Kancelářské budovy v době cloudu

Symbolizují stále ještě sílu a tvář firem? Jakou roli hrají v urbanismu města? Co od nich očekávají uživatelé?

Různé typy budov budí v pozorovateli rozmanité emoce. Veřejné stavby při transparentním způsobu vzniku (zadání, výběr projektanta i stavitele) tvoří základní pozitivní kostru města. Bytové domy jsou vnímány osobně a intimně. Snad ale nejhůře na tom jsou budovy administrativní. Často se v názoru na ně spojují mediální obrazy byrokracie a nadnárodních korporací. Skutečný obraz administrativních budov je přitom mnohem komplikovanější. Navíc, stejně jako celá společnost, procházejí intenzivní proměnou. Ta je způsobená zejména změnou práce v informační společnosti. Pokud se někdo ptá po osudu knihoven v čase elektronických knih, měl by se stejně pozastavit nad smyslem administrativních budov v době cloud computingu. Přitom v obou případech je odpověď podobná. U většiny lidí a v mnoha situacích je přímá komunikace a jasně definované prostředí součástí dobrého života.

„Pokud se někdo ptá po osudu knihoven v čase elektronických knih, měl by se stejně pozastavit nad smyslem administrativních budov v době cloud computingu.“

Zlatý Anděl od Jeana Nouvela   
Foto: Wikimedia/che

Dům jako symbol firmy
Administrativní budovy byly po převážnou část své existence vnímány jako symboly firem. Měly symbolizovat sílu organizace a jistotu zaměstnanců. Ještě z nedávné doby tak známe významné budovy podle jmen firem (BMW v Mnichově, Hongkong Bank nebo PAN-AM v New Yorku). Taková představa v soudobém světě, který z části existuje i na síti, mizí. Korporace existují spíše v reklamním prostředí než ve fyzickém světě. Stále více budov je již pouze nájemných s módními názvy, které mají budovu s měnícím se obsahem v prostředí ukotvit. Většinou marně. Pozoruhodné je, že jak se toto pole jasné identifikace vyklidilo, stává se pro ty nejprogresivnější čím dál tím zajímavějším. Příkladem je nedávno prezentovaný futuristický návrh sídla firmy Apple. V českém prostředí je takovou výjimkou usilující o své sídlo jako symbol Metrostav, který to dokonce provedl opakovaně a na první lokalitu v Praze v Karlíně vypsal otevřenou architektonickou soutěž (vítězové Václav Králíček, Emil Přikryl, Břetislav Lukeš, Zdeněk Korch). Chvályhodné je, že Metrostav, na rozdíl od „marťanského“ přístupu Apple, vždy usiloval o typicky evropské zapojení své budovy do městského kontextu.Podle mého soudu je takový přístup, který prostředí nechce dominovat, neboť to je úlohou budov veřejných, ale zároveň usiluje o posílení svého okolí, velmi potřebný. Podobně silný přístup nalezneme u budovy ING na smíchovském Andělu od Jeana Nouvela. Výborným příkladem je také nedávno postavená budova Unilever v Hamburgu podle projektu Güntera Behnishe (viz ASB 2/2010, pozn. red.), která nejenže vytváří příjemné okolí s veřejným prostorem a nábřežní promenádou, ale umožňuje veřejnosti i užívání přízemí včetně kavárny a restaurace. Ostatně samozřejmost, s jakou jsou v Německu otevřené firemní kantýny pro nefiremní uživatele, nedávno překvapila redaktory BBC.

Vztah k místu
U administrativních budov se totiž mnohdy ještě více než jejich unifikovanost kritizuje jejich slučování do monofunkčních zón. Tedy totéž, co vnímáme negativně u panelových sídlišť. Historicky přitom takové dělení neexistovalo a administrativa stejně jako továrny (u nich bohužel s problémy hygieny) mnohdy prorůstala organismem města. Pozoruhodný je proto evropský trend renovací a rekonverzí starých i administrativních budov, který jde ruku v ruce se snahou po vstřícnosti k životnímu prostředí. Vynikajícím českým příkladem je konverze trafostanice v pražské Jindřišské ulici (Ladislav Lábus). Řada administrativních budov z 60. a 70. let minulého století v České republice přitom již prošla nebo projde rekonstrukcí, které byly ne vždy zdařilé (budova podniku Vodní stavby v Holešovicích od Karla Filsaka). Určitě by stálo za to napodobit nedávno vydanou publikaci Kotvy máje o obchodních domech z této doby a připravit podobnou o budovách administrativních.

Budova Unilever v Hamburgu od Güntera Behnishe   
Foto: Adam Mørk

Role prostředí
Vedle výrazu a zapojení do struktury místa je nepochybně pro samotnou funkci ­administrativní budovy zásadní její vnitřní uspořádání. Díky rychlým proměnám samotné práce vzrůstá nárok na flexibilitu. Dříve vyvinuté typy uspořádání, které výborně shrnul německý časopis Detail 9/2011 (buňkové, skupinové, kombi-office, business club, open-space a reverzibilní), se tak často kombinují v rámci jediné budovy. V českém konzervativním prostředí jsou takové změny vnímány často s nevolí. Ono je také těžké najít větší kontrast, než je mezi chodbou plnou neprůhledných dveří Generálního štábu Armády České republiky z roku 1935 (Antonín ­Engel) a otevřeným prostředím nové centrály ČSOB (Josef Pleskot). Nepochybně je vždy nutné zvažovat vhodnost toho či onoho prostředí podle provozované činnosti, nicméně jednoduché odsouzení, kterým prostředí v ČSOB počastoval v seriá­lu České televize ProStory významný český ekonom Pavel Kohout, svědčí o typickém nezájmu o hlubší vhled u uživatelů. U ČSOB je přitom důležité vyzdvihnout zejména velkorysé zapojení zeleně do celého konceptu budovy.

Centrála ČSOB od Josefa Pleskota   
Foto: Archiv ČSOB

Závěr
V dnešní době, kdy je část administrativních ploch nepronajatá, se zvyšuje nárok uživatele na kvalitu pracovního prostředí. Úkolem architekta je pak vysvětlit a připravit kvalitní prostředí v celé šíři. Tedy ve všech zmíněných aspektech: propojení s místem, výraz a vnitřní prostředí. Naše města i investované peníze za pečlivý přístup určitě stojí.

Petr Lešek

Autor je architekt ze studia Projektil architekti.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

–>–>