jsou na tom podobně. I ony jsou více samy sebou, teprve sekundárně ale navazují na místo.

Specifická architektura interiéru většinou vychází z nezbytnosti vázat se na původní konstrukce stavby, které pak architekta “donutí” interiérem reagovat na danost situace. Jsou samozřejmě světlé výjimky, ale těch znám minimum. Není ale snadné reagovat na místo interiérem hotelu, stavbou to je snazší. To také vidíme častěji.

Igor David
architekt

Domnívám se, že je to pravda a je to tak dobře. Výběr hotelů a ubytování je v dnešní době rozsáhlý i rozmanitý. Často však cestovatele a návštěvníky zajímá především místo, které chtějí navštívit, a hotel je pro ně prostě jenom nocleh. Asi by měl být čistý, jednoduchý, s dobrými základnímu službami, ale je jedno, že nebude překypovat designem na každém rohu. Záleží také, na jak dlouho se lidé ubytovávají.

Na delší pobyt lidé budou očekávat od hotelu více. Každé místo má svého genia loci, jde o to jakého. Hotel s výrazným charakterem může být pro někoho tím pravým, ale většina může mít vkus naprosto odlišný, hotel bude neúspěšný a zanikne.

Současně vidím opačný problém, snahu dostat do místa „genius loci“ za každou cenu. Snadno tak vznikne disneyland. Problémem uniformní mezinárodní estetiky je to, že naplňuje pouze danou funkci a nerespektuje místo, kde se má realizovat. K domu se přistupuje jako k výrobku, který se osvědčil.

Dům je ale spjat se zemí. Jistá uniformita ubytovacího zařízení je na místě prostě proto, že má vyhovět požadavkům široké obce cestovatelů a návštěvníků. Každý máme svoje představy o bydlení a ubytování a v případě hotelu se musíme shodnout na tom podstatném.

Pokud jsou dobře zvládnuté základní požadavky na ubytování, je to dobře a nejedná se o vynucování. Uniformita funkce nemusí automaticky znamenat nudnou architekturu. Ovšem osvědčená uniformita formy nemusí zapadnout do svého okolí a dům je ochuzen. Dobrá architektura reflektuje své místo a nejen účel, ke kterému byla realizována.

Bohužel se děje velmi často, že dům je pouze naplněním funkce, které slouží, a nerespektuje místo, kde stojí. Takový dům je málo spjat se zemí a může vypadat nepatřičně. Aby se dům povedl, musí se sejít více faktorů. Zejména to je stavebník a architekt, ale také úřad, který se významně propisuje do podoby domu během povolování.

David Kraus
architekt

Neřekl bych, že univerzální estetika se týká hlavně hotelů. Některé ji mají, některé vůbec, princip uniformity možná více sužuje jiné typologie (kanceláře, obchodní centra). Pokud má hotel univerzální estetiku, ta asi pak vyplývá ze snahy o navození známého prostředí, které klienta nezmate a přinese mu jeho očekávání, vytvoří náhradní, přesto známý domov, to vše v cizím prostředí.

Pokud nebude hotel vykazovat určité principy, riskuje nezájem klienta. Západní turista (s určitou platební schopností) přijede do Indie a chce vidět (nikoliv zažít) raději lesklý obraz této společnosti. Univerzální estetika hotelové haly je tak obranou proti neznámému, špinavému, překvapivému a nepřátelskému.

Existuje ale mnoho příkladů alternativních typů ubytování, některé jsou vpravdě nezvyklé, okrajové a relativně autentické. Vždy máme možnost volby (já v Indii cestoval jako ztracenec, ubožák, a kvůli tomu jsem zažil i mizerné, avšak podstatné věci). Je otázka, zda hotel s tzv. geniem loci není kýč na entou.

Některé pražské „malebné“ hotely mi připadají jako bizarní představy cizinců o Praze. Kafka, Golem, Karlův most… Debatou o hotelech se mimochodem dotýkáme širších fenoménů současnosti – turismu, cestování, „tzv. poznávání“. Všude do nás tlučou myšlenku, že cestovat je nezbytné pro rozšíření obzoru.

Myslím, že někdy dokonce naopak (uznávám, že pro mladé lidi nebo v určitém období života to důležité je, přináší to velkorysost, odstup, toleranci, mně třeba ještě větší lásku k české kotlině), je však snazší konzumovat krásné obrazy, než se prát s malými věcmi v sobě, nebo dokonce nedej bože se snažit ty obrazy tvořit – tady a teď.

Inspirují mě životy lidí, kteří neopustili svou rodnou ves, přesto však létali, cestovali a skutečně poznávali. Existuje krásný citát: opravdové dobrodružství začíná za dveřmi sousedova domu. Říkám si – na to hotel nepotřebuji, celý život jsem ubytován v sobě.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 1/2020.