Horská chata v Jižním Tyrolsku dominuje skalnímu masivu

Horská chata Sasso Nero vyrostla v Dolomitech v prostředí vystaveném povětrnostním vlivům v nadmořské výšce přes tři tisíce metrů. Stavba, která připomíná monolit na skále, vyvolávala kontroverze již při svém původním návrhu. I po otevření vzbudila rozruch - jak v architektonické a stavební komunitě, tak mezi ohromenými turisty.

Vláda italské provincie Bozen se rozhodla podpořit cestovní ruch investicí ve výši deseti milionů eur, která je určena na výstavbu tří nových a rekonstrukci 22 stávajících horských chat v regionu.

Společnost Stifter + Bachmann uspěla ve veřejné soutěži mezi nabídkami osmi místních architektonických ateliérů. Netypická koncepce chaty Sasso Nero rozdělila veřejné mínění na dva protichůdné tábory. Jeden z nich byl podobou chaty doslova šokován a obvinil projektanty z porušení tradice. V Jižním Tyrolsku však ve skutečnosti neexistuje žádná architektonická tradice horských staveb.

První chaty postavené německými alpskými kluby na konci 19. století kopírovaly místní měšťanské domy, jen byly postaveny z místního kamene. V době, kdy architekti začali vypracovávat projekt, probíhaly již téměř rok vášnivé diskuse o stavbě. Realizace byla nakonec zahájena v červnu 2016 a dokončena v říjnu o rok později.

„Naším záměrem nebylo vytvořit nový architektonický jazyk,“ prozrazuje Helmut Stifter z ateliéru Sifter + Bachmann a pokračuje: „Na místě jsme pouze postavili další kámen – na jedné straně již z dálky vítající příchozí, na druhé straně splývající s okolím. Tato žádost o ruku byla pro mě výjimečným zážitkem. Po 40 letech jsem se vrátil ke svým kořenům a postavil si chatu tam, odkud jsem přišel. Zjištění, že v místech, která jsem znal z dětství, ledovec dramaticky ustoupil a odhalil obrovské kamenné pole, bylo docela děsivé. Náš návrh však nebojuje proti přírodě. Chata je jednou z těchto skal.“

Odolnost proti větru

Budova, která připomíná monolitický nepravidelný geometrický útvar, stojí v nadmořské výšce 3026 m. Záměrem projektantů bylo, aby co nejmenší plocha byla vystavena větru, který zde může v každém ročním období dosahovat až síly hurikánu.

Architekti rozdělili monolit na šest úrovní, přičemž nejnižší a nejvyšší úroveň se mírně překlápí. Vaření a stravování probíhá v přízemí, technické a hygienické zázemí v prvním a druhém patře. Horní dvě patra patří ložnicím s 2-5 palandami, v podkroví je byt pro nájemníky.

Panoramatický pohled

Architekti při návrhu mysleli opravdu na každý detail. Nejen pokud jde o stavebně-technické nebo dispozičně-provozní otázky. Zohlednili také řešení, která zajišťují maximální pohodlí návštěvníků i v nehostinných horských podmínkách.

V přízemí, kde se nachází jídelna a kuchyně, jsou tři velká panoramatická okna po celé šířce stěn, která hostům umožňují 360stupňový výhled na okolní hory. Tesař je upravil tak, aby co nejlépe odpovídaly výrobkům VELUX instalovaným v chatě v nižších a vyšších patrech. Malá, nepravidelně rozmístěná okna připomínají rámy obrazů.

Optimálně dimenzované uspořádání

„U této budovy neplatí rozdělení na fasádu a střechu. Je to prakticky jedna velká střecha, takže střešní okna VELUX byla přirozeně naší první volbou. Použili jsme stejná okna jako u domů ve vesnici v údolí. Všichni kolegové byli proto dobře seznámeni s detaily a způsobem montáže oken v kombinaci s měděnou krytinou, což je v této oblasti běžná kombinace,“ vysvětluje Helmut Stiffer.

Architekti si však měď oblíbili také proto, že vlivem klimatu nepředvídatelně mění svou patinu. V interiéru byly na podlahy a stropy použity CLT panely a stěny jsou vyrobeny z přírodního smrku bez další úpravy.

„Mým nejoblíbenějším místem v chatě je právě jídelna s panoramatickým výhledem na okolní vrcholy, což je na tomto objektu to nejluxusnější. Ale pokud se mě zeptáte, co mám na tomto projektu nejraději, je to týmový duch, který při práci panoval,“ říká Helmut Stifter.

Postaveno za dvě léta

Na stavbě horské chaty se intenzivně pracovalo během dvou krátkých alpských let. Betonové a dřevěné prvky, které byly vyrobeny v údolí, stejně jako stavební jeřáb rozebraný na několik kusů, byly na vrchol dopraveny dočasnou lanovkou.

Stavební dělníci létali do práce jednou týdně vrtulníkem. „Počasí v horách je nevyzpytatelné,“ říká architekt. „To ztěžovalo plánování práce na konkrétní den. Denní program jsme každý den upravovali podle počasí.“

U oken VELUX se jako zajímavá výzva ukázal faktor měnícího se tlaku vzduchu. Továrna na výrobu oken se nachází v mnohem nižší nadmořské výšce. Plynová náplň mezi skly by kvůli tlaku v takové nadmořské výšce explodovala, proto byl objem plynu mezi skly během přepravy oken upravován třikrát: nejprve ve vesnici ve výšce 1 100 m n. m., ve stanici lanovky ve výšce 1 800 m n. m. a v cílové stanici ve výšce 3 000 m n. m.

Většina tepla ze světla

Chata je natolik izolovaná, že nepotřebuje 80procentní doplňkové vytápění. Pasivní solární zisky získává střešními okny, která se starají o příjemné vnitřní klima v každém patře od června do října. Navíc chytré rozmístění oken usnadňuje přirozené větrání.

Fotovoltaické panely o celkové ploše 90 m2 jsou napojeny na skladovací zařízení v suterénu. Baterie dodávají elektřinu, která aktivuje ventilační a topný systém v kuchyni a jídelně. Generátor poháněný bionaftou slouží jako záložní zdroj energie v případě dlouhodobě nepříznivého počasí.