Restaurace v areálu kláštera sází na barokní romanci

Také si někdy při procházce městem říkáte, co kdyby zdi starých domů uměly vyprávět příběhy? V případě restaurace Baroque – U Tří růží se tak už děje, stačí jen přijít a naslouchat jim. Minulost tu rezonuje celým projektem, který si zakládá na postupné revitalizaci areálu broumovského kláštera.

Nebojte, s úplnou pietou tu našlapovat nemusíte. Byť se tu řeholní řád sv. Benedikta zabydlel už v 14. století, zrovna v této části rozlehlého areálu bylo vždy spíše živo. Počínaje 17. stoletím tu totiž začal fungovat vyhlášený hostinec, který dodával místu velmi příjemně světský rozměr.

I ten však byl pro svůj ryze barokní charakter po zásluze hoden památkové ochrany a je jako nedílná součást komplexu kláštera už po šestadvacet let zařazen mezi Národní kulturní památky České republiky. Co z toho plyne?

Že když Agentura pro rozvoj Broumovska plánovala další fázi stavebních úprav objekt zpřístupňujících širší veřejnosti, museli si tu architekti při zpracování veškerých návrhů počínat opravdu velmi, velmi citlivě.

Před léty se zapomínalo, teď se oživuje

Naštěstí jsou architekti z ateliéru ADR (Aleš Lapka a Petr Kolář, ve spolupráci s Annou Matouškovou) v Broumově jako doma a během předchozích úprav klášterních zahrad, kulturního objektu, informačního centra a kavárny opakovaně ukázali, že své práci dobře rozumí – byť jim každá zdejší zakázka připravila nelehkou výzvu.

Standardně se od nich očekává, že všechna výsledná řešení budou korespondovat s plány investorů, s vysokou funkčností a využitelností místa, s požadavky dozírajících památkářů. Ale také že stavební opatření budou provedena ve shodě a návaznosti s tím, co tu prve vytvořili barokní mistři Kryštof a Kilián Ignác Dietzenhoferovi. A to snadné jistě není. Proto i k projektu revitalizace další části areálu, Růžového dvora a vlastního návrhu restaurace U Tří růží, přistoupili s důslednou rozvážností profesionálů.

Jaký byl protentokrát ten nejtěžší úkol? „V celkové náročnosti jednoznačně vedl optimalizovaný návrh funkčního rozdělení, které by respektovalo původní konstrukce, a přitom uspokojilo požadavky památkářů na maximální zachování autenticity dochovaných, historicky cenných prvků,“ popisují architekti.

Nicméně ani chvályhodná snaha navázat citlivým přístupem na dílo stavitelů nemusí jít vždy v souladu s provozním záměrem. A jak taktně architekti upozorňují, komplikujícím faktorem tu byla i historická souslednost minulého století, která se na objektu podepsala zchátráním, a rovněž sérií nevhodných stavebních úprav. „Které jsou pro přístup minulého režimu k národnímu kulturnímu bohatství bohužel typické,“ dodávají architekti. Bylo tedy zapotřebí hledat pod balastním nánosem to hodnotné.

Restaurace i recyklace

Než se ale nořit do nedávné minulosti, která se do objektu nehezky propsala, co je tu k vidění dnes? Restaurace je ve své podstatě stejně přístupná (z ulice), jako byl původní hostinec. Po vstupu vás uvítá trojice křížového klenboví a šachovnicová podlaha, navazující na samostatně stojící sál s centrálním pilířem.

Majestátnost zámku i vznešenost panského sídla je přitom podchycena velmi civilní formou uživatelsky snadno přístupného prostoru, jež se orientuje koridorem hlavní chodby od venkovní zahrádky přes hygienické zázemí po kuchyň. Samotnému interiéru výrazně dominují ladné křivky původních klenutých konstrukcí a své udělala i stylová recyklace. Například?

„Koncept složení materiálu pro interiér se odvíjel od možnosti repasování původní prkenné podlahy a jejímu dalšímu využití například pro obklad barových pultů,“ prozrazují architekti. Staré se sem tedy vrátilo alespoň v této formě. Jinak ale ducha místa zdařile uchovávají odhalené vrstvy někdejších omítek, z nichž dýchá historie.

Právě tady pocítíte její závan nejsilněji. A přitom můžete skrz tradiční strukturované zasklení s tabulkovým členěním nahlížet až do kuchyně. Tím prvním chodem, kterým tu můžete potěšit své srdce a mysl, je zdařilá přehlídka renovovaných prvků. Od špaletových oken, kazetových výplní dveří, s nimiž pomohli lokální řemeslníci, až po masivní kamna. Prostor vyplňují, ale nepřesycují.

Místnosti hrají v neutrálních barevných tónech, k čemuž zdařile přizvukuje nenápadné, ale solidní dubové dřevo lavic a stolů. Výzdoba je spíše střídmá, protože nemá odvádět pozornost od toho, co se bude brzy odehrávat na vašem talíři.