Víc než jen restaurace: Ostrov zeleně

Jedinečná restaurace, která chce kromě dobrého jídla nabízet svým návštěvníkům i mnohem více, vznikla v taiwanském městě Kaohsiung. Její jméno se odkazuje na příběhy o kouzelných ostrovech, kde může člověk klidně spočinout a načerpat energii na další každodenní boj.

Město Kaohsiung neoplývá zelení a většina jeho obyvatel bohužel nemá čas vydávat se příliš často na výlety do přírody za městem. Když dostal architekt Ken Lo zakázku na vytvoření další pobočky restauračního řetězce Tan Zuo Mali, rozhodl se vytvořit něco víc než jen restauraci. Chtěl postavit budovu prospěšnou pro celé město.

Kouzelný ostrov

Rozloha pozemku, který měl být pro projekt použit, byla 5950 m², architektovi se tak nabízela možnost vytvořit nejen prostor pro konzumaci, ale také pro relaxaci. Hlavním tématem se stala zeleň, a to nejen jako příjemná „příloha“ k nabízeným pokrmům, ale jako klíčový prvek zlepšující životní prostředí v Kaohsiungu.

Kromě analýz zkoumajících vhodný ekonomický model fungování restaurace a efektivitu obsluhy bylo tak velké množství energie věnováno udržitelnosti celého projektu v kontextu čtvrti i města jako celku.

V okolí restaurace je 250 stromů, které vytvářejí jedinečnou atmosféru pohádkového lesa a zároveň výrazným způsobem snižují efekt městského tepelného ostrova. V okolí nově rozvíjeného území chybělo noční osvětlení, proto jej bylo nutné nově vybudovat. Nasvícení tvoří z budovy výrazný orientační bod a dává vyniknout okolní zeleni.

Lepší prostředí

Kromě zmíněných stromů se v těsné blízkosti projektu nachází také 120 m dlouhý bazén, který ochlazuje rozpálené okolí v horných dnech a zároveň zrcadlí novostavbu a dotváří tak její architektonický výraz.

U hlavního vchodu byl přes bazén položen most, který zdůrazňuje výjimečnou atmosféru, kterou si návštěvníci mohou užít. Ekologické hledisko bylo zohledňováno i u použitých materiálů a technologií. Uhlíkovou stopu budovy snížil architekt využitím místních a recyklovaných materiálů.

Betonové vnější stěny vyžadují minimální ošetření povrchu, dekorace jídelny byly zjednodušeny na nutné minimum, které ale podtrhuje eleganci budovy.

Luxusem nemají být předměty v jídelně, luxusem je v této restauraci výhled do okolní komponované krajiny. Kde to bylo možné, byly jednotlivé prvky konstrukcí modularizovány, což umožňuje jejich případnou výměnu.

Vnitřní prostory jsou osvětleny přirozeným světlem z obvodu a z vnitřního atria, tzv. skleněného arboreta. Restaurace Green Isle je odpovědí na otázku, jak je možné skloubit environmentální udržitelnost s komerčním potenciálem restauračního prostoru a neslevit přitom z estetických hledisek.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 5/2019.