Floris: apartmánový hotel na chůdách, co kráčí starým parkem

Od novostaveb hotelů se po stránce užité architektury a stavebních přístupů obvykle nedá očekávat mnoho nápaditosti. I proto je zelenošedý Floris, apartmánový komplex vnořený do kulturní zeleně, takovým překvapením.

Na úbočí Dolomit, ve stínu 2 500 metrů vysokého vrcholu hory Schlern, se krčí malebná jihotyrolská vesnička Seis (Siusi allo Sciliar) – v univerzálním jazyce milovníků pohody a rekreace synonymum pozemského ráje. Ať už vyhledáváte aktivně strávenou dovolenou anebo preferujete klidnější vyžití, zážitky lázeňské či gastronomické, tady vám všeho nabídnou dosyta. A po celý rok.

Přiměřeně komfortní bydlení k tomu pochopitelně patří a je jednou z domén, v níž pětihvězdičkový Parc Hotel Florian vyniká nad lokální konkurencí. Svou atmosféru pohostinnosti totiž podtrhuje mimořádným přírodním parkem, letitým soukromým arboretem, překrývajícím areál o ploše 6 000 metrů čtverečních. A právě zde se nachází Floris. Jste na něj zvědaví?

Stavba, která se téměř nedotýká země

Jde o autorskou realizaci ambiciózního projektu studia NOA*, technicky řečeno kapacitní rozšíření zmíněného hotelu, nyní fyzicky prorůstající objemem nové zástavby přímo do parkové zóny. Byť to tak na první pohled možná nevypadá, představujeme vám z praktického hlediska realizovanou vskutku komplikovanou výzvu.

Protože dosud citlivě vytvářená kompozice okolních skalek, tůní, umělých jezírek a potůčků, proplétajících se mezi dřevinami a idylickými paloučky, je ve své podstatě extrémně křehká. Okolní park dal vyhlášenému hotelu jméno i charakter a o obojí by podnik nešetrnou manipulací se svým zeleným pokladem mohl přijít. Nepromarnit potenciál území požadavkem nové zástavby tak bylo těžištěm práce německo-italských architektů.

Ti projevili nemalou odvahu tím, jak do parku vnesli spojitý objekt o celkové výměře 790 metrů čtverečních, navíc s tak výrazně odlišnou identitou. Byť využili jiného dialektu architektury, dokázali zachovat kontinuitu původního a pozměněného místa, aniž by funkčně ubrali jediný metr z celého parku.

Vložený komplet totiž v celistvosti pojali jako několik objektů usazených na nosných podpůrných konstrukcích, které nezasahují do podloží. Apartmány se tu volně vznáší nad upravenou krajinou, aniž by zasáhly a snížily její hodnotu. Dvě dvoupatrová tělesa propojená terasami vlastního rozšíření, z nichž každé nese po pěti pokojích, se parkem obklopují v každém směru výhledu.

Přednáška architekta Andrea Dal Negro, vedoucího berlínské pobočky noa*

Od nejmenšího po největší. A zase zpátky

Každý svébytný „domeček“ apartmánu, vymezený vůči okolí přesahem pravidelné střechy, si zachovává velkou míru soukromí. Nabízí přitom vše, co si konvence žádají: sdílený společenský prostor, oddělenou ložnici, hygienické zázemí, malou finskou saunu.

Jednoduché formy, přírodní materiály a prosklení, otočné prvky hybridního víceúčelového nábytku. Střízlivost modřínové šedi dřevěných obkladů, doplněná dubovými podlahami, zjemnělých textiliemi. Je to harmonické a uklidňující. A právě tak silně, jako se apartmány orientují na nenápadné detaily propracovaného interiéru, je věnována pozornost stavu vně, v provedení exteriéru.

Expanzivně se rozšiřující balkóny, z nichž jednoznačně dominují výhledy na masiv pohoří, ke kterému jsou apartmány téměř magnetickou přitažlivostí orientovány. Boční zákryt teras, které umožňují pobyt na čerstvém vzduchu, zavěšení houpacích sítí nebo nerušené posezení ve venkovní vířivce.

To vše dotváří pohodu místa a podléhá logice celého zařízení: malé apartmány jsou součástí většího celku přístavby, a ta je myšlenkově i provedením navázána na původní hotel. A ten by nemohl existovat bez parku. I ty největší dílky mozaiky pohody tu tak skládají hold zeleni a stromům.