Karlínské vzpomínky na Amazonku

21. května 2010

Partneři sekce:

Rohanské nábřeží v pražském Karlíně se proměňuje v zónu kvalitní současné architektury; rostou tu postupně administrativní i obytné komplexy. Zatím posledním článkem plánované stavebnice je Amazon Court – administrativní centrum s výrazným lichoběžníkovým rastrem na vnější fasádě a barvami amazonského pralesa uvnitř v grandiózním atriu protknutém několika mosty. Amazonii tu připomínají nejen barvy, ale také květiny, rafinované vodní plochy, zurčení tekoucích pramínků i environmentálně šetrné řešení. Autorem projektu je dánská architektonická kancelář Schmidt Hammer Lassen Architects.

Amazon Court je třetí kancelářskou budovou projektu River City Prague, který rozšiřuje čtvrť Karlín k vltavskému břehu. Navazuje tak nejen svým jménem řeky Amazonky na dva předchozí projekty pojmenované po velkých řekách – Dunaji (Danube House od ateliérů KPF a ADNS) a Nilu (Nile House od KPF). Tvoří ho jakási skládačka různě řešených jednotlivých vrstev – pater lemujících poměrně velké vnitřní atrium fungující jako veřejný prostor. Tato esteticky výrazná budova využívá současných technologií k dosažení nízké energetické náročnosti i nových materiálů. Je například první budovou u nás, která má střešní konstrukci z foliového materiálu ETFE.

Superkonstrukce z mostů
Za fasádou tvořenou lichoběžníkovými tvary kombinujícími sklo a bílé granitové dílce, které formují nezaměnitelnou identitu stavby, je skrytý rafinovaný konstrukční systém. Dvě budovy jsou propojeny několika mosty – také s kancelářskými prostory. Hmota stavby je ucelena prosklenými štítovými stěnami. Jednou na nábřežní severozápadní straně, druhou na jihovýchodní, směřující ke Karlínskému náměstí.

Základní konstrukční systém stavby je tvořen superkonstrukcí z mostů modulové šířky 7,5 metru rozpínajících se mezi východním a západním kancelářským křídlem přes atrium. Hlavní nosná konstrukce je navržena ze železobetonu. Exponované sloupy jsou hlavně v místech připojení velkých ocelových konstrukcí mostů železobetonové s tuhou výztuží z ocelových válcovaných nebo svařovaných profilů.

Ocelová konstrukce tvoří také nosnou konstrukci zastřešení atria. Jedná se o nosníky podporované lanovými táhly uložené šikmo napříč atriem. Mezi táhly a nosníky jsou vzpěry ve tvaru písmene V. Střecha je lemována svařovaným ocelovým rámem. Další ocelovou konstrukci tvoří nosná konstrukce prosklených štítů atria. Jedná se o rošt zavěšený na konstrukci vnějších mostů.

Pružný půdorys
Superkonstrukce umožňuje vytvořit při úsporném půdorysu otevřené, flexibilní a efektivní plochy s optimálními světelnými podmínkami. „Žádné patro není úplně stejné,“ říká Petr Žalský a ukazuje půdorysy jednotlivých podlaží, které se liší velikostí i tvarem.

Každé ze sedmi podlaží má tedy odlišnou velikost a lze v nich libovolně transformovat kancelářské prostory do podoby jednoho otevřeného prostoru či jednotlivých, jakkoli velkých kanceláří. Kanceláře volně přecházejí i do spojujících ocelových mostů. „Nájemcům je maximálně usnadněna vnitřní vestavba, jelikož je zde použitý beton bez zavěšených podhledů. Nájemníci tedy nemusejí v případě vestavby rozebírat podhledy, předělávat fancoilové jednotky a zase je sestavovat – ušetří čas i finance,“ vysvětluje výhody betonových stropů manažer.

Střední části, které jsou méně osvětleny denním světlem, využili architekti v koncepci pro pomocné prostory, jako jsou schodiště, toalety, místa pro kopírky či jako nábytkové kóje v rámci velkoprostorové kanceláře. Takovéto kompaktní uspořádání zároveň minimalizuje tepelné ztráty budovy, umožňuje těsný vizuální kontakt s prostředím atria a poskytuje výhled k řece co největšímu počtu uživatelů. Vertikální šachty pro vedení technických zařízení jsou umístěny vedle jader.

Propustí sluneční paprsky
Svůj název tato administrativní budova získala odvozením od koncepce skutečného dvora. Dvě samostatné železobetonové budovy propojuje deset ocelových mostů tak, že uvnitř vznikl poměrně velký dvůr či přesněji atrium zastřešené polštáři z fólie z ETFE (etylen-tetrafluoretylen).

