Italský hotel na pomezí dvou světů

Hranice mezi minulostí a budoucností, mezi snem a realitou, mezi exteriérem a interiérem - architekti z noa* zviditelňují neviditelné hranice a zasazují je do širšího kontextu. Místo rozdělení se hranice stávají spojením dvou světů.

Je výsadou mít k dispozici prostor obklopený vlastními loukami a lesy, v němž lze realizovat vlastní vize, a to na místě, které nabízí výhled na horu Sciliar, Ritter Horn až po Merano a Dolomity.

Historický Lobishof, dokonalá kombinace starého hostince, obytného domu a tradiční stodoly, píše s novou generací majitelů další kapitolu své historie. Nový architektonický rámec vytvořila společnost noa* architects.

Nechat věcem volný průběh

Od samého počátku plánování projektu, jehož poloha umožňuje výhled do širokého okolí, se 550 let stará usedlost jevila jako cenný zdroj inspirace. Aby architekti vytvořili určitou prostorovou analogii s historií, navázali na minulost v uspořádání budov i v detailech – a hmotu nových budov modelovali podle stávající kompozice.

„Vytvoření ambivalentního napětí mezi staletou tradicí venkovské usedlosti a výhradně moderním pojetím bylo základním principem, který vedl celý proces navrhování,“ popisuje východiska konceptu architekt Christian Rottensteiner.

Možná by bylo jednodušší „vyblbnout se“ na zelené louce, ale architekti z noa* zvolili jinou cestu. Jejich design tvoří volně stojící objekty, kterými může krajina pomalu procházet a tvořit s nimi nedílnou součást. Hotel má dvě budovy – jedna slouží jako veřejně přístupná společenská část hotelu s recepcí, jídelnou, barem a wellness centrem, ve druhé je 15 pokojů.

Budovy na první pohled vynikají jednotlivě, ale dohromady tvoří jednotný koncept prostorového uspořádání. Architekti navíc přišli s nápadem na důmyslné propojení – chodbu, která se ladně ztrácí pod umělým kopcem, až zmizí z dohledu úplně.

Zachycení, procítění, transformace

Obě stavby jsou silně spjaty s místním architektonickým jazykem. Vyznačují se například tradičními sedlovými střechami a dynamickým designem fasády.

Ta je zpevněna šikmými prvky, které kopírují vzpěry a konzoly historické stodoly a dodávají fasádě moderní architektonický výraz. V důsledku toho ji nevnímáte vždy stejně, ale podle toho, z jaké strany k ní přistupujete.

Zatímco východní a západní fasáda jsou výrazně exponované směrem ven, severní a jižní strana působí jako jednolitý plášť. Trapézová okna jsou velmi efektní. Svislý dřevěný obklad fasády táhnoucí se po celé délce budovy vytváří dojem, že skrývá jedno patro, a působí homogenním dojmem.

„Leitmotivy obou silně kontrastních přístupů k designu jsou vertikalita a linearita, které někdy vyvolávají pocit, že se vznášíme mezi dvěma světy,“ vysvětluje Christian Rottensteiner.

Architektonický koncept je vždy postaven na promyšlených detailech a příbězích, které se točí kolem rodiny a místa, kde projekt vzniká. V tomto případě bylo použito například dřevo z lesa patřícího k usedlosti.

Obnovitelná surovina zpřístupňuje architekturu a zvyšuje její vitalitu různými výstupky a prohlubněmi, které vrhají zajímavé stíny. Do budovy se vstupuje masivním vstupním portálem z černé oceli, na jehož vnější straně je starý rodový erb z roku 1464.

„Tradičně je svah prvkem, který slouží k přenosu zatížení a zpevnění, v tomto případě jsme jej využili k tomu, aby budovy získaly dynamický výraz a splynuly s krajinou,“ prozrazuje architektonický záměr Christian Rottensteiner.

Tajemný svět „na hranici“

Po průchodu ocelovým portálem čeká na návštěvníka intenzivní vjemový zážitek, jedinečná atmosféra představující budoucnost – celý interiér se vyznačuje barevnou horizontální dichotomií.

Jemná béžová, která vyzařuje pocity bezpečí, důvěry, něhy, se prolíná s mystickou modrou, která ztělesňuje budoucnost, tajemství, nejistotu. Tato výrazná a jasná dělící linie je v obou budovách vedena důsledně – jednou horizontálně, jednou vertikálně.

Návrhář interiérů Patrick Gürtler vysvětluje výběr barev: „Minulost je to, co již bylo vytvořeno, stejně jako kámen, dřevo a živá příroda. Budoucnost je naproti tomu zahalená, tajemná a umělá, tedy nehmotná jako obloha, noc nebo oceán. Mezi těmito dvěma světy je okamžik náhlého bezpodmínečného přerušení, ale také bod kontaktu.“

Tento bod je předělem, který nerozděluje, ale spojuje. „Hosté zde mohou volně procházet a vnímat tento vesmír mezi polarizujícími světy,“ dodává Patrick Gürtler.

Definování nedefinovatelného

Tímto konceptem se noa* snažila ukázat sílu světa na „pomezí“, což vlastně není vůbec překvapivé, protože projekt se nachází na místě, kde stojíte nohama pevně na zemi, ale zároveň máte pocit, že se můžete dotknout nebe.

