Jedinečný hotel v sýpce

Na konci 18. století vznikla ve Velkých Pavlovicích tzv. kontribuční sýpka, ve které se shromažďovaly zásoby pro neúrodná léta. Monumentální čtyřpodlažní budova s osovou tektonikou fasád, traktovanými kordonovými římsami a mohutnými nárožními pilastry je přirozenou dominantou obce, její postupné chátrání ale v roce 2005 definitivně ukončil požár. Nakonec se unikátní stavba proměnila díky osvícenému investorovi v jedinečný hotel.

Velkorysá pavlovická sýpka z doby vlády Josefa II. je pro své urbanistické a architektonické kvality jednou z nejvýznamnějších hmotných památek hospodářských dějin regionu. Čtyřpodlažní budova má přízemí zaklenuté nízkou křížovou klenbou ve dvoutraktu nesenou kamennými sloupy.

Další dvě patra mají dřevěné trámové stropy, vynášené ve druhém podlaží kamennými a zděnými sloupy. Ve třetím podlaží stropy vynáší mohutné vyřezávané sloupy ze dřeva. Čtvrté podlaží je podkrovní.

Všechna patra sýpky byla původně otevřeným prostorem pro skladování obilí, s malými větracími okénky v silných obvodových stěnách, bez technického vybavení a výtahu. Jednotlivá podlaží spojovalo původně mohutné dřevěné schodiště.

Malá okna s kamenným ostěním byla bez výplně, aby mohl do uskladněného obilí pronikat vítr a zrnka se tak přirozeným způsobem vysoušela. Původní dřevěný krov shořel a byl v 90. letech minulého století nahrazen novým, včetně pálené keramické krytiny.

Hledání nového účelu

Stavba je díky své velikosti a umístění v těžišti obce přirozenou dominantou Velkých Pavlovic, při hledání nového využití se proto nabízela významná společenská funkce, která by hodnoty této cenné budovy přiblížila i místním.

Naštěstí barokní budova nalezla osvíceného investora, který se odmítl smířit s další degenerací stavby a zahájil proces její záchrany konverzí sýpky na hotel s restaurací a konferenčním sálem.

Celý proces projektování byl od počátku prováděn ve spolupráci s Národním památkovým ústavem. Záměrem bylo co nejvíce zachovat a respektovat původní urbanistický i prostorový koncept kulturní památky. Architektonická hodnota fasád hospodářské stavby měla být zachována.

Dispozice

Přízemí budovy je v co největší míře otevřeno, aby byla zřejmá velkorysost zaklenutí celého prostoru. Nachází se zde vstupní hala, restaurace se zázemím kuchyně, dva konferenční sály a příslušenství.

Prosklené stěny se subtilními kovanými rámy, jež oddělují jednotlivé provozy, umožňují přehlédnutí téměř celého prostoru přízemí. Interiérové prvky spojené se stavbou – osvětlení, objekt recepce a baru, mobiliář, to vše je podřízeno pokračujícímu prostoru.

V dalších patrech se nachází čtyřicet dva hotelových pokojů v různých kategoriích, z toho čtyři apartmány, klubový salonek a kancelář správy provozu. Vestavba dispozic je lehká montovaná, provedená tak, aby neporušila původní nosné konstrukce.

Prostorné hotelové pokoje mají prkenné podlahy, robustní dřevěné dveře a vestavěný nábytek. Původní malá okna si ponechala kamenné ostění.

Z důvodu větší potřeby denního osvětlení jsou zvětšena proskleným parapetem ve venkovním líci stěny. Z interiéru tak vzniká dojem arkýře, v exteriéru sklo se sítotiskem splývá s fasádou. Koupelny jsou ve světlém nebo tmavém velkoplošném obkladu imitace kamene.

Staré a nové

Konverze stavby spočívala v očištění stavby od pozdějších nánosů a restaurátorské záchraně původních stavebních prvků.

Všechny hodnotné kamenné pískovcové části – sokl, dříky a hlavice sloupů, ostění oken – byly zachovány, opraveny, případně odborně doplněny, stejně jako dřevěné nosné konstrukce – sloupy a stropy. Konstrukce krovu včetně krytiny byly nahrazeny a střecha doplněna o světlíky a vrcholový světlík.

Původní poškozené masivní dřevěné schodiště bylo nahrazeno novým a v jeho blízkosti byl vystavěn osobní výtah. Všechny historické prvky byly zachovány v originálním provedení a nové, vycházející z potřeby současného provozu, byly navrženy v odlišném minimalistickém soudobém provedení, aby byly jasně odlišitelné.

Na fasádě se tak objevuje novotvar grafitového tubusu únikového schodiště, které vzniklo z potřeby požární ochrany hotelových pokojů. V podobném designu je i vestavěný výtah, požární dveře, dělicí prosklené stěny atd. Hlavní vstup do objektu se nachází v místě původního.

Historické dveře se nedochovaly. Ostění včetně dveří je designováno novodobě jako vstup do společenské stavby. Dveře únikového východu se zachovaly a byly repasovány v jejich původní podobě jako dřevěné s kovaným oplechováním v grafitové úpravě.

Vápenné štukové omítky zděných konstrukcí byly v maximální možné míře zachovány a propojeny s tradičně provedenými novými s rukodělnou plasticitou a zpracováním detailů hřbetů kleneb. Všechny klempířské výrobky jsou měděné, okna dubová a stavba se tak odkazuje na tradiční, věkem prověřené materiály.

Interiérové řešení

Výtvarný koncept interiéru spočívá ve vnímání kvalit původní sýpky a respektu ke stávající stavbě. Architekti se rozhodli novými prvky a povrchy nekonkurovat stávajícím, ale podpořit jejich vyznění kontrastem se současnými stavebními a technickými možnostmi a designem.

Pískovcová dlažba na podlaze přízemí byla nahrazena novou, ve stejné barevnosti a struktuře. Podlahy v hotelových patrech jsou prkenné dubové, dveře a vestavěný nábytek z masivního dubu a dýhy.
Pokud to bylo možné, dali architekti ve vybavení interiérů přednost českým designům a značkám.

Podoba světelných objektů v pokojích je metaforou odkazující na historickou událost požáru. Jejich výroba je inspirována japonskou metodou opracování dřeva yakisugi – v tomto případě se horké sklo leje do dřevěného kopyta.

Starý dům, nové technologie

Hotel je vytápěn tepelným čerpadlem s hlubinnými vrty, chová se šetrně k životnímu prostředí a úsporně k nákladům na jeho provoz. Provoz hotelu klade na objekt technologické nároky.

Z důvodu zachování jedinečnosti historické stavby a minimálních zásahů do původních konstrukcí jsme navrhli samostatně stojící budovu technického zázemí, zapuštěnou do terénu vedle sýpky.

Nacházejí se v ní strojovny vzduchotechniky a sklady. Její svažitá střecha je pojata jako sad velkopavlovických meruněk. Stavby společně tvoří areál, který je v exteriéru vymezen upravenými veřejnými plochami osázenými platany, katalpami a doplněn fontánou a letní zahrádkou restaurace.

Vesnice se nachází v aktivní folklorní oblasti, stále v ní žijí řemeslníci a výrobci krojů používající tradiční postupy. Batikované modré obrazy mají volnou předlohu v pracovní vinařské zástěře. Také tradiční výšivky a tisky na textilu budou postupně doplňovat interiér o bohatství lokální kultury.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 1/2020.