Tato technologie je známá například z Allianz Areny v Mnichově od švýcarské architektonické kanceláře Herzog & de Meuron či ze skleníků botanické zahrady Eden v anglickém Cornwallu od Grimshaw architects. „V České Republice byl tento materiál podobný tuhému igelitu použitý k zastřešení budovy vůbec poprvé,“ říká Petr Žalský, manažer společnosti Europolis, a dodává: „Mezi přednosti ETFE fólie patří pevnost a trvanlivost, lehkost umožňující překlenout velké rozpony, ale především propouští na rozdíl od skla UV záření.“ Zatímco škodlivá složka je odfiltrována, ty příznivé pro zdraví člověka i růst rostlin fólií prostoupí, a podporují tak růst atriové zeleně. Navíc působí jako čočka – rozptylují světlo. Pocit otevřeného dvora je tím ještě více podpořen.

„Zavětrování ztužující konstrukce zajišťují lanová táhla držící podpory nosníků. Tento systém nefungoval, dokud se to celé nesestavilo. Z tohoto pohledu byla stavba zastřešení náročná, nicméně zdařilá a nyní perfektně funkční,“ vzpomíná na obtíže při sestavování konstrukce zastřešení Petr Žalský. Polštáře z trojvrstvé ETFE fólie je dále nutno podle potřeby dofukovat. K tomuto účelu jsou na střeše nainstalovány jednotky regulující tlak mezi jednotlivými fóliemi. „Fóliové zastřešení vytváří iluzi venkovního prostoru, ale zároveň atrium akusticky izoluje od vnějšího hluku města a rušné silnice,“ říkají autoři projektu. Vnitřní prostor proto působí jako skutečná relaxační zóna – s množstvím zeleně, vodních prvků, příjemnou teplotou vzduchu a klidem. Přívětivou atmosféru spoluvytvářejí také vnitřní fasády s motivem amazonského pralesa, které navrhla dánská umělkyně Marie Plough.

Čistý vzduch a technologie
Systém vzduchotechniky je podobný jako v sousední budově Danube House. Petr Žalský popisuje, jak je vzduchotechnika řešena: „Do budovy proudí čistší a chladnější vzduch od řeky, nasávaný prosklenými tubusy na severní straně budovy. Ten je pak dále veden přes betonové tunely do třetího suterénu, kde se podle potřeby chladí, ohřívá nebo zvlhčuje; poté je hnán díky přetlaku jádry budov nahoru. Po místnostech je rozváděn podlahou. Ohřeje-li se v místnosti, stoupá nahoru a spolu s nečistotami se odvádí příčkami v podhledu ven z budovy. Díky tomuto procesu využíváme vzniklou energii ještě k rekuperaci.“ Výhodou tohoto systému není jen energetická, a tedy i ekonomická úspornost: „Klasická budova vymění s fancoilem vzduch 1,4krát do hodiny, v Amazon Court je to třikrát až pětkrát. Vzniká zde tedy mnohem čistší a zdravější prostředí,“ dodává manažer. Budova Amazon Court kromě ekologicky šetrného systému vzduchotechniky využívá obnovitelné zdroje energie, například tepelná čerpadla v podzemních vrtech.

Hlavním cílem autorů z architektonické kanceláře Schmidt Hammer Lassen Architects bylo využít elementárních přírodních sil, kvalitních materiálů a moderních technologií k minimalizaci tepelných ztrát a spotřeby energie. Díky tomuto pojetí, promyšlené originální koncepci a výrazné estetické kvalitě získal projekt Amazon Court v roce 2008 od Mipim Architectural Review významné mezinárodní ocenění Future Project (Budova budoucnosti).

Amazon Court
Architekt: Schmidt Hammer Lassen Architects
Projektant: Jiří Koukolík, Lukáš Pechoušek – ATREA, s r. o.
Koncepce TZB: ZEF Limited London a ATREA, s. r. o.
Statické řešení: Ing. Viktor Beneš – Projektová kancelář
Koncepce ocelových a speciálních konstrukcí: RFR PARIS, France
Projektant ocelových konstrukcí: PARS building, spol. s r. o.
Generální dodavatel: Metrostav, a. s., divize 3
Investor: Europolis – RCP Amazon, s. r. o.
Užitná plocha: 42 000 m² (24 000 m² nad úrovní terénu)
Náklady: 35,5 milionů eur (bez DPH)
Soutěž: 2004
Realizace: 2009