Modernizace bývalé tiskárny na hostel

Hostel CMYK vyjadřuje již ve svém názvu nápaditě hlavní linku myšlenek a inspirace, z nichž vycházeli autoři rekonstrukce již nevyužívaného průmyslového objektu bývalé ústecké tiskárny. A současně odkazuje hravě i s pokorou na minulost stavby – její otisky nachází návštěvník takřka na každém kroku ať již jako dekoraci či připomínku předchozí existence.

Budovu „Aussiger Druckerei“ postavil v roce 1936 architekt Ernst Richter pro svého tchána, továrníka Ferdinanda Maresche. Ústí nad Labem není právě ideálním příkladem propojování stávající a nově vznikající zástavby, relativně celistvá historická stavební struktura, jíž je objekt bývalé tiskárny součástí, zde tedy zůstala zachována možná jen souhrou příznivých náhod.

Mohutný blok budovy krajského úřadu – dřívějšího KV KSČ architektů Rudolfa Bergra a Míti Hejduka z roku 1985 v těsné blízkosti je naléhavou připomínkou existenční nejistoty. Obzvlášť v těchto končinách. Investor oslovil pro vypracování návrhu modernizace objektu bývalé tiskárny architektonické studio 3+1 architekti a byla to šťastná volba.

„Výchozí situace byla neobvyklou příležitostí pokusit se oživit kvalitní, nedeformovaný dům v centru města,“ vysvětluje Pavel Plánička, „navíc s řídce vídanou snahou stavebníka o vědomou návaznost i starostí o kvalitu domu a jeho okolí, potažmo města.“

Písmo, barvy, obrazy…

Dům byl postaven jako tiskárna a převážnou část svého dosavadního života tomuto účelu také sloužil. Dispozice proto stále nesly v moderní železobetonové skeletové konstrukci s minimem nosných prvků uspořádání praktické pro umístění velkých tiskařských strojů a současně prostorovou variabilitu.

„Při hledání směru a smyslu rekonstrukce se k nám neodbytně vracely místní historické souvislosti, motivy a anomálie,“ pokračuje Pavel Plánička. „Od počátku se zdál jednoduše se nabízejícím motivem tisk. Ten se spolu s texty a obrazy stal základním kořenem proměny domu. Zároveň jsou tyto atributy pro nás klíčem k budoucímu provozu, neboť dají interiéru identitu, vizualitu, čitelnost, jasnost, zapamatovatelnost…“

Font pro čtyři podlaží

Primární pro vznikající návrh byl výběr takového fontu, který by celý záměr doprovodil odpovídajícím způsobem.

V souladu s architektonickým stylem budovy a dobou jejího vzniku zvolili architekti písmo FUTURA autora Paula Rennera z roku 1927, jež svou modernisticky jednoduchou geometričností vhodně odpovídá stavbě a její původní funkci, a současně je ideální i pro budoucí předpokládané využití jako logotyp, vizuální styl, navigace, propagace a podobně.

„V úvahách, jak návrhem tematizovat tisk, jsme se od původně zamýšlených černobílých verzí posunuli k současným barevným modelům. Konkrétně CMYK složený ze čtyř barev se nám dobře strukturálně hodí ke čtyřem podlažím domu: Cyan – přízemí, Magenta – 1. NP, Yellow – 2. NP, Key – střecha. Barevnost je též dobře použitelná k orientaci v celé stavbě.“

Názor architektů:

Původní tiskárna byla v době svého vzniku součástí historické, lehce romanticky malebné struktury města, dnes známé jen z pohlednic, aby byla vzápětí bezprostředním sousedem a svědkem brutálního plošného bourání hnaného naivně destruktivní představou, že všechno začne nanovo a lépe.

Z těchto zdrojů vznikly tři tematické okruhy – tisk – přízemí, původní historický kontext – 1. NP, bourání – 2. NP. Obrazy, barevnost a text fungují jako navigační prvky, definují přítomnou identitu domu a vrstevnatě propojují jeho minulost se současností a očekávanou budoucností.