Ve veřejně přístupné komunální budově se přechod mezi béžovou a modrou barvou odehrává ve výšce očí, 1,60 m od podlahy, čímž se svět „na hranici“ stává hmatatelnějším. Koncept se však nezaměřuje pouze na podlahy, stěny a strop. Také veškeré vybavení – od závěsů přes nábytek až po svítidla – je v souladu s holistickým přístupem.

Jako byste se pohybovali po laně, něco mezi pocitem zakořenění a touhou létat, vnitřní koncept, který se zdá být zcela odtržený od místa a času. V přízemí se návštěvníkům otevírá multifunkční prostor. Zatímco recepce s diskrétním pultem vítá hosty, bar s jedinečnými detaily na sebe strhává pozornost a láká k prozkoumání okolí.

Prostor vymezuje velký vinný sklípek uprostřed bufetových stolů, panoramatická místnost s flexibilními možnostmi využití, salonek s otevřeným krbem a zrcadlovým stropem a čtecí koutek se závěsnými pohovkami jako z jiné reality. Velké okenní plochy propouštějí okolní přírodu, která se stává nedílnou součástí multifunkčního prostoru.

Ponoření všemi smysly

V prvním patře této budovy se nachází hotelové wellness centrum. Cestou nahoru se „ponoříte“ do vodorovné modré a ocitnete se v opačném barevném pojetí – modrá jako symbol vody je nyní dole.

Když projdete kolem lákavého ovocného baru a fontánky, uvidíte velkou odpočívárnu s přilehlou terasou. Lázně však nabízejí mnohem více. Na jihozápadní straně vystupuje z budovy pozoruhodný, zpola krytý venkovní nekonečný bazén, který poskytuje nádherný výhled na okolní krajinu.

Dostanete se k němu po plošině, jejíž vrchol označuje „okraj vody“, což opět odkazuje na koncept střídání modré a béžové barvy.

Jen o pár kroků výše se nachází oddělená odpočinková zóna, kterou lze využít k meditaci, józe nebo relaxaci. Přímo před ním na střešní terase s výhledem na Dolomity láká vířivka. Přímo pod ním na severovýchodě se nachází saunový svět. Do parní a finské sauny se vchází přes vstupní prostor, kde jsou sprchy a velká fontána na pití.

Zatímco parní sauna je spíše „introvertní“ a má výhled na vstupní prostor s pitnou fontánou, finská sauna, v níž je mimochodem pořadí barev obrácené (modrá je nahoře), je koncipována více „extrovertně“ s otevřeným výhledem na okolní tajemné lesy.

Setkání, doteky, kouzla

Druhá budova, propojená s veřejně přístupnou společenskou budovou podzemní chodbou, má na rozdíl od svého protějšku tři podlaží. Je v něm umístěno 15 pokojů nového hotelu a rozdělení barevných světů se otočilo o 90 stupňů: to, co bylo horizontální, je nyní vertikální. Jedná se o záměrný psychologický efekt – celé tělo je ponořeno do příslušné barvy, což má celkově relaxační účinek.

Hotel nabízí tři typy pokojů, které se liší vybavením a velikostí. Pokoje junior o rozloze 35 m2 mají vstupní prostor a koupelnu s volně stojícím umyvadlem a otevřeným sprchovým koutem. Na ně navazuje obývací pokoj s pracovním stolem, vlastním barem a sedací soupravou. Za ním se nachází ložnice, která volně přechází na terasu nebo balkon o rozloze 15 m2.

Myšlenka umístit postel na toto jedinečné místo v místnosti s panoramatickým výhledem vychází ze známého konceptu „postele v kukuřičném poli“. Pokoje v přízemí mají také soukromou vířivku na terase. Větší pokoje o rozloze 55 m2 mají navíc obývací pokoj se závěsnou manželskou postelí.

Z tohoto pokoje je nádherný panoramatický výhled na okolní kopcovitou krajinu na obou stranách. Dalším vrcholem v pravém slova smyslu je apartmán s galerií, jehož vnitřní schodiště vede do obývacího pokoje v patře, odkud se můžete kochat výhledem na oblohu skrze střešní okno.

Komplexní přístup

Co se týče barevného rozložení, v hotelových pokojích se nedělaly žádné kompromisy: přibližně třetina ploch je modrá, dvě třetiny jsou béžové. Právě na hranici mezi nimi se obě barvy dynamicky prolínají.

Lehký, částečně levitující lineární nábytek nachází inspiraci v architektuře budovy a je nekompromisně rozdělen na dvě barevné části v souladu s barevným konceptem. Stěny potažené látkou mají téměř dematerializovaný charakter – látka není primárně vnímána jako zeď.

„K výběru látek, dřeva a barev jsme přistupovali citlivě, aby spolu ladily a zároveň kontrastovaly,“ dodává Patrick Gürtler.

Do hry tak vstupuje další smysl: hmat. Nejasný pocit vzbuzuje zvědavost a láká na cestu za poznáním. Díky důmyslně inscenované proměnlivosti, vytvořené důsledným lineárním střetem dvou záměrně zvolených barev, nabízí noa* hostům možnost jedinečného prostorového zážitku, který pravděpodobně zdaleka přesahuje vše, co dosud zažili.