Krystal uprostřed Šanghaje

4. července 2012

Partneři sekce:

Jelikož obliba skla v architektuře roste, výrobci intenzivně pracují na technických inovacích i estetických kvalitách skla a skleněných fasádních systémů. Integrují fotovoltaiku, experimentují s mírou transparentnosti, vylepšují odolnost i bezpečnost a vycházejí vstříc odvážným nápadům architektů. Jako například v Šanghaji.

V angličtině se vžil termín faceted glass, který označuje umělecké užití skla v architektuře, především na fasádě. Skleněné plochy poskládané k sobě v různých úhlech mohou tvořit barevnou vitráž i strukturu podobnou křídlům vážky. V čínské Šanghaji vyrostla stavba podobná broušené váze, opracovanému drahokamu nebo také burskému oříšku, jak se jí přezdívá. Stavba je součástí rozsáhlého projektu mezinárodního terminálu vyhlídkových lodí postaveného podle velkorysého návrhu britsko-asijské kanceláře SPARCH Architects.

Příklady z různých koutů světa
Fasáda poskládaná z různě velkých skleněných desek dokáže stavbu proměnit v umělecké dílo. Příkladem může být třeba stavba koncertního sálu a konferenčního centra v islandském Reykjavíku od kanceláře Henning Larsen Architects, dokončená v loňském roce (psali jsme o ní v ASB 3/2012). Na návrhu fasády spolupracovali s dánsko-islandským umělcem Olafurem Eliassonem, který ve své tvorbě často pracuje s architekturou a proměnlivostí jejího vnímání lidmi. Skleněný plášť připomíná jemnou strukturu známou z živočišné říše i – jak říká umělec – vykrystalizované sloupce čediče, které jsou pro Island typické. Proměnlivá barevnost skel, závislá na počasí a světelných podmínkách a jejich poskládání v různých úhlech, navíc vytváří kaleidoskopické odrazy města a pozoruhodné islandské krajiny.

Dalším příkladem je budova Investiční banky v Lucembursku od německých Ingenhoven Architects, přístavba na londýnské Oxford Street od Future Systems nebo budova nového sídla ministerstva zdravotnictví ve španělském Bilbau ve tvaru krystalu od Coll-Barreu Architects. Obě tyto budovy mají dvojitou fasádu, která navíc kromě efektního vzhledu zajišťuje nejen tepelnou, ale i akustickou izolaci.

Galerie v Šanghaji má fasádu z trojúhelníků, poskládaných z několika různobarevných skel jako vitráž, upevněných ve speciální hliníkové konstrukci. Fasáda tak vlastně slouží jako ochranná geometrická membrána velkých otevřených prostorů uvnitř.

Vstupní brána do Šanghaje
Šanghaj se rozprostírá podél řeky Chuang-pchu a oblast kolem jejího ústí do Východočínského moře je mezi developery jednou z nejžádanějších částí, která láká investory k realizacím odvážných projektů už poměrně dlouho. Na západním břehu je historické jádro města, zatímco na protějším břehu se nachází hypermoderní čtvrť.

Slavná promenáda Bund, nábřeží lemované výškovými budovami z počátku minulého století, v nichž sídlí nadnárodní firmy, banky a hotely, dala vzniknout pojmenování Šanghaje coby Perly východu. Dnes je Bund památkově chráněna a další výstavba mrakodrapů je zde již zakázána. Nový terminál mezinárodních společností luxusních výletních lodí svou architekturou i polohou na promenádu navazuje.

Šanghajský přístav je především vstupní branou pro návštěvníky z celého světa. Mohou zde kotvit až tři obří zaoceánské parníky a ročně tudy projde více než 1,5 milionu cestujících. Terminál měl svou velikostí těmto číslům odpovídat. Město však nechtělo oblast zastavit a ponechat ji bez zóny pro relaxaci. Když se začalo o výstavbě terminálu na pozemcích navazujících na Bund uvažovat, jednou z podmínek bylo zachování padesáti procent této vymezené plochy pro vybudování veřejně přístupného parku. Proto bylo navrženo i dostatek prostorů pod úrovní terénu.

Územní plán pro tuto oblast vytvořila v roce 2004 kancelář Alsop design (v roce 2009 přejmenovaná na SPARCH) na základě vyhrané soutěže a postupně rozpracovala jednotlivé části projektu.

–>–>
Skleněná skládanka v hliníkové šabloně
Projekt šanghajského přístavu a terminálu mezinárodních výletních lodí zahrnuje několik samostatně stojících budov, které vizuálně propojuje podoba pláště: rafinovaná prosklená fasáda a impresivní barevnost.
Kromě řady kancelářských budov postavených podél nábřeží tvoří komplex ještě druhá řada budov – pavilon určený pro různé události, restaurace, mediální zahrada a galerie, zvaná také Burák, který svým tvarem připomíná. Je sice svými rozměry menší než stavby okolní, ale je nepřehlédnutelná díky své neobyčejné trojdimenzionální fasádě.

Rozměrné trojúhelníkové části složené z různě barevných skleněných panelů dodávají budově podobu uměleckého díla, exponátu uvnitř galerie. Celoskleněná fasáda navíc vytváří uvnitř budovy grandiózní prostory a také umožňuje působivé výhledy z interiéru na město a do parku.

Neobvyklou fasádu a její speciální konstrukci sestavenou z profilů Schüco včetně zastřešení vyvinuli na míru tomuto konkrétnímu projektu inženýři ze společnosti RFR (kteří navrhovali také prosklenou fasádu a zastřešení pražských budov Danube house (2003) a Nile house (2005) v Karlíně od ateliéru Kohn Pedersen Fox Associates). Jako materiál, do kterého se vkládaly jednotlivé skleněné díly, byl zvolen hliník, protože je lehký a odolný. Díky tomu mohla být vytvořena konstrukce s velkým rozponem při zachování co největší míry prefabrikace a maximální flexibility ve spojích. Při realizaci fasády byla použita konstrukce bez propojení s existujícím fasádním systémem. Inženýři se však potýkali s velkou vertikální deformační silou a horizontálními posuvy stropů, způsobenými velmi složitou geometrií. Důležitý byl také požadavek na otevíratelnost prosklených tabulí ve všech sklonech a důraz byl kladen i na bezpečnostní opatření proti případným následkům zemětřesení. V Číně se tento trojdimenzionální koncept fasády použil vůbec poprvé a stal se jednou z nejvýraznějších současných staveb nejlidnatějšího města Číny a největšího přístavu světa.