Brutalistní budova pražského hotelu InterContinental a jeho blízké okolí se po 47 letech dočká kompletní rekonstrukce a přestavby. Investorem projektu je česká společnost WIC Prague a.s. vlastnící hotel a přilehlé pozemky, jejími majiteli jsou Oldřich Šlemr, Pavel Baudiš a Eduard Kučera. Architektonické řešení pochází z dílny studia TAK Architects, projekt realizuje společnost Metrostav a.s. Rekonstrukce se již rozběhla a její dokončení je naplánováno na prosinec 2022.
Restaurace Gran Fierro slaví narozeniny shodně se studiem Formafatal, vznikla taktéž v roce 2015 a projekt a realizace jejího interiéru ve Voršilské ulici v centru Prahy byly tedy jednou z prvních zakázek tohoto studia.
Tři kopule nesměle se vynořující mezi korunami stromů – to je nový koncept celoročního turistického ubytování nabízející kombinaci pohodlí a blízkosti kanadské přírody.
Průnik starého s novým začíná v jádru v interiéru. Nosné stěny podpírají masivní ocelové nosníky, které jsou v interiéru záměrně přiznané. Prostor v hlavní části nad barem je otevřený až do krovu. Přiznané konstrukční prvky se odkrývají v celé své kráse, podtrhnuté dostatkem světla.
Otázku, jak revitalizovat objekty průmyslového dědictví a najít pro ně dlouhodobě udržitelné využití, není snadné zodpovědět. V Amsterdamu dokázali najít novou funkci pro mostní domky vystavěné u vodních kanálů a přeměnit je v unikátní hotelové apartmá.
Když byl v roce 1856 v Barceloně založen Moritzův pivovar, šlo o první podnik svého druhu. Pivo se zde vařilo ve velkém se znalostí pivovárečného řemesla a náležité péče. Tak tomu bylo až do roku 1978, kdy byl provoz pivovaru uzavřen.
Nad pláží Hermosa, nedaleko kostarického městečka Uvita, se v prudkém svahu džungle ukrývá resort Art Villas. Přáním majitele bylo vytvořit místo, kde návštěvníci zapomenou na každodenní starosti, splynou s okolní přírodou, pročistí svou mysl a nechají se hýčkat luxusem a zážitky.
V téhle „chatičce“ by chtěl prázdniny nebo alespoň víkend strávit snad každý.
Hostel CMYK vyjadřuje již ve svém názvu nápaditě hlavní linku myšlenek a inspirace, z nichž vycházeli autoři rekonstrukce již nevyužívaného průmyslového objektu bývalé ústecké tiskárny. A současně odkazuje hravě i s pokorou na minulost stavby – její otisky nachází návštěvník takřka na každém kroku ať již jako dekoraci či připomínku předchozí existence.
Alpy stojí za návštěvu v létě i v zimě, čas zde mohou smysluplně strávit milovníci turistiky, cyklistiky či lyžařských sportů při takzvaném aktivním odpočinku, ale případně i ti, kterým stačí ke štěstí pohled na mohutné velehorské štíty z lehátka na terase chaty.
V roce 1888 postavil Spolek německých turistů na Královce v Jizerských horách dřevěnou rozhlednu, tu ale ani ne po dvaceti letech provozu strhl vítr. Roku 1907 byla původní stavba nahrazena dnešní kamennou rozhlednou. Unikátní je v tom, že na jejím vrcholu je usazen domek se sedlovou střechou. Dnes areál funguje jako hotel a místo rodinné rekreace.
Holandský ateliér concrete se ujal návrhu hotelu Andaz v Mnichově. Nová budova odráží kulturu a tradice svého okolí, vytváří podnětnou a inspirativní atmosféru, v níž se hosté i místní obyvatelé mohou cítit jako doma.
Na konci 18. století vznikla ve Velkých Pavlovicích tzv. kontribuční sýpka, ve které se shromažďovaly zásoby pro neúrodná léta. Monumentální čtyřpodlažní budova s osovou tektonikou fasád, traktovanými kordonovými římsami a mohutnými nárožními pilastry je přirozenou dominantou obce, její postupné chátrání ale v roce 2005 definitivně ukončil požár. Nakonec se unikátní stavba proměnila díky osvícenému investorovi v jedinečný hotel.
Úzká budova hotelu v brněnské České ulici je jedním ze symbolů meziválečné avantgardy. Funkcionalistický hotel od Bohuslava Fuchse se musel vypořádat s pouhých 8 metrů širokou parcelou, nepochopením, se kterým se dobová veřejnost dívala na strohou fasádu, a především s ranami, které přineslo turbulentní 20. století.
Hotely jsou zvláštní místa. Většina turistů, když komentuje své důvody k návštěvě nových a nových míst, uvádí mezi svými důvody touhu poznat jiné kultury, odlišnou architekturu a krajinu. Přesto v místech, kde po zkoumání exotiky v noci uléháme, očekáváme jistou generickou „známost“ a zaměnitelnost, která nám vrátí vnitřní klid. Je ale tento nudný, na celém světě stejný hotelový design nezbytný? Neztrácí se tím genius loci navštívených míst?
